Krácení dovolené pro nemoc: Podmínky a změny od roku 2021

Od 1.1.2021 došlo s novelou zákoníku práce k mnoha změnám, které se týkají dovolené zaměstnanců, zejména nároku na dovolenou a jejího případného krácení. Společně se na ně podíváme a srovnáme si je s tím, co platilo do konce roku 2020. V českém pracovním právu se dovolená nekrátí, ale naopak každým odpracovaným týdnem získává zaměstnanec nárok na poměrnou část dovolené.

Každý zaměstnanec získává za každý odpracovaný týden práce nárok na poměrnou část maximální dovolené - konkrétně jednu dvaapadesátinu - tedy 1/52 (protože je v roce 52 týdnů). Výkonem práce je chápana i dovolená a v některých případech i nemoci (dočasná pracovní neschopnost). Celou problematiku jsme detailně popsali už v článku o Krácení dovolené. Díky zažitému pojmu „krácení dovolené“ jej budeme také používat v našem článku níže.

Na kolik dnů dovolené má zaměstnanec nárok? Na kolik dnů dovolené máte nárok? Na kolik dnů dovolené máte nárok, je nyní snazší vypočítat. Stačí k tomu rozsah pracovní doby a délka nároku na dovolenou. Pokud by při výpočtu dovolené vzniklo desetinné místo (například u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby), zaokrouhluje se na celé hodiny směrem nahoru.

Zákoník práce stanovuje dovolenou minimálně 4 týdny. Většina zaměstnavatelů ale v dnešní době poskytuje dovolenou v rozsahu 5 týdnů. Dovolená náleží zaměstnanci buď za celý rok, nebo pouze její poměrná část, a to podle toho, kdy zaměstnanec do práce nastoupil. Dovolená může být ovšem v některých případech krácena. Je tomu tak například při opakovaných neomluvených absencích nebo při nemoci a obecně při pracovní neschopnosti. V takovém případě přichází zaměstnanec o nárok na nějakou její část.

Změny v krácení dovolené od roku 2021

V minulosti byla dovolená zaměstnancům krácena za jak omluvené, tak neomluvené absence, včetně dlouhodobé nemoci nebo rodičovské dovolené. Od roku 2021 se však dovolená za omluvené absence již nekrátí. Krácení dovolené se vztahuje pouze na neomluvené absence během jednotlivého kalendářního roku. Zaměstnavatel může krátit dovolenou, pokud zaměstnanec zamešká celou směnu (8 hodin) nebo jinou kombinací absencí dosahuje alespoň jednu směnu. Zaměstnanci, kteří pracovali u stejného zaměstnavatele celý kalendářní rok (od 1. ledna do 31. prosince), se musí v případě krácení dovolené poskytnout alespoň 2 týdny dovolené.

Krácení dovolené je termín, který používá zákoník práce pro situaci, kdy má zaměstnanec neomluvenou absenci v práci a vy mu kvůli tomu odejmete počet hodin dovolené odpovídající násobku celé jeho směny. Důvody pro krácení nelze přenášet do následujícího roku. Zaměstnavatel může krátit dovolenou, pokud zaměstnanec neomluveně zamešká směnu. I když dovolenou krátíte kvůli neomluvené nepřítomnosti, musíte zaměstnanci poskytnout minimálně 2 týdny dovolené (to platí pouze pro zaměstnance, kteří pracují u zaměstnavatele celý kalendářní rok, tj. od 1.1. do 3.12.). Pokud tedy pracovník neomluveně zameškal 3 týdny, nemůžete mu 3 týdny dovolené zkrátit, protože by mu zbyl jen týden dovolené.

Dovolenou zaměstnance lze krátit, jen podle skutečně zameškaných hodin. V případě, že zaměstnanec zamešká jen část pracovní směny, tak zaměstnavatel může dovolenou krátit, až součet zameškaných částí směn bude tvořit celou směnu. Při krácení pro neomluvenou absenci je nutné myslet na fakt, že lze krátit pouze tu dovolenou, na kterou zaměstnanci vznikl nárok. Tzn. I při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jenž měl pracovní poměr u zaměstnavatele trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů. Tzn. Za zmínku stojí i fakt, že zaměstnavatel nemusí krácení dovolené provádět, je to jen možnost kterou má k dispozici.

První zásadní změnou je, že se mění základní jednotka pro výpočet a čerpání dovolené. Tou není odpracovaná směna zaměstnance, ale odpracovaná týdenní pracovní doba. V praxi to znamená, že dovolená se již nepočítá na celé dny, ale na hodiny. Nárok na plnou výměru dovolené má jen ten zaměstnanec, který u zaměstnavatele odpracoval v pracovním poměru po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Důvodem této změny byl fakt, že zaměstnanci pracující v různých režimech rozvrhu pracovní doby mohli mít různý nárok na dovolenou (její délku), přestože odpracovali stejný počet hodin.

Nemoc a vliv na dovolenou

Od roku 2021 platí, že pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby se počítá jako vykonaná práce. To v případě 5denní pracovní doby odpovídá maximálně 100 dnům ročně. V případě pracovního poměru na plný úvazek (40 hodin týdně) má zaměstnanec 4 týdny dovolené. Pokud onemocní například v září na 3 týdny (zamešká 120 hodin), dovolená se mu nekrátí.

Jestliže je však zaměstnanec na neschopence kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, limit dvacetinásobku týdenní pracovní doby pro něj neplatí. Stejně jako ve chvíli, kdy doba nemoci nepřekročí výše stanovený limit, se nekoná ani krácení dovolené při pracovním úrazu nebo v případě nemoci z povolání. Pakliže je za vaši pracovní neschopnost zodpovědný výkon zaměstnání, máte nárok na stoprocentní výměru dovolené stanovené v pracovní smlouvě. Tento nárok vám vzniká za předpokladu, že u daného zaměstnavatele vykonáváte činnost celý kalendářní rok.

Dle zákoníku práce přichází v úvahu krácení dovolené pouze v případě neomluvené absence. V ostatních případech, jako je například nemoc nebo rodičovská se již dovolená nekrátí. Zaměstnanci pouze vzniká nárok jen na poměrnou část dovolené v konkrétním období. Pravidla pro vliv jednotlivých situací na délku dovolené si vysvětlíme níže.

Příklady výpočtů

Uvedeme si několik příkladů, jak se počítá nárok na dovolenou v různých situacích:

• Příklad 1: Zaměstnanec byl během roku na dlouhodobé pracovní neschopnosti, která nebyla pracovním úrazem, a trvala 19 týdnů. Po zbytek roku pracoval a odpracoval 33 týdnů v roce. Jelikož odpracoval minimálně 12 týdnů v roce, má nárok na to, aby 20 týdnů z jeho celkové pracovní neschopnosti, bylo tzv. pardonovaných 20 týdnů.
• Příklad 2: Zaměstnanec pracuje pro zaměstnavatele, který poskytuje 4 týdny dovolené. Byl během roku dlouhodobě pracovně neschopný z důvodu nemoci, kterou si způsobil sám a nebyla pracovním úrazem ani nemocí z povolání. Neschopenka trvala 19 týdnů. Po zbytek roku byl ještě dvakrát v pracovní neschopnosti dohromady v délce 5 týdnů. Zbylých 28 týdnů v roce pracoval a tím získal nárok, aby 20 týdnů nemocenské bylo uznáno jako konání práce a vznikal tak za tuto dobu nárok na dovolenou (tj. Celkem byl zaměstnanec na neschopence 24 týdnů (19 + 5) - 20 týdnů mu bude pardonováno a za 4 zbývající týdny nevznikne nárok na dovolenou, tzn. celková dovolená se zkrátí o 4/52 (1/52 za každý týden) z jejího celkového počtu. Zaměstnanec tak získá nárok jen na 48/52 z celkové maximální dovolené - tj. 18,46 dne dovolené. Správně bychom to měli přepočítat na hodiny podle délky úvazku (který je 40 hodinový) - tj. 48/52 (nárok na část dovolené) * 4 (týdny dovolené) * 40 (délka pracovního týdne v hodinách) = 147.69 hodin.
• Příklad 3: Zaměstnanec byl celý rok na dlouhodobé pracovní neschopnosti (prodloužené) a celý rok nepracoval.

Nárok na dovolenou vám přesně spočítá mzdová účetní vašeho zaměstnavatele. Nárok na dovolenou se vypočítává z celého kalendářního roku od 1.1. do 31.12. a předchozí, ani následující rok na výpočet nároku na dovolenou nemá vliv. Každému zaměstnanci, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dní, vzniká nárok na dovolenou.

V tabulce níže je uveden přehled vlivu různých situací na nárok na dovolenou:

Situace	Vliv na dovolenou
Neomluvená absence	Dovolená se krátí o počet neomluveně zameškaných hodin.
Nemoc (do 20 týdnů)	Počítá se jako výkon práce, dovolená se nekrátí.
Dlouhodobá nemoc (nad 20 týdnů)	Započítává se jako výkon práce do limitu 20 týdnů.
Výpověď	Vzniká nárok na poměrnou část dovolené za odpracované týdny.
Mateřská dovolená	Započítává se jako výkon práce v plném rozsahu.
Neplacené volno	Nezapočítává se do nároku na dovolenou.

Je-li pro vás výpočet moc složitý, pomůže vám pro stanovení krácení dovolené kalkulačka.

Mateřská a rodičovská dovolená

Dobrou zprávou pro nastávající maminky je, že krácení dovolené při mateřské neprobíhá. Naopak, mateřská dovolená se započítává do odpracované doby. Většina maminek si tak vybírá dovolenou bezprostředně po skončení mateřské, to znamená před nástupem na rodičovskou. Mateřská trvá 28 týdnů v případě narození jednoho potomka a nastupuje se mezi šestým a osmým týdnem před předpokládaným termínem porodu.

Doba mateřské dovolené se započítává pro účely výpočtu nároku na dovolenou v plném rozsahu. Zaměstnankyně odpracovala prvních 5 týdnů v roce, než nastoupila na mateřskou s jedním dítětem. Po ukončení mateřské nastoupila na rodičovskou. Jelikož se mateřská počítá v plném rozsahu 28 týdnů jako výkon práce, pro účely výpočtu nároku na dovolenou zaměstnankyně odpracovala 33 týdnů v roce. Z dalších 19 týdnů strávených na rodičovské dovolené se pro účely výpočtu nároku započítává plný rozsah 19 týdnů. Při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin týdně a výměře dovolené v rozsahu 4 týdnů ročně vzniká nárok na dovolenou v této výši:(28 + 5 + 19) / 52 * 4 * 40 = 160 hodin

Mateřská dovolená se pro účely výpočtu dovolené počítá celá jako výkon práce - žena na mateřské má stejný nárok na dovolenou, jako kdyby pracovala. Mateřská trvá zpravidla 28 týdnů, takže když žena nastoupí na mateřskou např. 1. ledna nastoupí na mateřskou dovolenou, která jí končí k 15. červenci (28 týdnů). Požádá zaměstnavatele o čerpání dovolené před nástupem na rodičovskou, a protože odpracovala více jak 12 týdnů, bude se jí pro výpočet dovolené počítat i rodičovská v délce 20 týdnů.

Za dobu mateřské dovolené se dovolená nekrátí, protože se počítá jako výkon práce.

Neomluvená absence

Zákoník práce zná v současné době pouze jediný důvod, kdy je možné zaměstnance krátit dovolenou, na kterou mu vznikl ze zákona nárok. Tímto důvodem je neomluvená absence. V ostatních případech, jako je například nemoc nebo rodičovská se již dovolená nekrátí. Zaměstnanci pouze vzniká nárok jen na poměrnou část dovolené v konkrétním období.

Pouze za neomluveně zameškanou směnu může zaměstnavatel dovolenou zkrátit o počet neomluveně zameškaných hodin. Neomluvená zameškání kratších částí směn lze sčítat. Přitom musí být zaměstnanci vždy ponechána dovolená v rozsahu minimálně 2 týdnů. Dříve platilo, že lze dovolenou krátit o 1 až 3 dny za každou absenci, novela s účinností od roku 2021 ale pravidla zmírnila. Směna zaměstnance má délku 8 hodin, stanovená týdenní pracovní doba je 40 hodin týdně.

Zaměstnanec ztrácí právo na část dovolené v případě neomluvených absencí, i když si dovolenou již vyčerpal. Pokud dovolená byla zkrácena, zaměstnanec musí vrátit již vyplacenou náhradu mzdy za vyčerpanou dovolenou. Zaměstnavatel může tuto náhradu odečíst z mzdy bez nutnosti dohody o srážkách.

Zaměstnavatel může dovolenou krátit podle svého uvážení, ale musí tuto skutečnost projednat s odbory, pokud u něj působí, a zjistit, zda došlo k neomluvené absenci. Nepřišel váš zaměstnanec bez omluvy do práce? V tom případě nemá nárok na plnou dovolenou. Přečtěte si, jak je to s délkou dovolené v případě krátkodobé i dlouhodobé nemoci a v dalších případech.

Závěr

Doufáme, že vám tento článek pomohl lépe se orientovat v problematice krácení dovolené pro nemoc a další situace. Je důležité znát svá práva a povinnosti, abyste se vyhnuli nedorozuměním se zaměstnavatelem.