Jak se počítá nárok na dovolenou v Česku?

Dovolená je čas, na který se každý zaměstnanec těší. Nárok na ni má každý zaměstnanec v pracovním poměru. V článku zjistíte, kdy mu na ni vzniká nárok, kdy může zaměstnavatel dovolenou zamítnout nebo přikázat a jak je to s dovolenou ve zkušební době.

Základní informace o nároku na dovolenou

Každý zaměstnanec, který měl u stejného zaměstnavatele celý rok pracovní poměr a odpracoval 52 týdnů, má podle zákoníku práce nárok na nejméně 4 týdny dovolené ročně. Zaměstnavatel může přidat dovolenou navíc jako benefit - a v praxi se to často využívá.

Pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání až během roku, má nárok jen na poměrnou část dovolené. Když pracovní poměr vznikne až v průběhu kalendářního roku (nebo naopak během roku skončí), má zaměstnanec nárok pouze na poměrnou část dovolené. Podmínkou je, že odpracoval aspoň čtyři týdny v kuse. Délka této poměrné části dovolené dělá jednu dvaapadesátinu standardní dovolené za kalendářní rok, a to za každou odpracovanou týdenní pracovní dobu (ať už má klasický 40hodinový rozsah, nebo kratší).

Příklad: Zaměstnanec pracoval na plný úvazek od 1. ledna do 30. dubna a odpracoval tak 17 týdnů.

Kdo má nárok na delší dovolenou?

Některé profese ale mají nárok na delší dovolenou, zpravidla se jedná o zaměstnance ve veřejném sektoru, ale například i vysokoškolské pedagogy. Státní zaměstnanci a zaměstnanci veřejné zprávy mají nárok na 5 týdnů dovolené, pedagogové a akademičtí zaměstnanci na vysokých školách pak až 8 týdnů.

Výpočet dovolené od roku 2021

V roce 2021 doznal výpočet dovolené velkých změn. Od základu se totiž změnil samotný způsob výpočtu dovolené. Délka dovolené byla dříve tradičně vyjadřována ve dnech. Od roku 2021 se však odvozuje od týdenní pracovní doby zaměstnance a místo dnů je vyjadřována v hodinách.

Pro zaměstnance, kteří mají rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu 5 dní v týdnu se toho vlastně moc nemění. Jen místo nároku na 20 dnů dovolené bude výše dovolené vyjádřena v hodinách, tzn. 160 hodin dovolené. Tento příklad se vztahuje na základní dovolenou v délce 4 pracovních týdnů.

Změna se však dotýká těch, kterým se během roku mění výše úvazku. Řekněme, že zaměstnanec odpracuje polovinu roku, tedy 26 týdnů, na plný úvazek, ale druhou polovinu roku na úvazek poloviční. V případě nároku na 4 týdny dovolené se pak jeho dovolená vypočítá následovně:

1. 1. polovina roku: 40 x 4 týdny = 160 hodin : 52 x 26 týdnů = 79,96 / 80
2. 2. polovina roku: 80 hodin : 52 x 26 týdnů = 39,99 / 40
3. Dovolená celkem: 80 + 40 = 120 hodin dovolené na rok

Tyto změny také napomůžou ke zlepšení situace zaměstnanců, kteří mají nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, tedy typově především lidem pracujících na směny. Nově budou čerpat tito zaměstnanci dovolenou podle hodin původně naplánovaných směn. Dosud se totiž den dovolené rovnal pracovnímu dni bez ohledu na délku naplánované směny.

Náhrada mzdy za dovolenou

Když čerpáte dovolenou, nenáleží Vám mzda za odpracovanou dobu, ale náhrada mzdy za dovolenou. Výpočet náhrady mzdy se odvíjí od Vašeho průměrného výdělku v předchozím kalendářním čtvrtletí, které předchází tomu, v němž dovolenou čerpáte.

Když tedy budete čerpat dovolenou v prosinci, náhrada mzdy se bude počítat z výdělku za třetí čtvrtletí, tj. za červenec až září. Výpočet průměrné mzdy pro náhrady vychází z hrubé mzdy dělené počtem odpracovaných dní v předchozím čtvrtletí. Do hrubé mzdy se připočítávají i všechny bonusy a prémie, které jste v určeném období dostali.

Pozor: Do výpočtu průměrné mzdy se ale nezahrnují příjmy z náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v předchozím čtvrtletí.

Dovolená a dohody o provedení práce (DPP)

Od roku 2024 je vznik nároku na dovolenou pro ty s DPP, kteří splní dvě základní podmínky:

• odpracování minimálně 80 hodin
• doba trvání smlouvy v kalendářním roce nepřetržitě alespoň 4 týdny (tedy minimálně 28 dní)

Pokud si zaměstnanec dovolenou nevybere, musí ji zaměstnavatel při ukončení smlouvy proplatit.

A jak se dovolená pro DPP počítá? Je třeba vzít počet celých odpracovaných fiktivních týdenních pracovních dob, který se podělí počtem týdnů v roce a dále se vynásobí fiktivně stanovenou pevnou pracovní dobou (určeno u smluv typu DPP jako 20 hodin týdně). Při odvedení maximálního počtu hodin na DPP, 300 hodin, činí podle tohoto vzorce nárok na dovolenou 24 hodin.

Čerpání dovolené a povinnosti zaměstnavatele

Čerpání dovolené obvykle funguje tak, že si zaměstnanec naplánuje dovolenou a požádá o ni zaměstnavatele - nejpozději 14 dnů předem. Zákon neuvádí, do kdy by měl zaměstnavatel dovolenou schválit.

Zaměstnavatel nemusí dovolenou automaticky schválit, může ji i zamítnout - ale jen z vážných provozních důvodů. Současně však má zaměstnavatel povinnost přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Podle zákoníku práce má dokonce zaměstnavatel právo zaměstnance z dovolené i odvolat nebo ji úplně zrušit - opět pouze z naléhavých provozních důvodů, které by bez osobní přítomnosti zaměstnance na pracovišti jinak nevyřešil.

Zaměstnavatel také může určit čerpání dovolené, tedy dovolenou zaměstnanci přikázat. Oznámit mu to však musí písemně alespoň 14 dní předem.

Krácení dovolené

Pokud zaměstnanec z určitých důvodů do práce nechodí a zamešká tak směny, zaměstnavatel mu může dovolenou krátit. K tomu může přikročit, pouze pokud šlo o překážky v práci, které se podle zákona neposuzují jako výkon práce. Nelze tedy dovolenou krátit za absenci z důvodů, překážek na straně zaměstnavatele, mateřské dovolené (nebo čerpání místo mateřské rovnou rodičovské dovolené - tehdy se započítá jen v části, v jaké žena může čerpat mateřskou dovolenou), dočasné pracovní neschopnosti kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, čerpání dovolené, svátku nebo náhradního volna za práci přesčas nebo ve svátek.

Dovolenou zaměstnavatel může krátit za prvních 100 dní takovéto absence o 1/12 a za každých dalších 21 dní opět o 1/12. Vedle toho může zaměstnavatel krátit dovolenou za neomluvenou absenci. Za takto zameškaný den může zaměstnavatel škrtnout z dovolené 1 den. Kratší úseky neomluvené absence se mohou sčítat.

Dovolená ve zkušební době

Dovolená ve zkušební době není obvyklá, primárně platí, že zkušební doba slouží ke vzájemnému poznávání se mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Není tedy příliš obvyklé, že by zaměstnanec čerpal dovolenou v průběhu prvních 3 měsíců v nové práci.

Zákoník práce ale takto čerpat dovolenou nijak neomezuje a nestanoví jiná pravidla, než jaká platí mimo zkušební dobu. O celodenní dovolenou se však zkušební doba také prodlužuje. Záleží pouze na zaměstnavateli, jestli umožní zaměstnanci čerpat dovolenou už ve zkušební době či nikoliv.

Nevyčerpaná dovolená

Může se stát, že si zaměstnanec nestihne dovolenou během roku vybrat, například kvůli naléhavým provozním důvodům na straně zaměstnavatele. Důvodem nevyčerpané dovolené mohou být i překážky v práci, jako je dlouhodobá nemoc nebo rodičovská dovolená.

Zaměstnanec se nemusí bát, že by mu dovolená propadla - celá nevyčerpaná část se automaticky převede do dalšího kalendářního roku. Zaměstnavatel je ale zodpovědný za to, aby zaměstnanec vyčerpal veškerou dovolenou, která mu v daném kalendářním roce přísluší.

Když zaměstnanec během dovolené onemocní, může ji přerušit a nechat si od doktora vystavit neschopenku. Pracovní úraz nebo nemoc z povolání se pro účel dovolené počítá jako odpracovaná doba bez omezení. Stejně tak i mateřská dovolená. Nastávající maminky dovolenou běžně čerpají ještě před nástupem na mateřskou.