Kolik dovolené má učitel: Zákonná práva a povinnosti pedagogů

Učitelská profese není jen o výkladu učiva a známkách. Zákon přesně vymezuje nejen požadavky na vzdělání, ale i každodenní práva a povinnosti pedagogů. Tento článek se zaměří na problematiku dovolené učitelů, ale také na další aspekty jejich pracovního života.

Kdo je pedagogický pracovník?

Pedagogickým pracovníkem je každý, kdo vykonává přímou pedagogickou, výchovnou, speciálně-pedagogickou či psychologicko-pedagogickou činnost. Podle zákona o pedagogických pracovnících musejí takoví zaměstnanci splňovat podmínky odborné kvalifikace, bezúhonnosti, zdravotní způsobilosti a znalosti českého jazyka. Základním požadavkem je odborná kvalifikace. Tu lze získat nejčastěji formou vysokoškolského nebo vyššího odborného vzdělání. Učitelé pro mateřské školy mohou mít vystudovaný jen středoškolský pedagogický obor.

Důležité je, aby kvalifikace odpovídala charakteru vyučovaného předmětu. Pokud tomu tak není, musí si pedagog doplnit vzdělání formou tzv. studia k rozšíření odborné kvalifikace. Učitelem se může stát i člověk bez pedagogické fakulty, pokud si kvalifikaci doplní, např. Pedagogické minimum lze v současnosti absolvovat jak prezenčně, tak dálkově či online. Studium zahrnuje pedagogiku, psychologii a didaktiku. Kurzy nabízejí jak vysoké školy, tak instituty akreditované Ministerstvem školství.

Další vzdělávání pedagogických pracovníků

Podle zákona o pedagogických pracovnících má každý pedagog povinnost se soustavně vzdělávat. Jde o tzv. další vzdělávání pedagogických pracovníků. To zahrnuje např. kurzy ke zvyšování kvalifikace, rozšiřování aprobace nebo studium pro vedoucí pracovníky. Školy mají povinnost umožnit část těchto studií v pracovní době. Zaměstnavatel hradí vzdělávací aktivity, pokud jsou součástí plánu profesního rozvoje.

Práva a povinnosti učitelů

Učitelé mají podle zákona nejen řadu povinností, ale i zákonných práv. Mezi nejdůležitější povinnosti patří zajištění bezpečnosti žáků, dodržování školního řádu, vedení pedagogické dokumentace a plnění úkolů uložených ředitelem školy. Pak jsou tu ale práva, která nevyplývají ze zákona, ale definuje je školní řád. V případě disciplinárních problémů má např. třídní učitel pravomoc udělit tzv.

Výkon učitelské profese se řídí přísnými pravidly nejen v oblasti vzdělání, ale i každodenních povinností - od dohledu nad žáky až po vedení dokumentace. V rámci dalšího vzdělávání mají učitelé povinnost se průběžně vzdělávat. Speciální pravidla platí pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. V případě konfliktů mají rodiče možnost podávat stížnosti, ale i učitelé se mohou právně bránit.

Pracovní úvazek učitele

Pracovní úvazek učitele není jen o počtu hodin ve třídě. Právní rámec definuje tzv. přímou a nepřímou pedagogickou činnost. Přímá pedagogická činnost je čas strávený výukou, dozorem nebo vedením kroužků. Její rozsah stanovuje vyhláška a liší se podle typu školy: například učitel 1. Vedle toho učitel vykonává nepřímé činnosti - přípravu na výuku, opravy testů, porady, třídnickou agendu, konzultace s rodiči či metodickou práci. Plný úvazek tedy neznamená 40 hodin výuky týdně, ale tvoří ho kombinace činností, jejichž rozsah může být individuálně upraven. Zaměstnavatel má povinnost zohlednit i specifika učitelů se zdravotním omezením nebo těch, kteří vykonávají další činnost (např.

Plný úvazek učitele zahrnuje tzv. přímou pedagogickou činnost - typicky 21 až 22 hodin týdně.

Dovolená pedagogických pracovníků

Podle ustanovení § 213 odst. 2 zákoníku práce činí dovolená pedagogických pracovníků 8 týdnů v kalendářním roce. Definice pedagogického pracovníka obsahuje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. Samozřejmě ve školách pracují i nepedagogičtí zaměstnanci, jejichž výměra činí v kalendářním roce 5 týdnů (srov. ustanovení § 213 odst.

Dovolená je doba, kdy zaměstnanec nepracuje a která je určena pro regeneraci psychických i duševních sil ve větším měřítku než např. doba odpočinku mezi směnami. Jedná se o časový úsek, v němž zaměstnanci přeruší plnění svých základních povinností vyplývajících z jejich pracovního poměru a bez snížení svých příjmů mohou tento čas využít k odpočinku.

Je jisté, že i vedoucí zaměstnanci, tedy i ředitelé škol a školských zařízení taktéž mohou, ba dokonce musí dovolenou čerpat.

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel za podmínek stanovených zákonem. Jedná se o jeho právo v rámci dispoziční pravomoci. Je zde ovšem nutno podotknout, že pracovní poměr je synallagmatický závazkový vztah, tedy právu jednoho účastníka odpovídá povinnost druhého účastníka a naopak. Tedy ještě jinak řečeno ředitel (jakožto zaměstnanec a osoba jednající za zaměstnavatele) má právo sám sobě určit dobu čerpání dovolené. Při tomto jednání k sobě ovšem musí ředitel školy postupovat stejně jako k ostatním zaměstnancům, což vyplývá z ustanovení § 1a odst. 1 písm.

V souladu s ustanovením § 217 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen určit dobu čerpání dovolené podle písemného rozvrhu čerpání dovolené tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Působí-li u zaměstnavatele odborová organizace či rada zaměstnanců, je potřebný jejich souhlas s rozvrhem čerpání dovolené. Rovněž je potřeba přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance (např. rodinné důvody).

Ze stejného ustanovení zákoníku práce se dozvídáme, že určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době. Pakliže by tak neučinil a dobu čerpání určil v rozporu s tímto pravidlem, nešlo by o platně nařízenou dobu čerpání dovolené a zaměstnavatel by měl dále povinnost zaměstnanci přidělovat práci. Je samozřejmě možné, aby zaměstnanec s kratší dobou určení čerpání doby dovolené souhlasil, a pak je to v pořádku. Autor se domnívá, že takovýto souhlas je možný dát již v pracovní smlouvě (generální souhlas) nebo ad hoc pro každé jednotlivé čerpání dovolené.

Pokud jde o překážky v práci na straně zaměstnance, v tomto případě se bude jednat o překážky v práci dlouhodobějšího charakteru, např. dlouhodobá pracovní neschopnost či mateřská dovolená, jelikož překážky v práci krátkodobějšího charakteru (kupř.

V případě, že je opravdu objektivně dán některý z výše uvedených důvodů, má zaměstnavatel podle ustanovení § 218 odst. 2 zákoníku práce povinnost určit dobu čerpání zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku, ledaže by dovolená nemohla být vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku proto, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo z důvodu čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené. V takovém případě je zaměstnavatel povinen určit dobu čerpání této dovolené po skončení těchto překážek v práci.

Zároveň platí, že neurčí-li zaměstnavatel zaměstnanci čerpání dovolené nejpozději do 30. června následujícího roku určena. Není nutné, aby dovolená byla do 30. června následujícího roku i vyčerpána. Je možné, aby zaměstnavatel 30.

Nyní je zajímavé rozebrat dobu čerpání dovolené samotnými řediteli. Jak již bylo v úvodu článku akcentováno, ředitel je, zjednodušeně řečeno, sám sobě zaměstnavatelem a sám sobě zaměstnancem, a tedy ředitel si sám sobě určuje dobu, ve které bude dovolenou čerpat. Tato doba musí být určena v souladu s pravidly stanovenými v zákoníku práce, což mj.

V souladu s ustanovením § 302 zákoníku práce má ředitel jakožto vedoucí zaměstnanec mj. povinnost zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů (tedy i ustanovení zákoníku práce, která stanoví pravidla pro čerpání doby dovolené) nebo zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele (tedy mj. povinnost řádně hospodařit s finančními prostředky ze státního rozpočtu).

De lege ferenda by bylo vhodné zvážit, zda by nebylo vhodné v zákoníku práce jasně stanovit, jak postupovat, pokud k vyčerpání dovolené nedojde ani v roce následujícím po tom, ve kterém na ni vznikl nárok.

Řešení specifických situací

Ve školské praxi se ve spojitosti s výše uvedeným problémem často vyskytují obtíže. Například v mateřské škole se z různých důvodů jeden den sejde málo dětí, dojde ke spojení tříd a ředitel či ředitelka pošle jednoho pedagogického pracovníka domů s tím, že má „neplacené volno“ či že má v ten den dovolenou. Pakliže se taková situace naskytne, má ředitel či ředitelka (jakožto vedoucí zaměstnanec) několik možností. Buď může pedagogickému pracovníkovi dát jinou práci v rámci sjednaného druhu práce. Další možností je nařídit pedagogickému pracovníkovi samostudium; další možností je, že ředitel pro pedagogického pracovníka nemá práci a tím pádem vzniká tzv.

Samostudium pedagogických pracovníků

Na tomto místě autor považuje za vhodné napsat pár řádků na téma samostudium, které je formou dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Jako takové je zakotveno v ustanovení § 24 odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících. Podle sedmého odstavce stejného paragrafu pedagogickým pracovníkům přísluší volno v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody nebo neúčastní-li se pedagog některé z institucionálních forem dalšího vzdělávání a dobu čerpání volna určuje ředitel školy. Znamená to, že nárok na 12 dní samostudia (jak tomu bylo do roku 2005) byl zrelativizován.

Lze tak převzít názor, že „je tak akcentován nikým nevyslovený, ale přesto zřejmý motiv řešit prostřednictvím volna určeného k samostudiu právě takové situace, kdy škola přeruší provoz např. z důvodu tzv.

Novela školského zákona

Poslední novela školského zákona přinesla několik významných změn. Tou nejviditelnější je posílení autonomie škol při tvorbě školních řádů a rozšíření kompetencí ředitelů. Nově mohou například omezit nebo zcela zakázat používání mobilních telefonů během výuky. Změny se dotýkají i bezpečnosti žáků - novela přesně definuje, kdo může dohlížet na práci s nebezpečnými chemickými látkami během výuky (např. v laboratořích) a jaký má mít taková osoba odborný profil. Další zásadní úpravou je možnost vyloučení žáka cizí státní příslušnosti ze školy po neomluvené absenci přesahující 60 dnů bez řádného odůvodnění.

Pedagogické minimum

Pedagogické minimum je doplňující vzdělání určené lidem, kteří chtějí učit, ale nemají pedagogické vzdělání. Typicky ho absolvují odborníci z praxe (např. Dnes lze pedagogické minimum studovat i dálkově nebo zcela online, a to díky akreditovaným vysokým školám či institutům.

Časté dotazy a odpovědi

  • Má náš zaměstnanec, který pracuje jako učitel v základní škole, nárok na placené volno v případě promoci svého dítěte?
  • Jak se započítává doba účasti ve stávce pro účely dovolené? Jedná se o dobu, která se započítává v omezeném rozsahu?

Tabulka: Základní úvazky přímé pedagogické činnosti

Pracovní pozice Základní pedagogický úvazek
Učitel mateřské školy 31 hodin týdně
Učitel střední školy 21 hodin týdně
Vychovatel školní družiny 28 - 30 hodin týdně

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *