Jiří Kolbaba byl český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů a popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry.
Spolupracoval s mnoha tištěnými i elektronickými médii a na rádiu Impuls měl mnoho let populární autorský pořad o cestování. Velkoplošné fotografie prezentoval při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí.
Život a Cesta Jiřího Kolbaby
Jiří Kolbaba se narodil 15. dubna 1957 v Brně. Vystudoval střední školu grafickou v Brně. Celý život se věnoval fotografování a cestování, jeho velkým vzorem byl známý český cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Stingl.
Jiří Kolbaba procestoval všech šest kontinentů planety a více než 130 zemí světa. V Česku i zahraničí organizoval tematické fotografické výstavy o krásách světa, je popularizátorem poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry.
Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě, kde se v rámci dobrovolnického programu podílel na chodu polární stanice J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí.
Každý rok se také účastnil několika zahraničních cest a zájezdů cestovních kanceláří Periscope Skandinávie, Golden Travel and Tours a Rainbow Tours v roli druhého průvodce. Účastníkům nabízel zajímavé informace o globálním cestování a fotografování, odhaloval základy kompoziční tvorby ve fotografii a aktivně pomáhal dokumentovat jejich pobyt.
V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice.
Inspirace a motivace
Jiří Kolbaba si intenzivně plnil své klukovské sny, náruživě cestoval a sbíral po celém světě informace a obrázky exotické přírody. Cestování nejprve nesouviselo s fotografováním. Fotografovat začal až později, až když nějaký čas cestoval. Stal se z toho jeho veliký koníček, který náruživě rozvíjel.
Chtěl si ozvláštnit a obohatit život a také vyplavit adrenalin. Nelíbilo se mu, jak to probíhá u nás v Česku, zejména některé mechanizmy mezilidských vztahů. Tak začal utíkat do ciziny. Tam se mu líbilo, jak se k sobě lidé chovají, že žijí ve společnostech, zdraví se a usmívají se.
Oblíbené destinace
Když se ho někdo zeptal, co je pro něj na celém světě destinace číslo jedna, která se mu nejvíce „zažrala" pod kůži, byla to jednoznačně Antarktida. Byl tam už třikrát a považoval ji za absolutní světovou špičku, co se týče cestování, krajiny, přírody, ticha, prostě ekologicky nezničeného prostředí. Je to také místo, kde se zvířata nebojí člověka.
Další takovou destinací je Island, kam se chystal už po osmé. Jezdil také hodně rád do Ameriky, do Austrálie a na Havaj. Pro letošní rok měl připraveny tři africké cesty. Na místa, kde se mu líbilo, se rád vracel opakovaně. Pak prý situace viděl nově, v jiném světle a setkával se s jinými lidmi.
Zkušenosti a názory
Ani při mnohých cestách se prozatím nedostal do žádné nebezpečné situace. Na to, co už nacestoval, byl opravdu velice málo vystaven nějakému nebezpečí. Jiří Kolbaba už plánoval další dobrodružné výpravy na příští rok. Absolvoval třeba další cestu kolem světa.
Právě z potkávání se s rozdílností kultur a schopností najít společnou řeč, byť je občas zaobalena jen do grimas a posunků, totiž pramení skutečné poznání vzdáleného světa, ale koneckonců i sama sebe.
Cestování po Česku
Vždy se těšil zpátky do Česka. Obdivoval ty naše lesy a hory, ale i města. Třeba historická města v jižních Čechách, byl hrdý na Prahu, jako by měl být snad každý Čech. Vždyť v cizině skoro neznají naši republiku, ale Prahu znají a považují ji za dominantní město planety. Takže cestování po Česku si užíval, chodil našimi lesy, fotil je brzy ráno nebo pozdě večer, s těmi jeleny a tak. Nemusí se zrovna cestovat širým světem, abych si užíval té radosti z poznávání a obdivování, případně abych si pořídil nějaké osobitější fotografie, které třeba později nějak využiji. I v tomto ohledu je Česko úžasné.
Volba cest a překážky
Jsou cesty, které připravoval roky dopředu, těšil se na ně, šetřil peníze. Ale většina cest vznikla ze dne na den. Dostal nabídku nebo nějaký nápad (něco viděl v televizi, kamarád se zmínil, cosi zaslechl v tramvaji) a sebral se a jel. Sledoval, co se po světě děje.
Jediné, co mu v jeho cestování a jeho práci jakéhosi volného novináře činilo posledních 20 let potíže, byly peníze. Takže když měl peníze, letěl do Antarktidy, když je neměl, fotil na Šumavě. Všechno ho bavilo stejně a všechno si stejně užil. Pořád je to o tom poznáním, emocích, setkáních. A jestli potkal babičku na Šumavě nebo Maora na Zélandu, pro něj to byl skoro srovnatelný zážitek.
Životní moudra z cestování
Ve světě kolektivistických společností nacházel úplně jinak nastavené lidi, než jsme my. Oni se usmívají, zdraví, jsou komunikativní, chtějí pomoci a také účinně pomáhají. Nejsou tak zaměřeni na hmotné statky my. Pochopil jsem, že důležitější je duchovní rozměr života. Rád odkládal mobil, peníze (jenom foťák ne). Naučil se od nich, co je to pokora před přírodou, ohleduplné chování k sobě samému. Mají ohromné vztahy k rodičům, ale i generacím, které zde dávno nejsou, dětem, sousedům. A to všechno pak můžeme uplatňovat i tady ve svém nejbližším prostředí a třeba i dál.
Na začátku 90. let se pustil tvrdě do podnikání, byl ten nekompromisní kapitalista, měl sny o velkých autech a velkých domech. A toho se zbavil. Věděl, že to nepotřebuje. Že daleko lepší je si s někým porozumět, souznít, aniž byste mluvili, navzájem si pomáhat. Ve světě jsem viděl tolik bídy, že si ji ani nedovedeme představit. Člověka to naučí úplně jiným normám hodnocení toho, v čem tady v Česku žije.
Setkávání s neznámými civilizacemi
Kéž by ve školách a všichni rodiče dětem řekli, že hlavní valuta, se kterou bychom měli vyrazit do světa je úsměv a pozdrav. To funguje dokonale. Ti lidi roztají, otevřou vám svá srdce, svá stavení. Jestliže jedeme za kulturou, abychom ji poznali, nemáme předsudky a jsme vděčni za každé nové poznání, oni to z nás vycítí.
V Česku máme z cestování obavy, bojíme se, že se nedomluvíme, nenajíme, nepřespíme. Přitom to všechno dokonale funguje, dokonce lépe než tady. V mnoha zemích je to také daleko levnější než u nás a nikdo tam na nás nechystá podtrh. Každému bych přál vyjet dál než někam po Evropě, protože to pravé začíná teprve až v Africe, Jižní či Střední Americe, Oceánii. Teprve tam pochopíme, co je to otevřenost, přátelství, oddanost a snaha pomoci.
Poselství světu
Už Masaryk říkal, že není důležité, že hopsáme po světě, důležité je, jak jsme v sobě zpracovali, co nám svět dává. Podívejte se na dávné i nedávné objevitele, Livingstona, Holuba, pány Zikmunda a Hanzelku, pana Stingla. To jsou cestovatelé, kteří to dokázali zpracovat a nakonec předat lidem. Mám také takové ambice.
Byl šťastný, když si z nich někdo něco vezme, třeba mladý člověk, který by chtěl žít podobný život jako já. Sám si totéž beru z těch zmiňovaných cestovatelů, kteří s velkou pokorou a ochotou poskytli tolik informací, že z nich čerpá celá současná generace cestovatelů.
Plány do budoucna
Po 11 letech se vrátil do oblasti Antarktidy, kde se zúčastnil dobrovolnického programu na České antarktické stanici J. G. Mendela. Nesmírně se na to těšil. Je to oblast, která ho nejvíc zasáhla, protože je to jediné místo na světě, kde se zvířata nebojí člověka. Ostatně k chladným oblastem tíhnul. Miloval Island, to je nejfotogeničtější místo na světě. Chystal se na lepší poznání Norska.
Rád se vracel do některých lokalit v Africe, chystal se do tvrdších lokalit, jako je například Džibuti. Lákalo ho ještě mnoho ostrovů, hlavně ty, které jsou spojené s životem Jamese Cooka. Posledních deset let jezdil po jeho stopách, 240 let po něm, a mapoval, co prožil během svých třech plaveb kolem světa.
Procestoval více než 120 zemí na všech šesti kontinentech, spolupracoval s několika zahraničními ambasádami, fotografoval a filmoval. V celosvětové marketingové kampani Keep Walking byl v hodnocení mezi předními dvanácti českými cestovateli a dobrodruhy, pořádal velké výstavy fotografií po celé republice a také v zahraničí. Připravoval a pořádal besedy a diashow.
Výstavy
Z nejodlehlejších oblastí světa vozil textový a obrazový materiál, který pravidelně zpracovával do veřejných a mediálních projektů a v celém Česku organizoval tematické fotovýstavy o krásách světa. Jedna z mnoha úspěšných výstav Obrazy světa právě vrcholila na pražské Staroměstské radnici. A zájem byl veliký! Více než sto barevných fotografií ze šesti kontinentů světa shlédne denně od 9 do 18 hodin zhruba pět set návštěvníků. Úspěch doprovází nejen fotografické snímky, ale také besedy, které Jiří Kolbaba pravidelně pořádal.
Jiří Kolbaba byl inspirací pro mnoho lidí a jeho vášeň pro cestování a poznávání světa bude chybět.
Zanechat komentář