Historie Klubu českých turistů Zlín a KČST v Československu

Na území českých zemí za Rakousko-Uherska vznikla v roce 1888 sportovní a společenská organizace Klub českých turistů. Po zániku mocnářství a skončení 1. světové války svou činnost KČT rychle obnovil. Dne 13. listopadu 1918 byl Ústředním výborem KČT rozhodnuto jej přejmenovat na Klub československých turistů.

Jeho prvním předsedou byl Jiří Guth-Jarkovský, který byl od roku 1915 předsedou předchozího Klubu českých turistů.[1] O rok později vznikl v Bratislavě odbor KČST Bratislava, pak následovaly na Slovensku odbory další. V květnu 1920 valná hromada KČST přijala nové klubové stanovy, došlo ke vzniku žup.

V následujících letech klub začal s intenzivním vyznačováním cest i na Slovensku, začal zde budovat síť turistických chat. V roce 1924 provozoval 45 chat a útulen, pečoval o 15 rozhleden, 18 hradů a jejich zřícenin. O rok později založil své Turistické nakladatelství, začal organizovat plesy a jiné zábavy.

V roce 1926 prošla organizace svou první krizí. Byl to důsledek obrovského nárůstu investičních projektů a zajištěných závad kolem jejich financování. Po vnitřních sporech rezignoval téměř celý ústřední výbor včetně předsedy Guth-Jarkovského, k výměně došlo i v redakční radě časopisu Turista.

Novým předsedou KČST se stal J. V. Blahoslav (předseda Nejvyššího soudu).[3] Krátce poté jej vystřídal senátor Dr. Emanuel Hrubý, který vytrval v předsednictví 10 let a dovedl klub k absolutnímu vrcholu v počtu členů, chat, rozhleden. Nastolil pevný řád v oblasti hospodaření a docílil uznání klubu v československé společnosti. Po něm jej ve vedení klubu na několik měsíců vystřídal roku 1936 dr. Juraj Slávik a nakonec JUDr.

Na území Sudet, kde byly velmi aktivní německé turistické spolky, se KČT prosazoval těžce. V oblasti Lužických hor se soustředil na provozování turistických ubytoven u českých škol. Až roku 1933 vznikla Lužicko-jizerská župa KČST. Dříve bylo členství dvojí, zájemci se buďto registrovali u pražského ústředí, nebo u některého venkovského odboru. Po úpravě stanov bylo rozhodnuto, že pražští členové budou přeregistrováni do odboru KČST Praha.

Kolem roku 1935 měl tento jediný odbor 30 000 členů. Vydával svůj Věstník Pražského odboru KČT, mimo pěší turistiky rozvíjel i lyžařskou, vodní turistiku, horolezectví, mototuristiku, pořádal přes svůj společenský odbor divadelní představení, večírky, přes velmi dobře vybavený odbor fotoamatérů zajistil pořádání fotografických výstav z cest svých členů.

V roce 1934 zakoupil za 1 milion korun ve středu Prahy, ve Školské ulici velký dům, nazvaný posléze turistický. Zde měli prodejnu, sekretariát, expedici časopisu, zasedací sál, knihovnu. Pamětní deska nad studánkou Zavadilka v Chřibech připomínající 50.

V roce 1934 měl klub již 122 158 členů. Po zániku Československa se v lednu roku 1939 opět slovenští turisté odtrhli a založili si svůj Klub slovenských turistov a lyžiarov (KSTL)[9], který existoval do roku 1949. KČST tak formálně přestal existovat, činnost obnovil KČT.

Po roce 1945 byla obnovena činnost Klubu českých turistů, avšak dříve, než mohlo dojít k znovuobnovení KČST, byla uplatněna koncepce jednotné tělovýchovy. Po roce 1989 obnovil svou činnost Klub českých turistů a někdejší KČST obnoven nebyl.

Vzhledem ke zmíněné předchozí organizační přípravě vedení se Klub českých turistů po vzniku Československé republiky v r. 1918 překvapivě rychle vzpamatoval z válečných strastí a v příštích 8-10 letech došlo k jeho největšímu dosavadnímu rozmachu. Z předválečných 53 odborů a 5 000 členů již v roce 1922 zmohutněl na 170 odborů s 30 000 členy a o 5 let později již na 280 odborů s 60 000 členy.

KČST se tím stal největším z turistických spolků v ČSR a jediným s celostátní působností. V zájmu přesnosti je nutno vyjmenovat i další organizace, zabývající se turistikou; v první řadě je jí již v r. 1884 založená Pohorská jednota Radhošť s 12 odbory a asi 5 500 členy, v r. 1929 vzniklá Čs. obec turistická v Praze s 16 odbory a asi 8 500 členy a konečně i Svaz dělnických turistů v Praze (vzniklý již v r. 1910) s 32 odbory a 5 500 členy.

Tato organizace měla i několik chat, rozhlednu u Plzně a vydávala časopis „Dělnický turista“. Němečtí turisté se v ČSR sdružovali v „Hauptverband deutscher Gebirge und Wandervereine“ v Ústí n. L., který v 49 regionálních spolcích s 274 odbory měl asi 50 000 členů. Tento svaz vznikl v r. 1920 z německých předválečných spolků, vydával časopis a prováděl značení tras způsobem odchylným od KČST.

Dále v ČSR působila německá dělnická organizace „Naturfreunde Touristenverein“ se sídlem rovněž v Ústí n. L. s 89 odbory a asi 5 500 členy. Spravovala 20 vlastních a 8 najatých chat a vydávala věstník „Die Naturfreunde“ (Veškerá fakta a čísla jsou z r.

Klub českých turistů řídil v té době předseda dr. Guth-Jarkovský s výkonným výborem, který čekaly obrovské organizační úkoly. Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo jako jeden z prvních cílů nutno vypracovat nové stanovy klubu, které by tyto skutečnosti braly v úvahu. Z „českého“ klubu se stal „československý“ přistoupením slovenských turistů v r. 1920 a téhož roku schváleny nové stanovy, které pak platily až do r. 1931.

Velké plošné rozšíření klubu si pak vyžádalo novou celostátní organizační strukturu žup a navazujících činností (zejména značení tras, výstavby objektů atd.), což bylo vykonáno v r. Novým organizačním článkem klubu se stal již v r. 1919 „Akademický odbor KČST v Praze“ a v r. 1922 stejný odbor v Brně. V těchto odborech se sdružovali žáci nejvyšších tříd škol středních a vysokoškolští studenti, a to za tím účelem, aby mohli samostatně šířit turistiku mezi dospívající mládeží a současně s tím získávat i zkušenosti pro další spolkovou činnost.

Byl pro ně též stanoven nižší členský příspěvek. Nejprve se mohli sdružovat jen v akademických odborech, až podle stanov z r. 1931 mohli být přijímáni i v místních odborech.

Na mezinárodním poli se KČST iniciativně podílel na vzniku Asociace slovanských turistických družstev, která byla utvořena v r. 1925 a v níž se sdružily turistické organizace československé, polské, jihoslovanské a bulharské. Asociace měla za úkol pracovat ku sbližování slovanských národů na poli turistickém a přispívat ke vzájemnému poznávání. Prakticky se činnost Asociace u nás projevila zejména v řešení pohraničních styků československo-polských.

Velmi podstatným způsobem se obohatila aktivní turistická činnost v KČST o nové cestovní způsoby - kromě pěšího (který vykazoval např. v r. 1925 přes 4 000 větších výletů a výprav v délce zhruba 90 000 km) dostával stále větší prostor zimní přesun na lyžích, jehož počátky je možno sledovat již od konce minulého století. Rozvoj lyžování, přerušený válkou, se po r. 1918 urychlil pro lepší přístup do českých pohraničních hor (zejména výstavbou nových chat), ale především získáním vysokohorských prostorů ve Vysokých a Nízkých Tatrách i ostatních horstvech Slovenska.

V roce 1923 získává KČST pro své členy zimní výhody na drahách. V téže době vykazoval klub již u svých odborů na 113 lyžařských kroužků s 5 384 členy. V roce 1929 sjednána dohoda klubu se Svazem lyžařů, podle níž se závodní činnost bude konat v rámci této organizace. Kromě lyžování se rozšířila zejména vodní turistika (v roce 1924 bylo registrováno 253 vodáků), jejíž počátky lze rovněž vysledovat v předválečných dobách ve spojení se jménem J. Rösslera-Ořovského, známého též z počátků lyžování.

První menší loděnici si postavil odbor KČST v Trenčíně, který pak v r. 1925 ve spolupráci s dalšími organizacemi veslařů přikročil k uspořádání I. mezinárodního závodu vodáckého na Váhu Trenčín - Piešťany za účasti 22 lodí. Organizačně prvním činem byla však ustavující schůze Kroužku vodních turistů při pražském odboru KČST, který si pak vystavěl vlastní loděnici na 80 lodí v Braníku v r. 1926, rok nato byla pak rozšířena na 100 lodí. Tento odbor vypravil též první auto s vlekem v r. 1927 a pořádal též veřejný vodácký závod Kamýk-Štěchovice, první ročník v r. 1929.

V dalších letech pak byly zakládány podobné „kroužky“ (oddíly) v Hradci Králové, Žilině, Přerově, Bratislavě, Brně, Košicích a Chustu, všechny navázány na souběžně budované loděnice. Z výkazů v r. Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám; už krátce po válce se první členové klubu objevovali na tatranských vrcholech a v r. 1923 byla vztyčena za účasti 203 členů československá vlajka na Gerlachovském štítě.

V roce 1924 vznikl při KČST tatranský klub JAMES a od roku 1928 se v Tatrách pořádaly „horolezecké týdny“, výcvikové a kondiční tábory. V turistice na kolech byl rovněž zaznamenán čilý ruch, zejména v odborech velkých měst, a s rozvojem motorových vozidel vznikaly i první kroužky mototuristické (např. v pražském odboru od r. 1928). Sekce při ústředí KČST, kde bylo nejvíce členů mototuristiky, pořádala větší výlety - např. na Slovensko v r.

Poměrně brzy se utvořily při KČST i kroužky jeskyňářské (dnes krasová turistika). Původní soustředění na Moravský kras (již od prvopočátku KČT) se rozšířilo i na jeskyně slovenské. Po objevení rozsáhlých Demänovských jaskýň (v r. 1921) se z iniciativy klubu založilo Družstvo Demänovských jaskýň (kde měl KČST značný majetkový podíl), které se postaralo o jejich zpřístupnění.

Úprava a osvětlení jeskyň byly provedeny v letech 1929-30 a současně postavena chata s noclehárnou a malým krasovým muzeem. V tomto období již byla v KČST značně akcentována ochrana přírody (vedení klubu mělo vlastního referenta pro tento obor), která se již tehdy zaměřovala na komplexní chápání ekologických problémů. Klub podporoval snahy o zřizování národních parků a přírodních rezervací a sám některé rezervace také na svém majetku zřizoval - např.

Samostatný odbor KČT Chatocha Zlín vznikl na počátku roku 2016 odštěpením části členské základny od původního odboru KČT Zlín . Akce jsou pořádány KČT Chatocha Zlín a KČT Uherské Hradiště. Formulář přihlášky do KČT ke stažení najdete zde. Zájemci o členství nás mohou kontaktovat (případně předat vyplněnou přihlášku) na kterékoliv z pořádaných akcí, nebo se účastnit kterékoliv schůze odboru. Účast na akcích není ovšem podmíněna členstvím, akce jsou otevřeny pro širokou veřejnost.

Počty členů KČST v průběhu let

Rok	Počet odborů	Počet členů
Před válkou	53	5 000
1922	170	30 000
1927	280	60000
1934	-	122 158