Turistické značení má v České republice dlouhou tradici a můžeme s hrdostí prohlásit, že je výjimečné ve světovém měřítku. Systém turistického značení v České republice nemá ve světě obdoby. Výjimku tvoří značení na Slovensku, protože jsme po téměř 70 let tvořili jeden stát.
Turistické značení u nás je výjimečné z několika ohledů. Nejstarší turistické trasy můžeme na našem území nalézt doteď. Jedná se o systém tyčového značení cest na horách. Tento systém značení má své počátky již v 17. století.
U nás se o začátky turistického značení postaral Vojta Náprstek. V roce 1869 vytvořil nápis Kazín na skále u Berounky. V té době se ještě nedá mluvit o systému turistického značení, jaký známe dnes. Značky upozorňovaly na významná místa. Okolo tohoto místa také vede jedna z nejstarších turistických tras u nás.
Po značení u Berounky následuje například značení Prachovských skal, ve kterém měl opět prsty Náprstek. Náprstek se stal předsedou Klubu českých turistů (KČT). Tento spolek hrál hlavní roli ve značení turistických tras u nás. KČT nemusel vymýšlet způsob značení, stačilo vybrat ze dvou nejpoužívanějších. Vybrán byl způsob pásového značení, který byl používán v Alpách a je používán dodnes. Nejdříve byla používána pouze červená značka, další barvy se přidaly s postupným houstnutím sítě značených tras.
Klub českých turistů byl založen 11. června 1888 z iniciativy nadšenců v čele s Vilémem Kurzem st., Františkem Čížkem a architektem Vratislavem Pasovským. Od počátku byl Klub velice aktivní - velice rychle vyrostla síť turistických ubytoven, vznikla hustá síť značených cest a řada předních osobností země si považovala za čest, že mohla být jeho členy. V lednu 1889 začal vycházet klubový Časopis turistů, který dodnes vychází pod názvem TURISTA.
První značené trasy KČT
První trasy byly v roce 1889 značeny v místech dnešní Štěchovické přehrady (dnes tedy cesta neexistuje, protože je pod vodou) a mezi Karlštejnem a Berounem. První „barvou“ turistických tras byla červená.
Dne 11. května uplyne přesně 136 let od chvíle, kdy byla na našem území vyznačena první turistická trasa. Psal se rok 1889, když členové výboru Klubu českých turistů ručně, pomocí štětce a olejové barvy, vyznačili osmikilometrovou trasu ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Tento úsek Vltavy byl tehdy přírodním divem, který inspiroval umělce a lákal výletníky z Prahy. Ještě v roce 1889 vznikly další tři značené stezky: slavná Cesta Vojty Náprstka z Berouna ke Karlštejnu, trasa z Řevnic na Skalku a cesta z Holoubkova na hrad Radeč.
Jako první česká značená trasa s pásovým značením byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, kterou vyznačilo 11. května 1889 hned následující rok po založení Klubu českých turistů (1888) označovací družstvo pod vedením arch. Pasovského na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží. V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka, z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která existuje doposud a je částí dnešní trasy trasy č. 0001, a značky z Řevnic na Babku a Skalku (dnes značené modře a zeleně) a z Holoubkova na Rač (dnes nazývaný Radeč).
Roku 1901 byla vydána „Stručná pravidla pro označování“, kde byl určován např. poměr šířky pruhů u značek, ne však jejich velikost.
Původní pásové značky byly větší než dnes. Střední červený pruh měl šířku 10 cm a lemovaly jej bílé pruhy o šířce po 4 cm. Později začaly být některé trasy značeny i modře a v roce 1916 se začalo značit i zeleně a žlutě.
Typické turistické značení v České republice.
Rozvoj turistického značení v Československu
Během 1. světové války se rychlost značení zpomalila. Do roku 1938 rozšířil KČT (v té době KČST) svou činnost na Slovensko a do Podkarpatské Rusi. Tyto oblasti díky tomu zažily velký turistický rozvoj. Až do roku 1946 byl v těchto oblastech také lepší systém značení než u nás. V roce 1938 už bylo na území tehdejšího Československa 40 000 km značených tras.
Rozdílem, který trvá do dnešních let, byla jednotka, ve které se značilo. U nás je uváděna vzdálenost, na Slovensku čas.
Po vzniku Československa byl Uherský karpatský spolek v roce 1918 na dva roky zakázán, jeho majetek byl zabaven a bylo zakázáno používat německé a maďarské zeměpisné názvy. Slováci založili v lednu 1919 Tatranský spolok turistický, (TST), který zakládal pobočné skupiny v různých částech Slovenska.
Klub českých turistů, založený roku 1888, rozšířil svou činnost už v posledním desetiletí 19. století i na Slovensko a v krátké době se zdvojnásobil počet jeho členů z 5 tisíc na 10 tisíc. Ústřední výbor KČT s cílem sjednotit turistické organizace v republice navrhl 13. listopadu 1918 nový název Klub česko-slovenských turistů, valné shromáždění návrh přijalo 25. května 1919, avšak navržená zkratka KČST vyvolala ve vedení spory a ÚV KČT se 3. října 1919 rozhodl používat nadále zkratku KČT s čechoslovakistickým argumentem, že národnost československou dlužno považovati za jednotnou.
Protože TST neměl dostatek pracovníků, po naléhání z ústředí KČT se roku TST bez výhrad sloučil 8. května 1920 s KČT, který se přejmenoval na Klub československých turistů (KČST), přičemž odbor KČST v Liptovském Svatém Mikuláši se souhlasem vedení KČST používal i nadále jméno a značku TST. Spišští Němci si v roce 1920 vymohli schválení národnostní turistické organizace Karpatského spolku (Karpathenverein, KV) se sídlem v Kežmarku.
Značení na Slovensku bylo kolem roku 1920 náhodné a nesystematické. Klub Československých turistů na přelomu let 1920 a 1921 převzal budování a značení turistických stezek v Tatrách (kromě Belianských Tater, které na základě dohody ze 17. 4. 1921 spravoval Karpathenverein), na ostatním území Slovenska a v Podkarpatské Rusi. Dosavadní nejednotné značení barevnými pásy (UKS a TST) nebo dvojpásy (UKS v okolí Sitna) nahradilo značení pásovou značkou. Postupně začala být uplatňována jednotná metodika značení, vypracovaná generálním značkařem KČST B. Leedererem, navazující na pokyny z let 1889-1891.
Ačkoliv KČST zavedl v roce 1921 jednotnou pásovou značku, ještě nebyly ustálené základní barvy. Pásové značení KČST v tomto období proniklo i do Sudet, kde dosud převládalo německé tvarové značení.
K 1. srpnu 1945 Povereníctvo vnútra pověřilo KSTL likvidací majetku rozpuštěného Karpathevereinu. 15. června 1947 byl v Luhačovicích vyhlášen Klub československých turistů, zastřešující KČT a KSTL, slavnostní inaugurace nového spolku se však již neuskutečnila. Ústřední akční výbor národní fronty 27. února 1948 zrušil plánované obnovení KČST a rozhodl, že v Československu bude jednotná tělovýchovná organizace Sokol (JTO Sokol).
V roce 1955 byla vydána příručka pro značení, ve které byla již uvedena velikost pásové značky, kterou známe dnes.
Dne 8. 22. dubna 1958 vydal ÚV ČSTV Směrnici o jednotném značení turistických tras v Československu (zveřejněno v Úředním listu v částce č. 60/1958). Postupně byla síť značených cest rozšiřována a systém doplněn ještě směrovkami a nástěnnými mapami.
Ve dnech 10.-11. prosince 1960 rozhodl v Praze aktiv předsedů značkařských komisí o přečíslování turistických tras v celém Československu. Systém navrhl předseda západoslovenské komise značení Juraj Szomolányi. Pro pěší a lyžařské trasy navrhl čtyřmístné číslo, kde první dvojčíslí udává vedoucí barvu (červená, modrá, zelená, žlutá) a územní příslušnost (např. Severní Morava, Východní Slovensko) a druhé dvojčíslí pořadové číslo trasy.
Federalizace Československa v roce 1969 měla za následek vznik národních organizací Český svaz turistiky a Slovenský zväz turistiky, v jejichž rámci pracovaly dosavadní značkařské komise s nezměněnými kompetencemi, kromě toho vznikla federální značkařská komise se sídlem v Praze, v níž byli po třech členech zastoupeni čeští a slovenští značkaři.
Brzy po roce 1989 byla rozšířena síť turistických tras i do dosud nepřístupných oblastí při rakouské a německé hranici. V roce 1990 se Klub českých turistů osamostatnil (obnovil) pod původním názvem. Na Slovensku byl téhož roku založen Klub slovenských turistů, který se prohlásil za pokračovatele KSTL a KČST a zároveň převzal agendu SOT ČSZTV.
Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Klub českých turistů má několik smluv s Ministerstvem životního prostředí ČR a se správami některých chráněných území o turistickém značení v chráněných územích. Tyto smlouvy souvisí se zákazem veřejnosti vstupovat v těchto územích mimo značené trasy.
Současnost
KČT je členem Evropské asociace turistických klubů. Dne 8. června 2018 schválil ÚV KČT zřízení Sekce moderních pěších tras při Radě značení KČT. Cílem sekce je zlepšení stávající sítě pěších turistických tras z hlediska bezpečnosti i turistických prožitků. Jedním z hlavních úkolů je vytipovat nebezpečné úseky, kde turistické značené trasy vedou v souběhu s frekventovanou silnicí či cyklotrasou, a najít alternativní vedení této trasy.
Každá pěší turistická trasa KČT má přiděleno čtyřmístné číslo - číslicí 0 začínají červené značky, číslicí 1 nebo 2 modré, číslicemi 3, 4 nebo 5 zelené, číslicemi 6 nebo 7 žluté, číslicemi 8 a 9 zvláštní druhy značení. Do nedávné doby se toto číslo značené cesty uvádělo na směrovkách a místních tabulkách, za lomítkem byla uváděna vzdálenost od počátku trasy. KČT vede i registr značených cest spravovaných jinými subjekty.
Některé značené cesty mají i název, který bývá uveden na směrovkách: například Jiráskova cesta, Zlatá stezka Českého ráje nebo Březinova cesta.
Klub českých turistů v roce 2023 slaví malé kulatiny.
Ústecká oblast Klubu českých turistů si důstojně připomenula toto významné výročí Mezinárodním turistickým srazem za účasti kolegů z Německa, Polska a Slovenska. Konal se 8. května 2018 v Krásné Lípě, Šluknově a okolí.
Dne 24. listopadu 2018 proběhlo v Domě dětí a mládeže v Ústí nad Labem slavnostní zasedání oblasti KČT Ústeckého kraje ke 130. výročí KČT a 100. výročí Československé republiky. Součástí slavnostního aktu bylo také uvedení významných turistů Václava Krčila a MUDr. Zdeňka Borského do Síně slávy oblasti. Slavnostní zasedání mělo i mezinárodní účast, kde mezi hosty byla přivítána vnučka Václava Krčila, paní Eva Kuglová, která přijela ze Švýcarska.
Také v roce 2023 se budou konat menší výroční akce, některé dokonce spojené s výročími konkrétních turistických klubů.
Zanechat komentář