Jaroslav Šima byl významný český cestovatel, jehož život a dílo jsou úzce spjaty s jeho rodnými kořeny a prostředím, ve kterém vyrůstal. V tomto článku se podíváme na jeho životní cestu, rodinné zázemí a vlivy, které formovaly jeho osobnost a tvorbu.
Rodinné kořeny
Rodina Baarů z Klenčí má hluboké kořeny v chodské vesnici. Původně se psali jako Bár i Paar. V polovici XVIII. století zakoupil jeden z předků dům a začal se nazývat Palpár. Do chodské vesnice přišel Hans Paar alias Pamberger, syn Mikuláše, někdy po roce 1655. Akt byl zapsán takto: Anno 1655, 5. vanému a jeho ženě synáček jménem Mikuláš.
Tento Hans byl podle všeho kolář. Do městečka přišli jiní Baarové v roce 1744. V roce 1756 rodina prodala svůj majetek a přesunula se na jiné místo. Podle smlouvy z roku 1820 byly rodinné poměry vysoké.
Jeden z Baarů se oženil s Dorotou Fiscrerovou. Po svatbě se na Dorotku snesla rostoucí tíseň. Všichni tito chalupáři měli bídu o vodu. Úřad obci nařídil, aby jim vodu opatřila. V Klenčí byly postaveny kašny. Štěpán Baar měl vedlejší studni, z níž čerpalo celé okolí.
O rodu Baarovy matky
Ve své relaci pražské konsistoři v roce 1727 B. Schoppl přísahal P. Bohu a sv. apoštolům Petru a Pavlu, že bude vyučovat a setrvá římsko-katolický až do smrti. Kantor byl Čech a vyučoval po česku. Od ochotných osadníků dostával dostatečné příjmy. R. 1704 pojal Jana Matěje, Jana Josefa. Adam Schoppl umřel roku 1748 a byl pochován v Pleši. Otec, principál školy v Klenčí, dožil věku 63 let. Farář mu půjčil 50 zl. fundančních peněz. V Domažlicích roku 1795 dosáhl věku 76 let.
Počínaje od panského špitálu až k poli Josefa Bendy vlastnil hospodářství č. 11 ve výměře 8 jiter. Měl v manželství manželku »u Holubů«, matku J. Š. Baara.
Mládí Jaroslava Šimy
J. Š. Baar humorně popisuje své dětství takto: Dne 7. února byla P. pustní neděle a jedla se vepřová pečeně. V gruntě č. 7 oháněla se selka kolem plotny. Holoubák Jiřík se narodil 14. ledna. Jeho žena Anna se narodila 2. ledna 1838 u Šeplů v Klenčí v č. 107. Vzali se spolu dne 9. února 1858. Jemu táhl 40. rok a Holubka právě dokončila 31. let. Matka byla neobyčejně prudká a ohnivá s černými vlasy i očima, ztepilou postavou a bystrou chůzi. Všecko na ní jen hrálo, ruce, nohy i jazyk. Ona se přece v části splnila a hodně peněz stálo, než jsem vystudoval.
Z dob dětství si J. Š. Baar mnoho pamatoval sám a sdělovala mu je matka. Baar měl sanquinistickou letoru. Vzpomínal na moudrého otce. Šel okolo pan poštmistr, zastavil se a díval se na tebe zvědavě. - Co tu děláte?, optal se laskavě. - Neslyšíš? klekni, klobouček a modli se. - Máš tam pentličky ve vláskách - neřek' nic a šel dál.
Večer ho matka myla, mazala a utírala. Hladila proti němu jako hedvábná. Mýt se a česat, to bylo tůze a tůze velké trápení. Byl ustavičně u své matky a vedle modlitby a kostelíčka, též ku práci. Musel nosit z kolny, kuřátka hlídat, husy pást. I v nejútlejším věku se mu uložila povinnost. Jednou bloudil a nemohl se vzpamatovat, kde je. Řekla: pudu se podívat do Kobylník k paní Iserové. - A pročpak zrovna dnes - je tam vítr a prší. Nic plátno - dnes muším přes pole - do Emaus. - Jak to do Emaus? - Nu. o tom evangelium? k nim připojil Kristus a otvíral jim písma.
Otec byl veselý člověk. Bývalo jich »u Holubů« plný dvůr. Klenčí. Co hledáš. Katličko? bata, párek holoubátek. - A to já mám. a přece tlustý. pěkná holoubata neviděla. Otec skoro nenáviděl ouřady. Proč pak tam tak nerad chodíte? Raději jsem doma. Jeden výbor. Jindřichovi. Nejhůř bývalo nám z jara. Prodávali jsme je k sv. Havlu za deset i šedesát zlatých. Také jsem šetřila máslo a nosila židovi na prodej vejce. Slyšeli jste to a pomáhali nám.
Na pilno měli jsme u nás vždycky. Byly jen čtyři, ale práce pro deset. Zkoušely i děti. Lesa měli sice dost, ale práce bylo mnoho. Už zvoní poledne. Ptám se Barušky. A co pak je tobě? ptá se Jindříška. Hospodařilo se jím celkem dobře. Vedli ho do školy, aby byl se mnou pokoj. Směl se sestrou chodit hned do - druhé třídy. Hůře bylo, když po roce měl jsem se rozloučit! Matka ho vedla do školy. S otcem ustavičně jezdil. Otec nás nikdy netrestal. Až jednou jedinkrát -!
Miloval školu. Školy obecné byly tehdy chudě vypraveny. Za to, že's nedával pozor, postav se za tabuli. V řeči kmitlo, že bych mohl studovat. Wenig a tvořili jsme jaksi republiku pro sebe. Proto si mě z protekce vybral za ministranta. Výdělek byl perně zasloužený. Ide pan farář z fary, abychom hned běželi sezvánět. Byl silně dýchavičný. Byl milý, přítel studentů. Měl styky v útlém dětství a zachoval je až do stáří. Znamenitý muž jmenoval se Cvokařuc Kirgl. Nejen živili, ale i oblíkali. Měl vyvinutý smysl pro právo a spravedlnost. Pana řídícího vůbec často pochválil.
Při pohledu na život a dílo Jaroslava Šimy je zřejmé, jak hluboce ho ovlivnilo jeho rodinné zázemí a prostředí, ve kterém vyrůstal. Jeho tvorba odráží silné pouto k rodnému kraji a jeho lidem.
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1655 | Příchod Hanse Paara alias Pambergera do Klenčí |
| 1744 | Příchod dalších Baarů do městečka |
| 1756 | Prodej majetku Baarů a přesun na jiné místo |
| 1820 | Smlouva o rodinných poměrech |
| 1858 | Svatba Jiříka Holoubáka a Anny Šeplové |
Zanechat komentář