Tento článek se zaměřuje na život a dílo několika inspirativních cestovatelů, kteří se zasloužili o poznávání světa a sdílení svých zážitků s ostatními. Představíme si Jakuba Čecha, Leoše Šimánka a Emila Holuba, jejichž cesty a dobrodružství nás mohou inspirovat k objevování krás naší planety.
Jakub Čech
Jakub Čech se narodil 24. dubna 1973 v Praze. Je to český zvukař, fotograf a spisovatel. Vystudoval zvukovou tvorbu na FAMU. První film, na němž pracoval samostatně jako zvukař, byli Samotáři. Od té doby spolupracuje zejména s režiséry Janem Svěrákem, Davidem Ondříčkem, Ivanem Zachariášem a Václavem Marhoulem, pracoval na několika desítkách filmů a byl mnohokrát nominován na cenu Český lev v kategorii Nejlepší zvuk.
Ve 40 letech na radu lékařů změnil svůj životní styl včetně životosprávy. Dálkové pochody se staly jeho lékem a začátkem nového života. Přešel Pacific Crest Trail.
Ibrahim Ibn Jakub
Už od školních let známe tajuplné jméno Ibrahim ibn Jakub. Naši učitelé nám vyprávěli, že to byl dávno a dávno před Karlem IV. a Janem Husem arabský kupec, který dorazil do Prahy a moc si to tady prý pochvaloval. Údajně to byl emisar córdobského chalífátu, který navštívil české země někdy kolem roku 965. Proč se tento muž ze vzdálené doby i země dostal až do školních osnov? Asi pro to byly (a dodnes zůstávají) dva důvody: on totiž o našich zemích sice zanechal poměrně stručnou zprávu, ale jistě moc zajímavou vzhledem k datu jeho návštěvy. A druhý důvod našeho počínání vychází ze skutečnosti, že díky němu víme, že už tehdy v 10. století byla střední Evropa zapojena do dálkového obchodu, který spojoval severní polokouli od Číny až po maurskou Andalusii.
Ibrahimova pouť po Evropě
Nyní je pro nás důležité, že záhadnou misí přes celou Evropu byl jako zvláštní emisar córdobského chalífy vybrán právě Ibrahim ibn Jakub. Datum jeho cesty se vznáší v pouhé časové přibližnosti: snad vyrazil na tuto pouť v roce 961. V každém případě je poučné sledovat dobrodružství, jak se dalo tehdy po celé Evropě cestovat. Určitě první část cesty absolvoval přes celý Pyrenejský poloostrov. Až v ústí řeky Garonne, někde poblíž dnešního Bordeaux, přestoupil na loď, protože to byl v jeho době nejsnazší způsob cestování. Plavil se do Normandie, protože navštívil dnešní Rouen, odtud se jeho loď stočila do kanálu La Manche a dále plula až na Jutský poloostrov. Tam, asi k našemu údivu, v nejužším místě plavci vystoupili a přetáhli loď přes souš na druhou stranu, aby se dostali do Baltského moře. Toto slavné vikingské město sloužilo jako obchodní středisko pro celou tehdejší Skandinávii a to muselo být pro Ibrahima mimořádně zajímavé. Odtud pluli mořeplavci na jih baltského pobřeží, někam kde dnes leží Klaipeda a tam mořská cesta pro Ibrahima končila. Dále už musel jen po souši. Nejprve si to namířil zpět na západ k Labi do Magdeburku a zřejmě proti proudu Labe či po nějaké obchodní stezce putoval do Čech, až se dostal do Prahy. V každém případě se do chazarské říše už nevydal, snad dostal cestou zprávu, že se tato tehdejší mocnost dostala do problémů. A tak se rozhodl jít směrem k Rýnu do Mohuče a odtud po staré římské cestě přes Lyon a údolím Rhôny až do Provence. V říční deltě Camargue, někde poblíž Marseille, se opět nalodil a po Středozemním moři konečně dospěl k rodným břehům.
Islámský svět: 1000 let za 18 minut
Jediné, co se ví, je jistota, že o své pouti napsal něco na způsob „cestovní zprávy“: ostatně ji podnikal za státní peníze, takže musel z výpravy skládat účty. To, co se písemně zachovalo, je však již jen torzo toho, co zřejmě celé sepsal a tento zlomek textu ještě známe jen z cizích výpisků, jejichž pisatelé ovšem žili v různých stoletích. Takže jednotlivé kopie se už pořizovaly zřejmě s různými záměry. Takřka o sto let později text zpracovali dva arabští zeměpisci al-Udri a al-Bakri, o dvě stě let později se k nim ještě přidal jistý encyklopedista a nakonec známý zeměpisec al-Himjari, ale to už bylo osm let po pádu Cařihradu v roce 1461.
Nás samozřejmě nejvíce zajímá, co se od Ibrahima můžeme dovědět o jeho pouti do Prahy. Určitě zde jistý čas pobyl. Už proto, že zde našel početnou židovskou komunitu, která snad sídlila na dnešní Malé Straně, zřejmě někde pod hradbami pražského hradiště. Je pravděpodobné, že přijel v době sezónních trhů, aby si mohl do svého „diáře“ zaznamenat, jak to tady chodí. Jistě zjistil, že sem jezdili kupci četných národností, určitě se poohlédl po tom, co se zde prodávalo a kupovalo, případně jaké oběživo se zde dalo uplatnit.
Z jeho výpovědi víme, že se v Praze mluvilo převážně dvěma jazyky, které mu židovští souvěrci označili jako „lišón kenaán“ a „ lišón aškenáz“. Nám hlavně něco připomíná právě to druhé označení místního jazyka. Město je vystaveno z kamene a vápna a je největším obchodním městem v zemi Bújima. Přicházejí sem Rusové z Krakova, ale i Slované se svým zbožím. Z tureckých končin jsou to muslimové, Židé a Turci a přijíždějí jak se zbožím, tak s mincemi. Odtud vyváží otroky, cín a různé kožešiny. Ze severních zemí je zde nejlepší zrno, země je nejzásobenější potravinami. Za jeden kírát se dá koupit tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za stejnou cenu tolik ječmene, kolik stačí jezdci na 40 dní, ale také třeba deset slepic. Ve městě se vyrábějí sedla, uzdy a tlusté štíty, které se tady užívají. Zhotovují se zde také lehké šátky z tenké tkaniny v podobě síťoviny, které ale ničemu neslouží. Jejich cena je stálá: za 10 šátků jeden kírát. S nimi se obchoduje a za ně se provádí směna. To je jejich jmění a hodnota všech věcí, za ně získávají pšenici, mouku, koně, zlato, stříbro a všechno ostatní. Zvláštní je, že obyvatelé jsou snědí, černých vlasů, zatímco světlý typ je u nich řídký. K tomu ještě dodejme dva základní geografické termíny: Frága a země Bújima. Tato slova čtěme u Ibrahima jako Praha a snad Bohemia či země Boleslavova? Turci nejsou Seldžukové, ani Osmané, ale sousední Maďaři, a Rusové nejsou Slované, ale Russové - zakladatelé kyjevské Rusi ze Skandinávie.
Leoš Šimánek
Leoš Šimánek je cestovatel, dobrodruh, spisovatel a fotograf. Procestoval křížem krážem celý svět. Znáte pana Leoše Šimánka? Leoš Šimánek říká, že cestování je jeho život a rád se ke svým zážitkům vrací. Projel Rusko, Nový Zéland, Havaj či Aljašku. Aljaška na něj nezapůsobila tak, jako žádné jiné místo s jedinečnou panenskou přírodou.
Expedice a cesty:
- Cesta do kanadské divočiny s manželkou Lenkou a pětiletým synem Jakubem.
- Expedice, na které byla i dcera Veronika, tehdy pětiletá.
- Expedice s rodinou a dvěma přáteli na nafukovacích člunech podél pobřeží Tichého oceánu.
- Putování Severní a Jižní Amerikou a napříč Tichým oceánem.
Leoš Šimánek se narodil v Chocni. K lásce k přírodě byl vychován. Jeho cesty jsou plné dobrodružství. S Lenkou se seznámil až po emigraci. Jeho knihy dají zakoupit i na besedách. Všechny své cesty absolvuje se svou rodinou.
Růžová chalupa u Floriána
Leoš Šimánek tráví čas na chalupě po rodičích v Orlických horách. Historický statek - Růžová chalupa u Floriána - byl postaven v roce 1857. Dávno zmizely chlévy, rodinný penzion obklopují růže, květiny a stromy. Chalupa má celkovou kapacitu dvaceti lůžek včetně apartmánu a studia se samostatnými vchody. Chalupa je zařízená se vším komfortem a s láskou udržovaná. K dispozici je zastřešené venkovní posezení, gril a ohniště. Ubytování je ideální i pro rodiny s dětmi a čtyřnohými mazlíčky.
Leoš Šimánek a jeho žena Lenka se setkávají na chalupě v Orlických horách, aby líčili další zážitky z cest. Leoš Šimánek se ve svých knihách snaží poutavou formou předat čtenářům své zážitky. Pročítal notýsky s poznámkami, prohlížel fotografie a rozprávěl se svými blízkými. Z chalupy po rodičích měli naplánovány společné túry na běžkách. Růžová chalupa u Šimánků mu vymyslela Lenka. Nejsou jen čistě bílé. Je obklopený růžemi, květinami a stromy. Rodina Lenky Šimánkové je s místem spojená desítky let. Starala se o bezdětnou hospodyni. „Mamka chlévy začala přebudovávat na obytné místnosti.
Emil Holub
Emilian Karl Johann Holub je nejslavnějším rodákem Holic na Pardubicku. Narodil se v roce 1847. Stal se lékařem, slavným cestovatelem, spisovatelem a celosvětově uznávaným etnografem. Při svém prvním pobytu v Africe si Holub našel neobvyklého přítele - lva. 7. října 2021 uplynulo 174 let od narození známého cestovatele Dr. Emila Holuba, 55 let letos slaví Africké muzeum nesoucí jeho jméno v Holicích.
Svatojakubská cesta
Na mapě jedné z nejstarších poutních tras v Evropě, která je od 1993 součástí Světového dědictví UNESCO, jsou i České Budějovice. Španělské poutní místo, zasvěcené svatému Jakubu Staršímu, patří k nejslavnějším v Evropě i ve světě. První pouť ke hrobu svatého Jakuba Staršího se uskutečnila roku 951. Podél poutní cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, při kterých byly zřizovány kaple, kostely a kláštery, poskytující poutníkům azyl.
"Pěší Svatojakubská cesta do Santiaga de Compostela je stále populárnější a těší mě, že čím dál tím víc lidí chodí nejen přes Španělsko, ale také z Čech," uvádí ve svém článku na Wikipedii na téma Svatojakubské cesty český cestovatel Jindřich Smitka a dodává, že dotazy na mapy, trasy a cesty v jednotlivých zemích proto v článku shrnul k užitku dalších poutníků.
Tabulka: Srovnání cestovatelů
| Cestovatel | Zaměření | Známé cesty | Další činnost |
|---|---|---|---|
| Jakub Čech | Zvuk, fotografie, dálkové pochody | Pacific Crest Trail | Zvukař filmů |
| Leoš Šimánek | Příroda, dobrodružství, rodinné expedice | Aljaška, Rusko, Nový Zéland | Spisovatel, fotograf |
| Emil Holub | Afrika, etnografie | Jižní Afrika | Lékař, etnograf, spisovatel |
Zanechat komentář