Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností na národní i regionální úrovni. Je znakem moderní společnosti a v průběhu celého ročního období představuje celosvětově největší pohyb lidstva, jehož účelem je nejen rekreace a zotavení se ve vybraných světových střediscích cestovního ruchu, ale i touha po poznání jiných kultur a destinací. Pro jiné země pak představuje významnou možnost dalšího společensko-ekonomického rozvoje států i jednotlivých regionů.
Cestovní ruch zasahuje do života každé společnosti v těchto základních oblastech: ekonomické, politické, sociální, technologické a ekologické prostředí. Počátky moderního pojetí cestovního ruchu se datují až do období přelomu 19. a 20. století.
Definice cestovního ruchu: Cestovní ruch nebo také turismus je souhrn přechodných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují. Klient služeb cestovního ruchu se nazývá turista a UNWTO jej definuje jako osobu, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací.
V podmínkách Československé republiky v období od roku 1948 do přelomového roku 1989 působilo na území státu celkem 9 cestovních kanceláří kontrolovaných státem. V roce 1972 se zúčastnilo prostřednictvím cestovních kanceláří domácího cestovního ruchu celkem 5 092 268 osob.
Ekonomický význam cestovního ruchu v ČR
Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností v ČR. Je důležité se zabývat také negativními dopady cestovního ruchu a umět reálně hodnotit jeho mimokomerční přínos.
V roce 2016 dosáhla přidaná hodnota v tomto odvětví 121 mld. Kč, meziročně o desetinu více. V roce 2016 činil podíl cestovního ruchu na tvorbě hrubé přidané hodnoty v národním hospodářství 2,8 %. Bylo to více než v zemědělství, lesnictví a rybářství, ale naopak méně než v sektoru vzdělávání či zdravotní a sociální péče. Podíl cestovního ruchu na tvorbě hrubé přidané hodnoty v národním hospodářství činil 2,30 % (2019: 2,76 %). Bylo to více než v sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství dohromady.
Zaměstnanost v oboru cestovního ruchu činila 215,2 tisíce osob. Cestovní ruch v ČR zaměstnává 4 % osob. Cestovní ruch zaměstnával 231,5 tis. osob, což bylo meziročně o 1,0 % více. Zaměstnanci tvořili 82 % a sebezaměstnané osoby podnikající v oboru 18 %. Podíl na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství činil 4,4 %. V turismu tedy pracoval každý třiadvacátý Čech. Podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství dosáhl 4,16 % (2019: 4,41 %).
Celkový objem výdajů za cestovní ruch dosáhl 272 mld. Kč. Jedná se o souhrnný ukazatel poptávky všech návštěvníků, kteří trávili svou dovolenou v Česku. V roce 2016 byl v meziročním srovnání o 8,9 % vyšší. Zároveň dosáhl nejvyšší hodnoty od začátku sledování v roce 2003.
Česká republika disponuje dlouhodobě kladným bilančním saldem cestovního ruchu. Jedná se o rozdíl příjmů z cestovního ruchu nerezidentů a výdajů našich občanů na cestování do zahraničí. Velikost salda je ovlivňována hlavně dynamikou a strukturou příjezdového cestovního ruchu a kupní silou rezidentů. V roce 2016 dosáhlo saldo cestovního ruchu hodnoty 86 mld. Kč.
Ekonomický přínos cestovního ruchu pro národní hospodářství při zohlednění efektů ve prospěch jiných odvětví zachycuje Satelitní účet cestovního ruchu (TSA - Tourism Satellite Account). Je jediným objektivním nástrojem při mezinárodním porovnání ekonomického významu cestovního ruchu. Data tohoto matematicko-statistického modelu v současné době zahrnují referenční období let 2003-2016.
Struktura cestovního ruchu
Příjezdový cestovní ruch tvořený zahraničními návštěvníky činil necelých 58 %, tj. 157 mld. Kč. Zbývající dvě pětiny finančních prostředků (115 mld. Kč) generovali tuzemští návštěvníci prostřednictvím domácího cestovního ruchu. Návštěvník ze zahraničí při cestě do České republiky utratil v průměru 4 830 Kč, český účastník cestovního ruchu průměrně 1 350 Kč. Rozdíl je způsoben, mimo jiné, mnohem vyšším počtem jednodenních výletů u rezidentů, ale také českým specifikem trávení volného času v podobě chataření a chalupaření. Náklady jsou v těchto případech mnohem nižší než například u hotelových pobytů či na služebních cestách.
Ve spotřebním koši cestovního ruchu podle produktů převládaly v roce 2016 výdaje za zboží zahrnující i útratu za pohonné hmoty. Návštěvníci vynaložili nemalé finanční prostředky také na služby osobní dopravy, stravování a ubytování. Nákup zboží a služeb související s turismem přitom může začínat již v místě bydliště před samotnou cestou. Spotřeba zahrnuje nejen pořízení map, sportovních potřeb, oděvů a podobně, ale i souvisejících směnárenských, pojišťovacích či zdravotních služeb. Typickou součástí spotřeby jsou také služby cestovních kanceláří a agentur.
V roce 2016 zavítalo do ČR 32,5 mil. zahraničních návštěvníků. Naopak čeští občané realizovali více než 85 mil. cest v tuzemsku a necelých 11 mil. cest do zahraničí. V případě výjezdového cestovního ruchu byla zaznamenána nejdelší průměrná délka pobytu (7,4 dne). Nejvyšší podíl jednodenních návštěv byl zjištěn v domácím cestovním ruchu (64 %).
Faktory ovlivňující cestovní ruch
V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy - mírný a subtropický. V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobytu nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu. Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu a to hlavně v přímořských polohách je letní období. Celoroční využívání cestovního ruchu se omezilo pouze na některé oblasti, jako jsou např.: Baleáry, Kypr, Kréta, ostrovy egejského a Jaderského moře a další - jedná se především o dlouhodobé pobyty s koupáním a vodními sporty.
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky. K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Celoroční provoz jim umožňuje stálé vyvěrání pramenů, letní využitelnost je však vyšší. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně).
Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry (= další typy pramenů podzemních vod). Sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace. Jejich hodnotu vytváří řada komponentů jako je například teplota a čistota vody, kvalita pobřežních pláží apod. Jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy. Příčina je v kvalitě jeho pobřežních vod tzn. vysoká teplota, v létě až 24-28 °C, vysoká slanost i s léčebnými účinky, vesměs výtečné pláže, exotická mořská, fauna atd. Černé moře má po této stránce nižší hodnoty s výjimkou teploty do 24 °C.
Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika. Uplatňují se podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře. Různorodé využití těchto ploch je rozšířeno prakticky po celém světě. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Comské jezero, Lago Maggiore, Gardské jezero), Rakouska a Německa. Významné soustředění cestovního ruchu se vytvořilo u jezer ve Velké Británii, v Polsku, Německu a na jihu Finska.
Zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. V průmyslově vyspělých zemích je problémem jejich znečištění. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Světově známý je kaňon řeky Colorado v USA. Nejatraktivnější jsou vodopády - turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. V Evropě je řada vodopádů v horských oblastech Švýcarska, Francie (Gavarnie na řece Gave du Pau na jihozápadě 422 m - nejvyšší v Evropě), Norska a Itálie. Velmi atraktivní jsou vodopády na řece Krka u Šibeniku a Plitvických jezerech v Chorvatsku.
Pevnina je nezbytnou základnou pro fyzickou existenci člověka. Morfologická rozmanitost povrchu spolu s podnebím stále do značné míry určuje jeho život. Na přelomu 19. a 20. má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. („černé pláže“ jsou tvoře vulkanickými písky - Kanárské ostrovy, Santorini), ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jih portugalského pobřeží při Atlantiku. Méně atraktivní, ale jinak vhodné pro rekreační účely jsou pobřeží oblasti Černého moře. Vhodné podmínky mají pobřežní oblasti při Biskajském zálivu, pláže Normandie a jihovýchodní Anglie.
Uplatňuje se v cestovním ruchu přes makroformy reliéfu, z jednotlivých prvků má funkční využití především relativní výšková členitost, u středohor nemusí být vázána na nadmořskou výšku, ale i na modelační vliv klimatu. Velehory mají zvláštní charakter - ostré hřebeny, skalní štíty a stupně. Obzvláště ty části, které vystupují nad hranici lesů. Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví. Intenzivní využití je poskytováno ve nižších a středních polohách. Pro většinu populace vyspělých zemích, žijících v nížinných oblastech, jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu. V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné.
Využívají se jako odpočinkové oblasti. Nepříliš členěná krajina, využívá se pro pěší turistiku a rodinou rekreaci. Jedná se o plošně rozsáhlejší oblasti a střediska cestovního ruchu jsou v nich většinou rozptýlenější, menší a klidnější. Lákají návštěvníky zvláštními útvary, které byly vytvořeny geologickým vývojem, tektonikou, působením ledovců. Vzhledem k tomu, že jejich rozsah v dopravně přístupných oblastech není velký, jsou zpravidla intenzívně využívány. Ve vysokohorských oblastech Evropy (Alpy, Pyreneje, Karpaty) to vedlo k orientaci zdejšího hospodářství na potřeby cestovního ruchu. V předhůřích a údolích vznikla střediska městského charakteru. Návštěvnost je někdy taková, že s sebou přináší řadu negativních rysů. Proto je nutné regulovat návštěvnost k ochraně přírodních zvláštností.
Jako celek má menší vliv na rozmístění cestovního ruchu. Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. I některé rostlinné druhy a společenstva jsou objektem zájmu cestovního ruchu pokud nejde o oblast se zákazem přístupu veřejnosti. Světově proslulé jsou atraktivní porosty sekvojí v národním parku Muir Woods u San Francisca, obřích sekvojovců v národním parku Sequoia v Kalifornii.
Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací. K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, sem jsou pořádány fotografické a turistické „safari“ - tato forma cestovního ruchu má pro řadu afrických zemí velký ekonomický význam.
Uspokojují hlavně poptávku po poučení a zábavě, uplatňují se přitom různorodé zájmy účastníků. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou výsledkem společenské činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnot a společenských, zábavních a kulturních akcí. Jejich hodnotu zvyšuje také skutečnost, že se vyskytují v oblastech přitažlivých i z hlediska přírodních podmínek, mnohé z nich mohou mít jen doplňkový význam pro jiné formy cestovního ruchu. Mají největší význam. Jejich využití cestovním ruchem je dáno zvláštností, uměleckou a historickou hodnotou. Velký význam mají jen ty nejcennější a nejproslulejší, ostatní fungují jako doplňující atraktivity. K nejpřitažlivějším patří architektonická díla historických slohu, moderní architektury, ale i různé užitkové stavby jako samostatné objekty nebo soustředěné do určitých komplexů. Předmětem zájmu je také jejich sochařská, malířská a řezbářská výzdoba. Modernizace dopravy umožnila rozšířit dostupnost těchto památek.
Kulturní zařízení tvoří soubor atraktivit, většina z nich vystupuje jako doplněk jiných památek. Pro mnohá kulturní zařízení je typický bodový - střediskový charakter rozmístění. Podle typu se pak dělí na zařízení, které soustřeďuje sbírky různého druhu jako jsou muzea, galerie, knihovny aj. a zařízení, jejichž prostřednictvím se realizují kulturní a jiné akce to jsou např. Největší význam pro cestovní ruch mají muzea a galerie různých kategorií více či méně specializovaných. Na vedoucím místě je se svoji proslulostí pařížský Louvre - nachází se zde umělecká díla ze sbírky Františka I. s proslulou Monou Lisou. Význam některých měst znásobují divadelní a operní představení a koncerty, také hudební a jiné festivaly. K světově významným scénám patří: Velké divadlo v Moskvě, Metropolitan Opera v New Yorku, milánská La Scala atd.
Náboženské slavnosti a poutě - měly již v minulosti masový charakter, v dnešní době jim zůstává jejich duchovní charakter, ale jinak jsou doprovázeny rysy, které jsou typické pro moderně organizovaný cestovní ruch. Jejich pověst a přitažlivost je dána tradicí, zjevením a tzv. zázraky. V souvislosti s masovou účastí obyvatelstva na podnicích tohoto druhu roste i význam těchto zařízení v cestovním ruchu. Počet diváků je mnohonásobně vyšší než počet těch, kteří se zajímají o náročnější formy společenského vyžití, proto zařízení, která jsou budovaná pro tyto účely dosahují mnohdy kolosálních rozměrů. Olympijské hry, světová nebo regionální mistrovství různých sportů soustřeďují do míst konání velký počet diváků. Řadí se k nim tradiční karnevaly, býčí zápasy ve Španělsku a Mexiku atd.
Vesmírný turismus
Definice vesmírného turisty není přesně ustanovená. Všichni turisté k současnému dni prováděli nějaký typ výzkumu a byli tedy spíše součástí mise než turisté. Oficiálním názvem NASA a Roskosmosu pro tyto lidi je tedy „účastník letu“. Další používaný termín je „komerční astronaut“ - to je trénovaný člen posádky soukromě financovaného letu. Těch je zatím 7 (2021). I roce 2021 má vesmírný turismus své limitace, kterými nejsou jen finanční nároky. Všichni adepti musí mít perfektní zdravotní stav a musí bezchybně znát fyziologii lidského organismu, aby se v případě komplikací mohli dorozumět s personálem na Zemi. Potíží může být i obdoba mořské nemoci. Tak zvaná kosmická nemoc se projevuje až u poloviny všech lidí ve vesmíru a je spojená s adaptací na stav bez tíže. Stav trvá prvních pár dní cesty. Proti příznakům této nemoci se používá obdoba kinedrylu. Adepti také musí projít kurzem astronavigace včetně znalostí Astro dynamiky.
Vesmírný turismus je cesta do vesmíru s rekreačním účelem. Je zde několik typů vesmírného turismu. Tyto takzvané skoky dosahují k nebo nad hranici vesmíru, ale nedokončí ani jednu orbitu kolem země. Pasažéři jsou schopní zažít stav bez tíže. Na rozdíl od sub orbitálních skoků je plavidlo při tomto výletu umístěno na stabilní oběžnou dráhu a ukončí alespoň jednu celou orbitu země. Nejlepším příkladem je let kolem Měsíce, případně rovnou přistání na Měsíci. Věří se, že to bude možné počátkem roku 2023. V roce 2017 Elon Musk oznámil přijetí dvou soukromých zakázek v hodnotě 70 milionu dolarů za osobu, projekt je v současnosti odložen. Cesta do vesmíru jako taková je pro každého velmi unikátní zážitek a už jen samotný pocit beztíže by mohl pro množství lidí být dostatečným zážitkem na celý život.
Zanechat komentář