Druhy turistických značek v České republice

Turistické značení má v českých zemích dlouhou tradici a je považováno za jedno z nejlepších na světě. Díky soustavné péči Klubu českých turistů (KČT), která trvá s přestávkami během válečných let nepřetržitě už od roku 1889, má Česká republika velmi propracovanou síť turistických stezek. Milovníci turistiky jsou právem pyšní na to, že turistické značení v České republice je považováno za nejlepší svého druhu v celé Evropě. Ale ruku na srdce, opravdu se vyznáte ve všech značkách určených pro turistiku? A nemáme na mysli pouze pěší turistiku, cyklistiku, jízdu na koni nebo systém značení tras pro lyžaře. Existuje spousta dalších značek, například pro řidiče na silnicích anebo pro malá i velká plavidla na říčních cestách České republiky. Až do první světové války se pro turistické značení používala výhradně červená.

Turistické značky nám závidí celý svět. A není to rozhodně náhodou. „U nás se turisté v systému skvěle orientují, což se líbí i jinde. Oslovují nás proto některé turistické kluby ze zahraničí, že by rády zakoupily licenci a přešly na náš způsob značek. České turistické značení používají i další státy, například Chorvatsko, Brazílie, či rumunský Banát. V roce 2023 se k nim přidalo Mongolsko. První symbolické značení se uskutečnilo 15. června a školení pro mongolské značkaře začne letos v září.

České turistické značení patří k nejpropracovanějším na světě - a má k tomu dobré historické důvody. Už v 19. století se po našich horách a lesích proháněli první nadšení výletníci s mapou v ruce, občas v klobouku a s holí, zato bez GPS. Za turistickými značkami, které dnes bereme jako běžnou součást krajiny, stojí desetiletí práce, plánování a nadšení lidí, kteří věřili, že nejkrásnější místa mají být dostupná všem - krok za krokem, po stezce.

Pěší turistika

Jak jsme již naznačili v úvodu o značení pro pěší turisty se stará Klub českých turistů. Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pruhů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a značku zviditelňují. Na křižovatkách anebo tam, kde cesta vede zvláštním terénem či se odklání od původního směru je pásová značka doplněna o šipku. V terénu se setkáte ale i s trojúhelníkem - ten značí odbočku k vrcholu či vyhlídce, čtverečkem - znamená konec značené trasy, půlkruhem obráceným dolů - to je odbočka ke studánce nebo pramenu, tvarem L - informuje o odbočce ke hradu nebo jiné památce a zvláštní značkou je i tvar „hřebene“ - ten znamená odbočku k jinému zajímavému objektu.

Značky mají svou logiku: červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější. Modré značky lemují významnější trasy, zelená barva je určená pro místní trasy a žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách. Lidé si často myslí, že barva souvisí s náročností trasy. Obecně lze říci, že jednotlivé barvy lze přiřadit k trasám různých délek a určení, ale neplatí to vždy. V minulosti se totiž používala jen červená a až postupně se přidávaly další.

Základní typy turistických značek

Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. Jednotlivé turistické trasy KČT mají přiděleno čtyřmístné číslo. KČT vede i registr značených cest spravovaných jinými subjekty.

Historie značení

Turistická značka, jak už název napovídá, je značka, která slouží ke snadné orientaci turistů v krajině. Nejčastěji se setkáte s pěším značení, každopádně existuje také lyžařské a cyklistické. Pěší značení patří v Česku mezi ty vůbec nejdokonalejší v celé Evropě. Při jakékoliv výpravě mimo civilizaci se tak můžete spolehlivě orientovat díky tomuto jednoduchému, ale maximálně praktickému způsobu značení. Hustá síť turistického značení tu ale nevznikla přes noc a váže se k ní dlouhá historie, na kterou se podíváme blíže.

Vůbec první značení na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub v roce 1874. Značení se nacházelo v okolí Hodruše ve Štiavnických vrších, tedy na území dnešního Slovenska. První značené trasy na území českých zemích vznikly až o deset let později v roce 1884. Vytvořila je Pohorská jednotka Radhošť v Beskydech. Na rozdíl od dnešních pásových značek se dříve používaly značky tvarové.

Jako první značená ryze česká trasa bývá uváděna červená trasa vedoucí ze Štěchovic ke Svatojánským proudům z roku 1889. Rok 1912 pak přinesl první značenou dálkovou trasu, vedoucí přes Brdy na Šumavu.

Značení tras se ukázalo jako velice praktické, a tak se postupně začala vytvářet celá síť turistických tras. Rychlý rozvoj nakonec zbrzdila druhá světová válka. Během válečných let se o dosavadní značení nikdo nestaral, takže značky postupně mizely a zároveň nikdo nevytvářel žádné nové. Vše se změnilo v roce 1954, kdy získal Československý svaz tělesné výchovy a sportu monopol na značení turistických tras. Celá síť se postupně obnovovala a přibývaly stále nové a delší trasy. Svaz fungoval až do roku 1990, kdy svou samostatnou činnost obnovil Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará dodnes. Dalším důležitým rokem v historii turistického značení v Česku je rok 1997. Toho roku se původní pěší turistické značení rozšířilo také o značení pro cyklisty a lyžaře. Největší dík ale patří všem dobrovolníkům „značkařům“, kteří již od samého počátku turistického značení bezplatně značí většinu tras.

České turistické značení je svou metodikou a kvalitou nejlepší na světě. Základem je jednoduchost pásové značky, kterou od českého KČT řada zemí převzala. Až do první světové války se pro turistické značení pro pěší stezky používala červená barva. Později se začalo značit i modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, tak, jak je známe dnes. Červeně bývají vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy. Úplně první turistická trasa KČT byla dokončena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Druhou nejstarší značenou turistickou trasou je Cesta Vojty Náprstka. Klub českých turistů ji vyznačil v červnu 1889, rok po založení a pojmenoval po svém zakladateli. Dnes se značky především obnovují, i když občas je třeba vyznačit nějakou novou trasu nebo odbočku k zajímavému místu nebo objektu.

Samotná práce na značkách má svá jasně daná pravidla. „Našich 1750 dobrovolníků musí během tří let projít všechny trasy, tedy každý rok třetinu. Musí také zkontrolovat všechny směrovky a ty poškozené nebo ukradené navrhnout k výměně a doplnění. „Není to tak, jak si hodně lidí myslí; že jdete s barvou a opravujete jen ty značky, které jsou špatné. Malování je asi jen půlka práce, druhá je dřevorubectví. „Jelikož je značení hodně závislé na počasí a poté i na volném čase značkaře, je výhodnější vytvořit dvojici třeba s rodinným příslušníkem. U dvou samostatných značkařů je domluva vždy o něco složitější.

Jestliže vám turistické značky nejsou lhostejné a víte o místě, kde je značení nejasné nebo poškozené či trasa neprůchodná, dejte o tom značkařům z KČT vědět na webu turistickeznaceni.cz.

Značení lyžařských tras

Úplně stejný systém značení znají i lyžaři, kteří projíždějí krajinou na běžkách. Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý.

Cyklistické značení

Značení pro cyklisty vypadá sice podobně, jako pro pěší turistiku, ale trochu se liší. Zejména tím, komu je určeno. V terénu cyklisté najdou značky podobného stylu jako jejich kolegové „dálnoplazové“ a běžkaři. Krajní pásy jsou vyznačeny žlutou barvou. Terénní značení se používá hlavně na trasách určených pro horská kola (MTB). Silničním cyklistům je určeno rozšířenější značení pomocí žlutých cedulí se symbolem kola, které připomínají svým tvarem podobné směrovky, jaké se používají pro motorovou dopravu. U dálkových tras se uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km. Značená síť cyklotras používá jedno až čtyřmístná čísla podle důležitosti tras.

V České republice se používají dva základní druhy značení - silniční a terénní. Převažuje silniční značení, které se používá na většině značených cyklotras. Značky mají žlutou pokladovou barvu a jsou označeny symbolem kola. Trasy jsou značeny čísly nebo logy a mohou být doplněny i piktogramy. Značené trasy vždy vedou z jednoho místa do druhého a netvoří okruhy. Směrové tabulky obsahují číslo trasy. Směrové tabule také názvy cílů a vzdálenosti k nim. Horní řádek uvádí koncový cíl a na každém rozcestí se jeho název na každém rozcestí stále opakuje. U dálkových tras se v horní řádce uvádí významný cíl ve vzdálenosti kolem 25-35 km. V horských oblastech, nebo na těžko přístupných trasách se můžeme setkat se značkami vycházející z pěšího značení s tím rozdílem, že značky jsou na žlutém podkladu. Používají se stejně jako pěší značení. Na rozcestích jsou směrovky a trasa je vyznačena pásovým značením se žlutými vodícími pruhy.

Jedno a dvoumístnými čísly jsou vyznačeny dálkové národní trasy. Třímístnými čísly jsou vyznačeny regionální trasy a čtyřmístnými čísly pak trasy místního významu.

• Jednomístnými čísly jsou vyznačeny hlavní národní dálkové cyklostezky:
  • č. 1 Praha - Brno - Hodonín
  • č. 2 Labská stezka
  • č. 3 Praha - Plzeň - Folmava
  • č. 4 Cyklostezka Morava
  • č. 5 Jantarová stezka Ostrava - Brno - Mikulov
  • č. 6 Cyklostezka Ohře

Možná jste si všimli také tras, které jsou označeny logem - tyto značky se používají pro vyznačení evropských cyklistických tras EuroVelo a tematických tras jako jsou např. Vinařské stezky, nebo některé přeshraniční dálkové trasy. Takto značené trasy mohou vést v souběhu s číslovanými trasami nebo samostatně. Pokud vedou trasy samostatně, používají se loga místo čísla trasy, jestliže vedou logované trasy po číslovaných trasách, používá se logo spolu s číslem trasy.

Trasy zaměřené na nějaký tematický okruh se značí také logy. Jejich zřizovatelem ale není KČT (tyto trasy proto neudržuje). Nejznámější z nich jsou Vinařské stezky a trasy Greenways, které jsou v péči Partnerství o.p.s. U některých úseků cyklotras mohou být doplňující tabulky nebo piktogramy. Patří k nim mnohdy cyklisty opomíjený příkaz „Cyklisto, veď kolo“, „Schody“, „Nebezpečná zvířata“ či „Elektrický ohradník“. Piktogramy pak značí cyklistickou infrastrukturu v okolí a zajímavosti na trase.

Při jízdě po značených trasách je dobré mít představu, kam chceme dojet, naplánovat si cestu a zjistit, jaké trasy můžeme využít. Osvědčený způsob je trasu si naplánovat na internetové mapě mapy.cz a mapu i itinerář si můžeme vytisknout, nebo exportovat do GPS. Vždy je ale vhodné mít sebou na trase i tištěnou mapu (nejlépe vydanou KČT, kde jsou aktuální značené trasy). Pokud narazíme při jízdě na trasu označenou tabulkami IS21 a nemáme sebou mapu ani GPS, musíme jet po trase do následujícího rozcestí, kde se zorientujeme a dozvíme se, kam která trasa vede.

V některých místech, kde je cyklisty potřeba informovat o možných nebezpečích se používají varovné tabule. Pro informování cyklistů o kulturních a turistických cílech na trase se používají na značkách smluvené piktogramy.

Jezdecké trasy

Také pro jezdce na koních existují speciální značky. Na hipostezkách se setkáte s barevným kruhem v bílém čtverci. Barvy se používají stejné jako pro pěší turisty a značí je KČT. Dlouhé páteřní stezky jsou značeny červeně, vedlejší větve mají modrou barvu. Regionální a místní jezdecké trasy, popřípadě odbočky k úvazištím nebo jezdeckým stanicím se označují zeleně a žlutě. Každá hipostezka má své římské číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101-299, modré trasy č. 301-499, zelené trasy č. 501-699 a žluté trasy č. 701-899. Jízdárenské okruhy jsou vyznačeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci.

Značení pro motoristy a na vodních cestách

Jinak je to v případě značení pro motoristy - ty na hlavní kulturní a turistické cíle v blízkém okolí upozorňují velké hnědé tabule. Řidiči se s nimi setkají na silnicích I., II. a III. třídy i u dálnic a na rychlostních komunikacích. Jedná se především o kulturní nebo turistické cíle např. zámek, hrad, zřícenina, tvrz, klášter, kostel, kaple, poutní místo, technické památky, archeologická lokalita, muzeum, skanzen, ZOO, židovské památky, vojenské památky, jeskyně... atd. Jestliže se motorista nadchne a rozhodne se uvedené místo navštívit, po sjezdu z hlavní silnice nalezne na silnicích nižší třídy další hnědé značky (ukazatele), které jej k cíli dovedou. Značka vždy uvádí název cíle a příslušný piktogram. Zajímavý cíl pro motoristy nebývá daleko - od příslušného sjezdu z dálnice nebo křižovatky rychlostní komunikace je to maximálně 25 km, na silnicích I.

Stejně jako se musí motoristé řídit dopravními značkami, tak i vůdci rekreačních plavidel mají stejnou povinnost vůči značení vodních cest. Zvláště v dnešní době, kdy si lze vypůjčit motorovou loď bez průkazu VMP, je třeba tyto značky znát. Od těch silničních se značky na vodních cestách, odborně řečeno plavební znaky, dost liší. „Řidiči za kormidlem“ tj. vůdci malých plavidel by měli věnovat svou pozornost zejména značkám vymezujícím plavební dráhu - značí ji dva bílo-červené kosočtverce. Bílé strany znamenají bezpečné proplutí, naopak červené strany značí jízdu mimo plavební dráhu. Důležitý je také znak pro zákaz proplutí vyznačený podobně jako turistické značky, avšak prostřední pruh je bílý a krajní pásy mají barvu červenou. Na vodních cestách České republiky, jako je např. řeka Vltava nebo Labe, se často setkáte i se značkou zakazující stání (přeškrtnuté P červeným pruhem), kotvení (obrácená přeškrtnutá kotva) nebo vyvazování k břehu (škrtnuté pachole). Tam, kde je kotvení, vyvazování nebo stání povoleno, uvidíte bílou značku na modrém poli stejného vzezření.

K nejzákladnějším znakům patří i zákaz potkávání a předjíždění (šipky nebo dvojité šipky) a zákaz stání plavidel v šířce vyznačené na signálním znaku. U plavebních komor a jezů uvidíte šipku v bílém poli ohrazenou červenými pruhy - ta přikazuje směr plutí. Další příkazovou značkou, velmi často na vodních cestách užívanou, je příkaz zůstat stát (vodorovná čára na bílém poli) anebo černé kolečko (dej zvukový signál). Plavební znaky pro vnitrostátní plavbu jsou, stejně jako dopravní značky, mezinárodní, takže jejich znalost můžete uplatnit i v zahraničí. V některých zemích mají kulatou podobu, v jiných jsou obdélníkové, jako u nás.