KLDR, neboli Severní Korea, je pro mnohé cestovatele fascinující, avšak neobvyklou destinací. Nejedná se o typickou dovolenkovou zemi, jakou je například Čína nebo Japonsko. Nicméně, pro ty, kteří hledají nevšední zážitky a chtějí se ponořit do zcela odlišného světa, může být návštěva KLDR nezapomenutelná.
Řada lidí si myslí, že KLDR je uzavřená, že tam žádný turistický ruch neprobíhá, že se tam nedá dostat, že nelze získat - alespoň oficiálně - turistická víza. Není to tak. Pokud nemáte oficiální pozvání od nějaké vládní organizace z KLDR nebo nevládní, která tam působí, je možné si koupit zájezd.
Proč právě Severní Korea?
Zajímáte se o Korejský poloostrov a jeho historii? Chcete na vlastní oči spatřit zemi, kde se zdá, že se zastavil čas? KLDR nabízí jedinečnou příležitost zažít něco, co se jinde na světě nevidí. Berte tento článek jako návod, jak se na několik dní přenést z knihy do reality.
Jak se dostat do KLDR?
Žádné batůžkaření se ale nekoná. Zájezdy organizuje obvykle KITC, Korea International Travel Company, hlavní vládní cestovka, která přesně ví, co chcete a máte vidět. Existují i jiné, které se specializují třeba na sportovní akce a podobně. Pravděpodobně ale jako turisti skončíte pod křídly KITC.
S KITC se ale nedá - nijak jednoduše - komunikovat napřímo. Běžný postup je kontaktovat některou cestovní kancelář, která se na skupinové cesty do KLDR specializuje, a těch je několik různě po světě. Nejvíc v Číně, ale pro Čínu platí jiná pravidla hry a tak nejspíš sáhnete po nějaké západní, která může mít sídlo v Londýně, Sydney, nebo i u nás.
Před příjezdem
Z nabídky cestovky si vyberete předpřipravený itinerář. Může to být dvoudenní výlet z příhraničního Dandongu za několik set eur, může to být klasická sedmidenní návštěva nejprofláknutějších památek letecky za patnáct set, nebo dvoutýdenní cesta po zajímavostech mimo hlavní město za tři tisíce eur. Můžete přidat pár tisíc eur a zbavit se skupiny, jezdit autem, ale řidiče, průvodců a nalajnovaného programu se nezbavíte. Máte větší šanci něco změnit, nahradit návštěvu cirkusu návštěvou zoo, snáze se dostanete do obchoďáku pro místní, ale velké zázraky nečekejte.
Zaplatíte převodem na účet, který nemá podle jména s cestovkou nic společného. Pošlete všechno, polovinu, nebo zálohu, a taky pas na adresu podle instrukcí, nebo vám západní cestovky vyřídí jenom vstupní kartu, kterou dostanete v Pekingu, a pak pas nemusíte nikam posílat. Obě cesty jsou rovnocenné, záleží na vás, zda chcete severokorejské vízum a razítko v pase. Modrou vstupní kartu vám totiž na odjezdu seberou.
Zbývá se dostat do Číny, to už ale cestovka nechá na vás. Za příplatek, v případě větší skupinky možná i bez něj, můžete do Pchjongjangu přiletět z Šanghaje, Šenjangu nebo Vladivostoku, můžete přijet i vlakem. Den před odletem možná budete mít orientační brífink, večeři, dostanete modré vízum na zvláštním papíře (pokud nemáte vízum v pase), doplatíte v hotovosti zbytek ceny zájezdu, a dozvíte se, jak se máte a nemáte v zemi chovat. Tam asi potkáte i svého průvodce za západní cestovku. Možná ale setkání s průvodcem proběhne až další den na letišti, kde je třeba být s dostatečným časovým předstihem, kontroly jsou na dlouho.
Už na přepážce se ocitnete mezi privilegovanými Severokorejci, kteří společně s vámi letí domů - neletíte totiž žádným speciálem, ale normální pravidelnou linkou - na kterou se jen hodně těžko dají koupit letenky. V letadle společnosti Air Koryo dostanete sendvič, napít, zakážou vám fotit, a za necelé dvě hodinky přistanete na jiné planetě.
Po příjezdu
Už v letadle dostanete k vyplnění tři formuláře. Krátký dotazník o sobě, nějaký ten zdravotní dotazník, a seznam dovážené hotovosti, elektroniky a knih. Pasovka je standardní, kontrola víza, a jdete na celnici. Žádný zelený pruh, kontrolují se všichni, jen někteří méně důkladně.
Můžete mít notebook, zrcadlovku, mobil, nic z toho už dnes není problém. Asi bych si nebral nápadný pětikilový teleobjektiv, ale s klasickými objektivy režim netrápí. Možná vám prohrábnou zavazadlo, aby si ověřili seznam deklarované literatury - neměli byste dovážet materiály o Koreji (je jedno, o které), náboženské knihy a pornografii. Můžou vám letmo projít notebook či mobil, neměli byste tam mít žádné protirežimní filmy či jiné materiály. Naopak doporučuji množství fotek z dovolených, dále zmíním proč. Nesmíte mít GPSku jako samostatné zařízení, v telefonu to nevadí. Proč? Proto.
Za kontrolami vaši skupinu, a zřejmě další skupiny z vašeho letadla, budou čekat korejští průvodci (zaměstnanci KITC). Minimálně jeden z nich bude mluvit anglicky, a bude vás čekat s cedulkou vaší západní cestovky, třeba „Pchjongjang Travel“. Hala není zase tak velká, ale pokud budete mít (ne)štěstí a přiletí najednou tři letadla, bude tady celkem veselo.
Dřív nebo později najdete celou svou skupinu, dva až tři korejské průvodce, nafasujete řidiče. Někdo z nich se určitě bude jmenovat Kim, Lee, Če nebo Oh, tahle jména - vlastně příjmení - se dobře pamatují. Těm odevzdáte pas, abyste se o něj nemuseli starat. Jak praktické.
Ubytování v KLDR
Z letiště pak na hotel, případně se zastávkou u nějaké zajímavosti. V Pchjongjangu je situace celkem přehledná. Turisti bydlí buď v hotelu Yanggagdo nebo Koryo, které ale nejsou žádná hitparáda. Když se ve městě koná nějaká akce, turistů se sejde víc, k tomu nějaké oficiální delegace, využívají se další hotely Sosan, Rjanggang, nebo Chongnjon. Hotel si nejspíš nevyberete, takže budete muset vzít za vděk tím, co vám vybrali soudruzi.
Hotel je po nějakou dobu váš druhý domov. Najdete tam obchůdek, bar, bazén, několik restaurací. Do jedné z nich budete chodit na snídani, která vám bude první den chutnat, poslední den už méně a možná skončíte u chleba s máslem na talíři a vajíčkem v nějakém známém skupenství. Pokoje na úrovni evropských dvou až čtyř hvězdiček. Tekoucí voda je jistá, teplá už méně. Elektřiny pomálu, osvětlení slabými žárovkami. Výpadky elektřiny časté, ale spíše mimo hlavní město.
Svoboda pohybu a doprava
Nejspíš nedostanete jasné instrukce, jak se můžete okolo hotelu pohybovat, rozhodně ale nemůžete vyrazit někam daleko. Pokud je hotel na ostrově, Yanggagdo, tak se asi můžete pohybovat po ostrově. Nesmíte na most. Pokud je hotel v parku, Sosan nebo Rjanggang, můžete se celkem bez problémů pohybovat po parku. Pokud je ale hotel na ulici, máte smůlu, můžete si tak maximálně vyjít na parkoviště, jakmile vyrazíte někam dál, asi za vámi vyrazí někdo neuniformovaný. Nebo taky nevyrazí, ale kdo by to zkoušel?
Pohybovat se budete autobusem KITC, pokud nebude na programu zrovna organizovaná procházka po městě. Z bodu A do bodu B. Nikdo kvůli vám nebude vyklízet ulice, jako se to dělalo dříve - třeba před deseti lety, když v Pchjongjangu natáčela Linda Jablonská film „Vítejte v KLDR“, který o takovém výletu do země za oponou pojednává. Kromě organizovaných vycházek ale přijedete všude autobusem, vyskáčete pod dohledem průvodců, a jdete si prohlídnout nějakou tu památku. Nebo taky třeba nepamátku.
Komunikace a internet
KLDR je detox. Mobil sice máte, ale nemáte signál. Za desítky dolarů si můžete koupit místní SIM kartu, můžete si volat mezi sebou ve skupině a volat domů. Celkem draze. Ještě dráž, cca za 2 € za minutu, můžete volat z hotelu. Internet na místní SIM kartu stojí 200 dolarů. Kolik dat za to dostanete, je nejasné. Některé zdroje uvádějí 50 MB, jiné 2 GB. Podle průvodkyně, která si službu zaplatila, data došla po čtyřech dnech. Dostanete tak spíše méně než více. Wi-fi ani jiný přístup na Internet než předražená SIM karta nečekejte.
Fotografování v KLDR
Co můžete a nemůžete fotit, záleží na vztahu s vašimi průvodci. Neměli byste fotit armádu, vojenská zařízení, dělníky, rozestavěné budovy a vůbec všechno, co neukazuje KLDR v dobrém světle. Nesmíte fotit nekompletní portréty a sochy vůdců, někdy taky nesmíte fotit nic, kde jsou vůdci jen jakýmsi vedlejším motivem. Jenže tohle je velmi, velmi vágní definice. Dá se za ni schovat úplně všechno, když bude váš průvodce chtít. Obecně v Pchjongjangu je větší volnost, mimo město jsou pravidla dodržována striktněji.
Stravování
Stejně jako u hotelů si nevyberete, kde se budete stravovat. Snídaně jsou - až na výjimky - v hotelu kde spíte. To je logické. Obědy a večeře jsou obvykle mimo (ale mohou být výjimečně taky v hotelu). KITC po celé zemi provozuje řadu restaurací, primárně tedy jíte tam, někde ale jíte i mimo tato zařízení. Mimo je větší šance, že natrefíte na místní, ve většině případů máte ale celou restauraci pro sebe.
Demokracie se nenosí, nevyberete si, co budete jíst, nikdy nedostanete do ruky jídelníček a jíte - nebo nejíte - co je pro vás připraveno. Naštěstí je obvykle obložený stůl, něco málo masa, a pak hlavně ryby, mořské plody, a zelenina na tisíc způsobů. Nikdo nehladověl, ale dělali jsme si - černý humor - legraci z toho, že za nás hladoví celé vesnice. Nikde nic neplatíte, jídlo je v ceně. Pokud si teda nedáte pivo navíc, nebo vám nenabídnou nějakou lokální specialitu za příplatek. Třeba polévku se psím masem.
S personálem restaurací si nepokecáte, ale když budete mít štěstí, budou rozumět slovům jako „Beer“, „Water“, „Rice“… možná ještě dobrý den. Je fajn umět korejsky alespoň pozdravit: „An-njong-ha-šim-ni-ka“, poděkovat: „Kam-sa-ham-ni-da“, a „pivo“: „Mek-džu“.
Památky a zajímavosti
Pokud jste ve městě několik dní, jistě vám neuniknou památky, nebo spíše památníky. Ve městě nenarazíte na nic, co bylo postaveno před nástupem generace Kimů, kromě jedné staré městské brány, která je ale nejspíš replikou postavenou někdy v šedesátých letech. Památníky vůdcům, památníky založení strany, památník (věž) ideologie Ču-čche (doplatek 5 € za vyhlídku), na které celá země funguje. Následuje několik muzeí, z nichž turisti nemohou vynechat muzeum Války, kde se dozvíte, kdo „doopravdy“ začal Korejskou válku a jakých válečných zločinů se USA a jejich vazalové na Korejcích dopustili. Dále navštívíte knihovny, školy, domy dětí a mládeže, cirkus (20 €), uvidíte několikero „věží nesmrtelnosti“, bílých sloupů s vertikálním nápisem, který říká přibližně toto: „Vážený soudruh Kim Ir-Sen a vážený soudruh Kim Čong-Il jsou navždy s námi“.
Za největší historickou památku ve městě Severokorejci považují rodný dům Kim Ir-Sena v Mangjongde, což byla vesnice, dnes okrajová čtvrť města s tramvajovým depem, lunaparkem, a právě rodným domem. Když budete mít štěstí, navštívíte i onen či jiný lunapark, nebo se projedete starou československou tramvají. Určitě ale navštívíte místní metro. To je velkou chloubou režimu a navštíví ho snad každá skupina. A každá skupina ho „navštíví“ úplně stejně. Autobus vás vyloží před zastávkou Puhung (něco jako „Revitalizace“) tam si uděláte pár fotek. Jede se o zastávku dál („Sláva“), tam zase fotíte, a pak bez možnosti vystoupit přes zastávky „Strážný oheň“ a „Vítězství“ pokračujete do stanice Kaeson („Triumfální návrat“), kde vystoupíte u další z hlavních památek města, Vítězného oblouku. O fous většího, než ten v Paříži. Když budete mít čas a štěstí, dostanete se za 2 € i dovnitř, hlavně tedy nahoru, kde je hezká vyhlídka na město.
Nikde se nic neplatí, pokud výše neuvádím jinak. Neplatíte za tramvaj, metro, muzea, památníky. Metro má oficiálně stát 5 wonů (cca 1,5 halíře), ale místní mají nějaké čipové karty.
Pokud jste na alespoň týdenní návštěvě, pravděpodobně stihnete i nějaká místa mimo Pchjongjang. Téměř jistě navštívíte demilitarizovanou zónu na hranicích s Jižní Koreou, asi i „Muzeum darů“. To je taková perlička, dvě budovy, částečně zavrtané do skály, plné darů - a často úplatků třeba od televizních stanic za umožnění pokrytí té které akce - pro severokorejské vůdce. Desetitisíce, možná statisíce obrazů, váz, knih, sošek, uměleckých děl všeho druhu od spřátelených vůdců, komunistických stran, hnutí i jednotlivců,… až po vyloženě žertovné předměty typu hrníčků, propisek, případně z Rakouska Kim Čong-Ilovi zaslaného těžítka, plastové polokoule, ve které sněží. Za tři eura padesát s daní.
Posledním typickým výletem za město je hráz na ústí řeky Tedong do moře k regulaci zavlažování a ochraně před povodněmi. Inženýrský um socialistického stavitelství, který není vůbec zajímavý, ale Severokorejci se jím rádi chlubí.
Vyplatí se zvolit trasu obsahující návštěvu měst a míst na východním pobřeží, kde teprve uvidíte tu pravou KLDR bez pozlátka hlavního města, které ještě celkem funguje. Rozbité cesty, cesty bez asfaltu, letiště bez terminálu, farmy bez mechanizace a turistická zařízení bez turistů, hory bez horalů, pláže bez koupáků a parkoviště bez aut.
Na dlouhých přejezdech autobusem se jistě dáte do hovoru s některým z průvodců. Já se je snažím vždy lehce edukovat, popisovat okolní svět, jiné státy, Jižní Koreu. Je dobré mít v telefonu fotky, na kterých jim můžete ukázat život u nás, váš dům, auto, rodinu, školu, nějaké české památky. Nejvíc je ale zajímá Jižní Korea. Japonsko. Čína. Okolí, které mají za humny, a nemohou navštívit. Neškodí zasít zrnko pochybností do jejich indoktrinovaných hlav, ukázat život za demilitarizovanou zónou na jihu a ostnatým plotem na severu.
Jestli vám přijde, že se všechny památky točí kolem tří Kimů, Strany Práce, ideologie Ču-čche a socialismu ve všech podobách, máte pravdu, ale pořád jsme ve spodních patrech pomyslné pyramidy.
Základní informace o KLDR (Severní Koreji)
- Oficiální název: Korejská lidově demokratická republika (KLDR) / Choson-minjujuui-inmin-konghwaguk
- Neoficiální zkrácený název: Severní Korea
- Rozloha: 120 540 km2
- Obyvatelstvo: 24,7 mil. obyvatel (údaj z roku 2016)
- Hlavní město: Pchjongjang (3,2 mil.)
- Státní zřízení: totalitní diktatura
- Jazyk: korejština
- Měna: 1 won (KPW)
- Časové pásmo: GMT +9
- Mezinárodní předvolba: +850
Bezpečnost v KLDR
Severní Korea jako země se silným státním dohledem je velmi bezpečnou zemí. Riziko kapesní krádeže je v podstatě téměř nulové, přesto se doporučuje dodržovat základní bezpečnostní pravidla. Během pobytu v KLDR za vás zodpovídají Vaši průvodci a z praxe vyplývá, že drobná nedorozumění plynoucí z kulturních a politických rozdílů mezi ČR a KLDR nejsou pro české občany hrozbou. Potenciální bezpečnostní rizika však představují závažné prohřešky vyplývající z povahy režimu uvnitř KLDR. Chování, které je považováno za urážlivé vůči vedení země, může vyústit v okamžité uvěznění. V případě náhlé eskalace situace uvnitř KLDR nebo na Korejském poloostrově existuje možnost, že turistům nebude umožněno zemi opustit.
Zdravotní péče a očkování
Dalším zásadním faktorem při cestování do KLDR je absence kvalitní, spolehlivé a rychlé lékařské péče. Zdravotnictví v KLDR je obecně na velice nízké úrovni, což platí o to více v případě potřeby specializované péče. Očkování do Severní Koreje není podle nás nutné, povinné očkování není žádné. Je ale možné nechat se očkovat proti žloutence typu A a B, které se někdy doporučuje i pro Českou republiku. Zkontrolujte si také platnost svého očkování proti tetanu, které by nemělo být starší než 10 let. Výběr očkování vždy konzultujte s odborníkem na cestovní medicínu - například na krajských hygienických stanicích nebo v očkovacích centrech.
Co si zabalit s sebou?
Před cestováním do KLDR je nutné vybavit se hotovostí, jelikož bankovní služby zde de facto neexistují. Platební karty nelze v KLDR běžně použít, jen ve větších hotelech. Je nutno si s sebou vzít hotovost nejlépe v EUR. Veškeré ceny v obchodech pro cizince a restauracích jsou v EUR. Je dobré mít s sebou drobné bankovky a mince. Alternativně lze v menší míře platit americkými dolary (USD), čínskými jüany (CNY) a japonskými jeny (JPY). Cizincům není povoleno platit v domácí měně. Tu si lze pořídit jen jako suvenýr.
Mobilní telefony NEJSOU již při vstupu na území KLDR ODEBÍRÁNY. V KLDR není možno sehnat náhradní karty nebo kazety do fotoaparátů a kamer. Dostatečně se tedy zásobte z domova.
Specifika a mentalita obyvatel
KLDR je vysoce organizovaná země. Je nutné připravit se na řadu omezení a zákazů. Pohyb cizinců po zemi je omezen a kontrolován. Turisté se nesmí vzdalovat svévolně od skupiny a pohybovat se individuálně nebo vycházet po setmění.
Turista by se měl v KLDR vyvarovat jakýchkoli hlasitých komentářů na adresu místního režimu, diskusím o totalitě, nedodržování lidských práv, „uzavřené zemi“ a podobně. I hotelové pokoje mohou být odposlouchávány. Před místními by se stát měl označovat jako Korejská lidově demokratická republika a nikoli Severní Korea. Do KLDR je zakázáno dovážet jakékoli materiály namířené proti místnímu režimu. Na místech věnovaných představitelům režimu (např. sochy Kim Ir-sena a Kim Čong-ila) by měl turista vzdát respekt položením květin. Je také zakázáno nosit nevhodné oblečení, zejména do mauzolea prezidenta Kim Ir-sena.
Nerespektování výše uvedených pravidel cestování po KLDR může mít za následek ohrožení nejen osoby samé, ale celé skupiny a v neposlední řadě osoby místního průvodce, který je za chování skupiny zcela zodpovědný.
Každý turista-cestovatel musí mít také neustále na paměti, že on je hostem a on by se měl tedy přizpůsobit místním zvykům a být tolerantní.
Klima v Severní Koreji
V Koreji je poměrně mírné počasí, nejpříjemnější podmínky panují na jaře a na podzim. Nejteplejším obdobím roku jsou měsíce červen, červenec a srpen. V těchto měsících průměrné teploty dosahují více než 21°C. Bohužel jsou tyto měsíce i deštivou sezónou. Zima v Severní Koreji přichází v prosinci a trvá do února.
| Měsíc | Prům. sluneční svit (hod.) | Prům. min. teplota (°C) | Prům. max. teplota (°C) |
|---|---|---|---|
| Leden | 5 | -12 | -3 |
| Únor | 6 | -9 | 0 |
| Březen | 7 | -2 | 8 |
| Duben | 8 | 5 | 16 |
| Květen | 9 | 12 | 22 |
| Červen | 8 | 17 | 26 |
| Červenec | 6 | 21 | 29 |
| Srpen | 7 | 21 | 29 |
| Září | 7 | 15 | 25 |
| Říjen | 7 | 7 | 18 |
| Listopad | 5 | 0 | 9 |
| Prosinec | 4 | -8 | 1 |
Cestování do Severní Koreje je jedinečným zážitkem, který vám umožní nahlédnout do zcela odlišného světa. S trochou přípravy a respektu k místním zvyklostem se můžete těšit na nezapomenutelnou dovolenou.
Zanechat komentář