Cestovní ruch, známý také jako turismus, představuje souhrn přechodných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují. Klient služeb cestovního ruchu se nazývá turista a UNWTO jej definuje jako osobu, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací. Podle této definice mezi turisty nepatří migranti, kteří se domů nevracejí, ale ani cizí dělníci nebo brigádníci, kteří mají v cílové zemi příjem. Naproti tomu například obchodní zástupci, účastníci kongresů a školení, vysílaní delegáti a experti se za turisty pokládají (odtud např. označení „kongresový turismus“).
Mezi nejoblíbenější cíle rekreačních turistů patří v létě moře a v zimě vysoké hory. Poznávací turismus nejvíce přitahují oblasti bohaté na historické, umělecké a kulturní památky (Francie, Itálie, Řecko), přírodní rezervace, bohatý kulturní život a ovšem i mimořádné světové výstavy, festivaly, lidový folklor a podobně.
Tvoří významnou část národního hospodářství, zejména v některých zemích, a podle Světové organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, UNWTO) jen mezinárodní cestovní ruch představuje asi 25 až 30 % všech světových služeb a zaměstnává přes 100 milionů osob.
Ekonomický Význam Cestovního Rouchu v ČR
Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností v ČR. V roce 2019 dosáhl 2,76 % podílu na tvorbě přidané hodnoty, během pandemie koronaviru v roce 2021 se stal jedním z nejvíce zasažených sektorů hospodářství a jeho podíl na tvorbě HDP ČR se propadl na 1,55 % (95,0 miliard korun). Zaměstnanost v oboru cestovního ruchu činila 215,2 tisíce osob. Cestovní ruch v ČR zaměstnává 4 % osob.
Je důležité se zabývat také negativními dopady cestovního ruchu a umět reálně hodnotit jeho mimokomerční přínos.
Klimatické a Hydrologické Podmínky Cestovního Rouchu
V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy - mírný a subtropický. V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobytu nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu. Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu a to hlavně v přímořských polohách je letní období. Celoroční využívání cestovního ruchu se omezilo pouze na některé oblasti, jako jsou např.: Baleáry, Kypr, Kréta, ostrovy egejského a Jaderského moře a další - jedná se především o dlouhodobé pobyty s koupáním a vodními sporty.
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky. K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Celoroční provoz jim umožňuje stálé vyvěrání pramenů, letní využitelnost je však vyšší. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně). Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry (= další typy pramenů podzemních vod). Sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace.
Jejich hodnotu vytváří řada komponentů jako je například teplota a čistota vody, kvalita pobřežních pláží apod. jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy. Příčina je v kvalitě jeho pobřežních vod tzn. vysoká teplota, v létě až 24-28 °C, vysoká slanost i s léčebnými účinky, vesměs výtečné pláže, exotická mořská, fauna atd. Černé moře má po této stránce nižší hodnoty s výjimkou teploty do 24 °C. Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika. uplatňují se podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře.
Různorodé využití těchto ploch je rozšířeno prakticky po celém světě. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Comské jezero, Lago Maggiore, Gardské jezero), Rakouska a Německa. Významné soustředění cestovního ruchu se vytvořilo u jezer ve Velké Británii, v Polsku, Německu a na jihu Finska. zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. V průmyslově vyspělých zemích je problémem jejich znečištění. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Světově známý je kaňon řeky Colorado v USA. Nejatraktivnější jsou vodopády - turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. V Evropě je řada vodopádů v horských oblastech Švýcarska, Francie (Gavarnie na řece Gave du Pau na jihozápadě 422 m - nejvyšší v Evropě), Norska a Itálie. Velmi atraktivní jsou vodopády na řece Krka u Šibeniku a Plitvických jezerech v Chorvatsku.
Morfologie a Cestovní Ruch
Pevnina je nezbytnou základnou pro fyzickou existenci člověka. Morfologická rozmanitost povrchu spolu s podnebím stále do značné míry určuje jeho život. Na přelomu 19. a 20. má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. („černé pláže“ jsou tvoře vulkanickými písky - Kanárské ostrovy, Santorini), ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jih portugalského pobřeží při Atlantiku. Méně atraktivní, ale jinak vhodné pro rekreační účely jsou pobřeží oblasti Černého moře. Vhodné podmínky mají pobřežní oblasti při Biskajském zálivu, pláže Normandie a jihovýchodní Anglie.
uplatňuje se v cestovním ruchu přes makroformy reliéfu, z jednotlivých prvků má funkční využití především relativní výšková členitost, u středohor nemusí být vázána na nadmořskou výšku, ale i na modelační vliv klimatu. Velehory mají zvláštní charakter - ostré hřebeny, skalní štíty a stupně. Obzvláště ty části, které vystupují nad hranici lesů. Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví. Intenzivní využití je poskytováno ve nižších a středních polohách. Pro většinu populace vyspělých zemích, žijících v nížinných oblastech, jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu. V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné. využívají se jako odpočinkové oblasti. Nepříliš členěná krajina, využívá se pro pěší turistiku a rodinou rekreaci. Jedná se o plošně rozsáhlejší oblasti a střediska cestovního ruchu jsou v nich většinou rozptýlenější, menší a klidnější.
lákají návštěvníky zvláštními útvary, které byly vytvořeny geologickým vývojem, tektonikou, působením ledovců. Vzhledem k tomu, že jejich rozsah v dopravně přístupných oblastech není velký, jsou zpravidla intenzívně využívány. Ve vysokohorských oblastech Evropy (Alpy, Pyreneje, Karpaty) to vedlo k orientaci zdejšího hospodářství na potřeby cestovního ruchu. V předhůřích a údolích vznikla střediska městského charakteru. Návštěvnost je někdy taková, že s sebou přináší řadu negativních rysů. Proto je nutné regulovat návštěvnost k ochraně přírodních zvláštností. Jako celek má menší vliv na rozmístění cestovního ruchu. Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. I některé rostlinné druhy a společenstva jsou objektem zájmu cestovního ruchu pokud nejde o oblast se zákazem přístupu veřejnosti. Světově proslulé jsou atraktivní porosty sekvojí v národním parku Muir Woods u San Francisca, obřích sekvojovců v národním parku Sequoia v Kalifornii.
Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací. K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, sem jsou pořádány fotografické a turistické „safari“ - tato forma cestovního ruchu má pro řadu afrických zemí velký ekonomický význam.
Kulturní Atraktivity Cestovního Rouchu
Uspokojují hlavně poptávku po poučení a zábavě, uplatňují se přitom různorodé zájmy účastníků. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou výsledkem společenské činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnot a společenských, zábavních a kulturních akcí. Jejich hodnotu zvyšuje také skutečnost, že se vyskytují v oblastech přitažlivých i z hlediska přírodních podmínek, mnohé z nich mohou mít jen doplňkový význam pro jiné formy cestovního ruchu.
Mají největší význam. Jejich využití cestovním ruchem je dáno zvláštností, uměleckou a historickou hodnotou. Velký význam mají jen ty nejcennější a nejproslulejší, ostatní fungují jako doplňující atraktivity. K nejpřitažlivějším patří architektonická díla historických slohu, moderní architektury, ale i různé užitkové stavby jako samostatné objekty nebo soustředěné do určitých komplexů. Předmětem zájmu je také jejich sochařská, malířská a řezbářská výzdoba. Modernizace dopravy umožnila rozšířit dostupnost těchto památek.
Kulturní zařízení tvoří soubor atraktivit, většina z nich vystupuje jako doplněk jiných památek. Pro mnohá kulturní zařízení je typický bodový - střediskový charakter rozmístění. Podle typu se pak dělí na zařízení, které soustřeďuje sbírky různého druhu jako jsou muzea, galerie, knihovny aj. a zařízení, jejichž prostřednictvím se realizují kulturní a jiné akce to jsou např. Největší význam pro cestovní ruch mají muzea a galerie různých kategorií více či méně specializovaných. Na vedoucím místě je se svoji proslulostí pařížský Louvre - nachází se zde umělecká díla ze sbírky Františka I. s proslulou Monou Lisou.
Význam některých měst znásobují divadelní a operní představení a koncerty, také hudební a jiné festivaly. K světově významným scénám patří: Velké divadlo v Moskvě, Metropolitan Opera v New Yorku, milánská La Scala atd. Náboženské slavnosti a poutě - měly již v minulosti masový charakter, v dnešní době jim zůstává jejich duchovní charakter, ale jinak jsou doprovázeny rysy, které jsou typické pro moderně organizovaný cestovní ruch. Jejich pověst a přitažlivost je dána tradicí, zjevením a tzv. zázraky. V souvislosti s masovou účastí obyvatelstva na podnicích tohoto druhu roste i význam těchto zařízení v cestovním ruchu.
Počet diváků je mnohonásobně vyšší než počet těch, kteří se zajímají o náročnější formy společenského vyžití, proto zařízení, která jsou budovaná pro tyto účely dosahují mnohdy kolosálních rozměrů. Olympijské hry, světová nebo regionální mistrovství různých sportů soustřeďují do míst konání velký počet diváků. Řadí se k nim tradiční karnevaly, býčí zápasy ve Španělsku a Mexiku atd.
Vesmírný Turismus
Vesmírné výzvy - Červenec 2025 Definice vesmírného turisty není přesně ustanovená. Všichni turisté k současnému dni prováděli nějaký typ výzkumu a byli tedy spíše součástí mise než turisté. Oficiálním názvem NASA a Roskosmosu pro tyto lidi je tedy „účastník letu“. Další používaný termín je „komerční astronaut“ - to je trénovaný člen posádky soukromě financovaného letu. Těch je zatím 7 (2021). I roce 2021 má vesmírný turismus své limitace, kterými nejsou jen finanční nároky. Všichni adepti musí mít perfektní zdravotní stav a musí bezchybně znát fyziologii lidského organismu, aby se v případě komplikací mohli dorozumět s personálem na Zemi. Potíží může být i obdoba mořské nemoci. Tak zvaná kosmická nemoc se projevuje až u poloviny všech lidí ve vesmíru a je spojená s adaptací na stav bez tíže. Stav trvá prvních pár dní cesty. Proti příznakům této nemoci se používá obdoba kinedrylu. Adepti také musí projít kurzem astronavigace včetně znalostí Astro dynamiky.
Vesmírný turismus je cesta do vesmíru s rekreačním účelem. Je zde několik typů vesmírného turismu. Tyto takzvané skoky dosahují k nebo nad hranici vesmíru, ale nedokončí ani jednu orbitu kolem země. Pasažéři jsou schopní zažít stav bez tíže. na rozdíl od sub orbitálních skoků je plavidlo při tomto výletu umístěno na stabilní oběžnou dráhu a ukončí alespoň jednu celou orbitu země. nejlepším příkladem je let kolem Měsíce, případně rovnou přistání na Měsíci. Věří se, že to bude možné počátkem roku 2023.
Zájezdy a Spojené Cestovní Služby
S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 111/2018 Sb., kterým byl změněn zákon č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i znění bod odůvodnění č. 17 směrnice EU č. 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, je nutno okružní plavby, které zahrnují nocleh, považovat za zájezd. Jedná se o soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu podle § 1a zákona č. 159/1999 Sb. V této souvislosti lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ve věci Pammer, C-585/08, ve kterém byla za soubor služeb (tj. za zájezd) označena plavba na nákladní lodi uskutečněná na základě smlouvy o plavbě, která za paušální cenu obsahovala vedle dopravy i ubytování a trvala déle než 24 hodin. Na lodi se podle nabídky měla nacházet tělocvična, venkovní bazén, společenská místnost, přístup k videu a televizi. Dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. písm. a) zákona č. 159/1999 Sb.
Pracovní cesty
Jak je to se zájezdy a spojenými cestovními službami zakoupenými na základě rámcové smlouvy o pracovních cestách? Nově jsou ve smyslu § 1 odst. 2 písm. c) zákona č. 159/1999 Sb. Rámcová smlouva o pořádání pracovních cest by pak měla být uzavírána výhradně s tou osobou, s jejíž obchodní činností, podnikáním nebo povoláním souvisí (typicky např. obchodní společnost uzavře smlouvu s cestovní agenturou o pořádání pracovních cest jejích zaměstnanců). Pracovní cesta je v § 42 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů vázána na pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zákoník práce zde upravuje vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jako slabší smluvní stranou. Zákon č. 159/1999 Sb. oproti tomu zahrnuje širší okruh osob. Např. jednatele, kteří nemusí být v pracovněprávním vztahu se společností a mají uzavřenu smlouvu o výkonu funkce.
Úprava výjimky pro rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest v zákoně č. 159/1999 Sb. sleduje také jiný účel, když pro tyto cestující, které považuje za profesionály, nevyžaduje stejný stupeň ochrany jako pro spotřebitele (např. není vyžadováno zajištění pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo splnění informační povinnosti cestovní kanceláře podle § 9a zákona č. 159/1999 Sb.). Pojem pracovní cesta v zákoně č. 159/1999 Sb. lze proto vykládat šířeji, tzn. že postačí souvislost s obchodní činností, podnikáním nebo povoláním osoby, která rámcovou smlouvu uzavírá, aniž by musel existovat pracovněprávní vztah (např. resp. případu vlastníků právnické osoby (společníků), kteří nejsou ani zaměstnanci, ani podnikateli a ani členy žádného orgánu, pouze jako společníci danou společnost vlastní. Vztah společníka ke společnosti je dán jeho postavením jako (spolu)vlastníka společnosti. Pokud tedy existuje také souvislost pracovní cesty s obchodní činností nebo podnikáním společnosti, může služby poskytnuté na základě uzavřené rámcové smlouvy využívat také společník. Dle názoru MMR se tohoto případu dotýká také např. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj.
Jazykové pobyty
V souvislosti s jazykovými pobyty je v první řadě třeba odkázat na § 1a zákona č. 159/1999 Sb., který vymezuje jednotlivé služby cestovního ruchu, přičemž kombinací alespoň dvou z nich může vzniknout zájezd, resp. spojené cestovní služby. Jazykové kurzy v zahraničí lze přitom považovat za jiné služby cestovního ruchu, neboť představují významnou část zájezdu (alespoň 25% z celkové ceny), příp. jsou inzerovány jako podstatná část zájezdu nebo ji představují (§ 1b odst. 2, resp. § 1c odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb.). Zájezdem je přitom vždy určitá kombinace služeb cestovního ruchu. Studijní zahraniční pobyty se pak zpravidla skládají z více služeb cestovního ruchu (1. doprava, 2. ubytování, 3. jiné služby cestovního ruchu, které jsou významnou nebo podstatnou částí zájezdu). Tzn. kombinací alespoň dvou z následujících služeb cestovního ruchu - jazykového kurzu, ubytování a dopravy (např. letenky) - vznikne za podmínek stanovených zákonem č. 159/1999 Sb.
O ubytování jako službu cestovního ruchu však nepůjde, je-li ubytování určeno k účelům bydlení. Zákon č. 159/1999 Sb. zde reaguje na bod odůvodnění 17 směrnice EU č. C-237/97 lze mít za to, že o bydlení se bude jednat v případě pobytu v délce alespoň 6 měsíců. Aby se jednalo o zájezd, musí vždy jít o soubor (kombinaci) alespoň dvou různých služeb cestovního ruchu podle § 1a zákona č. 159/1999 Sb. Přitom není rozhodné místo pobytu (zda v ČR nebo v zahraničí). S odkazem na bod odůvodnění č. 17 směrnice EU č. 2302/2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách je třeba ubytování chápat jako samostatnou službu cestovního ruchu, se kterou jsou spojeny tzv. „doplňkové služby“.
Ve smyslu směrnice, resp. zákona č. 159/1999 Sb. tak může být v ceně za ubytování jako doplněk zahrnuto též stravování, drobné dopravní služby, jako je přeprava cestujících v rámci prohlídky s průvodcem nebo přeprava mezi hotelem a letištěm nebo železniční stanicí, úklid nebo přístup do místních zařízení určených pro hotelové hosty, jako je bazén, sauna, lázně nebo posilovna. Lze tak konstatovat, že stravování, které je poskytováno jako součást ubytování (tzn. Za samostatnou službu cestovního ruchu se pak považuje jiná služba z oblasti cestovního ruchu, která není ze své podstaty součástí dopravy, ubytování či nájmu automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla (je tedy např. tím zmiňovaným doplňkem ubytování, o kterém je hovořeno výše, resp. pojednáno v bodě odůvodnění č. či zdraví (např. wellness pobyty). Sportovní či kulturní program či pořádání výletů včetně průvodcovské činnosti, které jsou v rámci táborů realizovány, pak představují významnou část zájezdu (tj. tvoří alespoň 25 % celkové ceny zájezdu) nebo jsou inzerovány jako podstatná část zájezdu nebo ji jiným způsobem představují. Bude-li činnost spočívající v pořádání dětských táborů vykazovat jak znaky zájezdu ve smyslu § 1b odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb. Zákon č. 159/1999 Sb.
Službou cestovního ruchu je podle § 1a zákona č. Jmenované služby cestovního ruchu mohou dát vzniknout zájezdu nebo spojeným cestovním službám. Podle směrnice EU č. 2302/2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách (bod odůvodnění č. 17) by se při určování toho, zda se jedná o zájezd nebo spojené cestovní služby, měla posuzovat pouze kombinace různých typů cestovních služeb, například ubytování, přepravy osob autobusem, vlakem, lodí či letadlem a nájmu motorových vozidel nebo motocyklů. Za samostatnou službu cestovního ruchu by pak se ve smyslu uvedeného odůvodnění směrnice neměly považovat takové služby, které jsou z podstaty součástí jiné služby cestovního ruchu.
Zanechat komentář