V České republice se nachází rozsáhlá síť turistických tras, které lákají milovníky pěší turistiky, cyklistiky i zimních sportů. Klub českých turistů (KČT) se stará o údržbu a značení těchto tras po celé republice.
Obecné informace o značení turistických tras
Klub českých turistů se stará na území celé České republiky o údržbu značení více než 43 000 km pěších a lyžařských turistických tras, na kterých je instalováno přes 67 000 směrovek a tabulek. Našich 1750 dobrovolníků musí během tří let projít všechny trasy (tj. každý rok třetinu), obnovit na nich všechny značky, případně doplnit chybějící, prořezat porost kolem nich, aby byly dobře vidět, zkontrolovat všechny směrovky na trasách a ty poškozené nebo ukradené navrhnout k výměně a doplnění.
Zájemci o značení obdrží malou příručku značkaře, kterou má každý značkař stále při sobě a která mu slouží jako takový průvodce značením. Podmínkou pro dosažení kvalifikace zaškoleného značkaře je účast na vyznačkování nejméně 10 km značených tras pod vedením vedoucího značkaře nebo instruktora značení. Vyznačkováním deseti kilometrů se z uchazeče stává zaškolený značkař a je mu vystaven průkaz značkaře.
Jelikož maximální denní výkon ve značení je kolem 5 - 7 km, bude na to nutné si rezervovat 2 dny. Druhý den se po ukončení značení uchazeč dozví, co a proč vyplňujeme do značkařského příkazu.
Projeví-li zaškolený značkař zájem věnovat se značení intenzivněji, bude po zaškolení přihlášen v dalším kalendářním roce na školení vedoucích značkařů, které se koná většinou na jaře (duben - květen) a je dvouvíkendové. Po úspěšném absolvování závěrečných testů se ze zaškoleného značkaře stává vedoucí značkař.
Značení turistických tras je organizováno v tzv. značkařských obvodech (dále jen ZO), které zpravidla kopírují okresy. Každý značkař je začleněn do jednoho ze ZO, kde má možnost se každé jaro účastnit jarní schůzky, na které se rozdávají cestovní příkazy ke značení pro daný rok. Všechny trasy se obnovují ve tříletých cyklech a každý značkařský příkaz je jednodenní na cca 5 - 7 km.
Pokud je značkař zároveň členem KČT, je při značkařském výkonu pojištěn jak pro případ úrazu, tak i pro případ způsobení škody. Roční počet značkařských příkazů pro konkrétní značkařskou dvojici není stanoven, příkazy se rozdají mezi všechny zájemce. Záleží na značkařském obvodu, ale většinou se jedná o 3 až 6 značkařských příkazů na daný rok a dvojici.
Značkařská skupina je vybavena dřevěným nosičem barev, štětci, škrabkou na kůru, drátěným kartáčem, šablonami (podle kterých se malují značky), pilkou a zahradnickými nůžkami.
Během roku probíhají na úrovni ZO dílčí kontroly, jejichž výsledky se řeší uvnitř ZO většinou telefonicky nebo na podzimní schůzce pochvalou či pokáráním. Při nedostatečném hodnocení značení dané trasy dostane příslušná značkařská skupina příští rok pouze jeden značkařský příkaz, který navíc vyznačí pod dohledem instruktora značení.
Na vyšší úrovni probíhají kontroly krajské. Jejich výsledky se probírají na jednáních krajských komisí značení. O kvalitách značení a jednotlivých značkařích se tak hovoří i v rámci všech ZO v kraji. Nejvyšší kontrolou je tzv. celostátní revize, která probíhá každoročně a jejíž výsledky jsou prezentovány na celostátní úrovni při jednáních Rady značení KČT.
Délka turistických tras v ČR
V České republice je podle údajů Klubu českých turistů značeno:
- 44 000 km pěších turistických tras
- 555 km lyžařských tras
- Skoro 4 000 km pásových cyklistických tras
- 2 500 km jezdeckých stezek
- 150 km vozíčkářských tras
Na těchto trasách je vyvěšeno 77 000 směrovek a tabulek, 4 300 směrovníků a 1 400 nástěnných map ve stojanech nebo v rámech.
První značená trasa Klubu českých turistů byla vytyčena 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům na Vltavě. V tomtéž roce byla vyznačena turistická trasa s číslem 0001, která v celé své délce slouží dodnes, a je tak nejstarší dochovanou trasou v Česku. Značená je červenou barvou a začíná na Husově náměstí v Berouně. Vede přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn.
Via Czechia
Via Czechia je 6 značených dálkových turistických tras, které představují nejdelší turistické dálkové trasy v Česku. Celkem 6 tras je vyznačeno samostatně pro pěší putování, cykloturistiku, přejezdy na lyžích a vodácké splouvání. Všechny trasy a jejich varianty měří dohromady přes 10 000 km.
Projekt Via Czechia vznikl v roce 2020, kdy byly zmapovány první dvě stezky - Severní a Jižní. Každá z nich vede od nejzápadnějšího po nejvýchodnější bod Česka, měří přibližně 1060 km. Roku 2021 byla zmapována Stezka středozemím a Stezka Slezskem, v roce 2022 vznikla Centrální stezka a v roce 2023 Českomoravská stezka.
Pěší varianta Severní stezky měří 1058 km a je rozdělena na 47 denních etap s průměrnou délkou 20-25 km, vždy s možností ubytování. Pěší varianta Jižní stezky měří 1052 km a je rozdělena na 44 denních etap s průměrnou délkou 20-25 km, vždy s možností ubytování. Pěší varianta Centrální stezky měří 1036 km a je rozdělena na 47 denních etap.
Pěší varianta Stezky středozemím měří 569 km a je rozdělena na 27 denních etap. Pěší trasa Stezky Slezskem měří 382 km a je rozdělena na 18 denních etap. Pěší trasa Českomoravské stezky měří 345 km a je rozdělena na 18 denních etap.
Historie značení turistických cest
Území Česka a Slovenska patří mezi země s nejdokonalejší a nejhustší sítí turistického značení pro pěší turistiku. První slovenská trasa byla vyznačena roku 1874 Sitnianským klubem, první české trasy byly vyznačeny Pohorskou jednotou Radhošť kolem roku 1884 a Klubem českých turistů roku 1889.
Jako první česká značená trasa s pásovým značením byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům, kterou vyznačilo 11. května 1889 hned následující rok po založení Klubu českých turistů (1888) označovací družstvo pod vedením arch. Pasovského na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží.
V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka, z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která existuje doposud a je částí dnešní trasy trasy č. 0001, a značky z Řevnic na Babku a Skalku (dnes značené modře a zeleně) a z Holoubkova na Rač (dnes nazývaný Radeč).
Původní pásové značky byly větší než dnes. Střední červený pruh měl šířku 10 cm a lemovaly jej bílé pruhy o šířce po 4 cm. Později začaly být některé trasy značeny i modře a v roce 1916 se začalo značit i zeleně a žlutě.
Po vzniku Československa byl Uherský karpatský spolek v roce 1918 na dva roky zakázán, jeho majetek byl zabaven a bylo zakázáno používat německé a maďarské zeměpisné názvy. Slováci založili v lednu 1919 Tatranský spolok turistický, (TST), který zakládal pobočné skupiny v různých částech Slovenska.
Klub českých turistů, založený roku 1888, rozšířil svou činnost už v posledním desetiletí 19. století i na Slovensko a v krátké době se zdvojnásobil počet jeho členů z 5 tisíc na 10 tisíc.
Období druhé světové války a období let 1950-1954 však znamenalo pro systém značení krizi - nebyla prováděna obnova značení a systém byl silně narušen.
Ústředním orgánem turistického značení v Československu byla komise značení turistické sekce Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport.
Dne 8. 22. dubna 1958 vydal ÚV ČSTV Směrnici o jednotném značení turistických tras v Československu (zveřejněno v Úředním listu v částce č. 60/1958).
Ve dnech 10.-11. prosince 1960 rozhodl v Praze aktiv předsedů značkařských komisí o přečíslování turistických tras v celém Československu. Nový systém evidenčního číslování měl odstranit dosavadní závislost na územním členění státu.
Brzy po roce 1989 byla rozšířena síť turistických tras i do dosud nepřístupných oblastí při rakouské a německé hranici. V roce 1990 se Klub českých turistů osamostatnil (obnovil) pod původním názvem. Na Slovensku byl téhož roku založen Klub slovenských turistů, který se prohlásil za pokračovatele KSTL a KČST a zároveň převzal agendu SOT ČSZTV.
Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR.
Zanechat komentář