Cestovní ruch, neboli turismus, je souhrn dočasných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují. Tvoří významnou část národního hospodářství, zejména v některých zemích. Podle Světové organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, UNWTO) jen mezinárodní cestovní ruch představuje asi 25 až 30 % všech světových služeb a zaměstnává přes 100 milionů osob.
Klient služeb cestovního ruchu se nazývá turista a UNWTO jej definuje jako osobu, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací.
V odborné literatuře se můžeme setkat s členěním turismu na formy a druhy, kde autoři často používají opačná hlediska. Vzhledem k této nejednotnosti je nově používán jednotný pojem „typ“ turismu.
Svými účinky proniká do mnoha stránek života společnosti. Cestovní ruch je jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví a tvoří významnou část hospodářství, zejména v některých zemích.
Druhy turismu podle místa realizace
Členění cestovního ruchu dle místa realizace je jedním z nejzákladnějších. Rozlišujeme:
- Domácí cestovní ruch - rozumíme jím aktivity spojené s účastí občanů dané země na cestovním ruchu v rámci jejího území.
- Zahraniční cestovní ruch - jedná se o turismus, při kterém dochází k překročení hranic státu a má dvojí charakter:
- Výjezdový turismus - zahrnuje výjezdy občanů sledované země do zahraničí.
- Příjezdový turismus - zahrnuje aktivity spojené s příjezdem zahraničních turistů na území sledovaného státu.
Specifickou formou příjezdového turismu je tranzitní turismus. Zahrnuje průjezd zahraničních turistů přes danou zemi a tato není cílovou destinací. Předpokládá se, že turista v dané zemi čerpá určité služby cestovního ruchu, neměl by danou zemí pouze projíždět (zastaví se na jídlo, čerpá pohonné hmoty, něco si nakoupí…).
- Vnitrostátní (vnitřní) cestovní ruch - rozumíme jím souhrn aktivit spojených s domácím a příjezdovým cestovním ruchem.
- Národní cestovní ruch - rozumíme jím souhrn aktivit spojený s domácím a výjezdovým cestovním ruchem.
Druhy turismu ve vztahu k platební bilanci státu
Platební bilance státu - je vztah mezi součtem peněžních příjmů, které přicházejí do určité národní ekonomiky ze zahraničí a součtem peněžních výdajů do zahraničí.
Platební bilanci zahraničního cestovního ruchu tvoří na straně aktiv příjmy z aktivního cestovního ruchu, přičemž pasivní stranu reprezentují výdaje na pasivní cestovní ruch. Rozdíl obou stran platební bilance zahraničního cestovního ruchu tvoří aktivní, pasivní, nebo vyrovnané saldo.
- Příjezdový cestovní ruch (jinak též “incoming tourism”, nebo aktivní CR) - rozumíme jím aktivity spojené s příjezdem zahraničních osob do dané země, jejichž výdaje na produkty turismu znamenají příliv devizových prostředků a aktivně (kladně) ovlivňují platební bilanci.
- Tranzitní cestovní ruch - rozumíme jím aktivity spojené s tranzitem zahraničních osob přes danou zemi, z pohledu platební bilance znamená tranzitní cestovní ruch přínos a je proto součástí aktivního cestovního ruchu.
- Výjezdový cestovní ruch (jinak též “outgoing tourism”, nebo pasivní CR) - jedná se o aktivity, které jsou spojené s výjezdem občanů určité země v zahraničí. Tento turismus je z pohledu platební bilance spojen s vývozem devizových prostředků, čímž působí na platební bilanci pasivně.
Druhy turismu podle toho, kdo ho platí
- Komerční (dříve volný) - jedná se o turismus, kdy jsou veškeré náklady hrazeny z disponibilních příjmů domácnosti účastníka turismu.
- Sociální (dříve vázaný) - je vázán na splnění určitých podmínek, za kterých jsou náklady zcela, nebo jen částečně hrazeny jiným subjektem, ne přímo klientem. Jedná se o komplexní nebo příspěvkovou lázeňskou péči, dále pak kongresový cestovní ruch atd.
Typy turismu podle způsobu zajištění cesty
- Organizovaný - je zajišťován zprostředkovatelskými subjekty, většinou nákup zájezdů přes cestovní kanceláře.
- Neorganizovaný - při tomto druhu turismu si účastník zabezpečuje cestu a pobyt vlastními silami. I v tomto případě si ovšem klient může koupit jednotlivé služby CR u zprostředkovatele, např. nákup letenky.
Typy turismu podle věku účastníků
- Turismus dětí - jedná se o organizované pobyty dětí do 15 let vždy pod dozorem dospělých osob (ale bez rodičů) v podobě školních výletů, škol v přírodě, letních prázdninových táborů.
- Turismus mládeže - většinou mládež ve věku 16 - 26 let, neupřednostňují organizované zájezdy, ale cestovní agentury jim zabezpečují jednotlivé služby, např. i brigády a studijní pobyty v zahraničí.
- Turismus rodin s dětmi - obsah a struktura služeb jsou přizpůsobeny potřebám dětí, jedná se spíše o individuální turismus, nikoliv skupinový.
- Turismus osob v produktivním věku - jedná se velmi početnou skupinu osob v produktivním věku s dostatkem volného času i disponibilních prostředků. Tato skupina je nejméně homogenní, těžce lze najít společné rysy, které by ji spojovaly.
- Turismus seniorů - jedná se o velmi početnou a perspektivní skupinu turistů, kteří mají především čas a chuť cestovat. Stanovení věkové hranice je problematické, v některých pramenech vychází z odchodu do penze, někdy je na termín „senior“ nazíráno spíše z pohledu určitých biologických procesů, to znamená je ohraničen věkem.
Typy turismu dle délky pobytů
- Jednodenní - jedná se o turismus realizovaný v rámci 24 hodin, tj. bez přenocování.
- Krátkodobý - jedná se o turismus zahrnující jedno až tři přenocování v rámci cesty.
- Dlouhodobý - jedná se o turismus zahrnující 4 a více přenocování, avšak celková délka pobytu je omezena v rámci domácího turismu na délku 6 měsíců a v rámci mezinárodního turismu délkou 1 rok.
Typy turismu podle charakteru cílového místa pobytu
- Městský turismus - má převážně charakter kratších pobytů. Tzv. city - break v posledních letech nabývá na významu zejména v souvislosti s trendem dělit roční fond dovolené na více částí a se vstupem nízkonákladových leteckých společností na trh. S městským prostředím je spojena celá řada typů turismu, jako např. kulturně-poznávací, společenský turismus spojený s návštěvou významných kulturních událostí, gurmánský turismus, profesně orientovaný turismus apod.
- Venkovský turismus, „zelený turismus“ - do této kategorie patří vesnický turismus, agroturistika, ekoagroturistika, chataření a chalupaření. Je realizován mimo urbanistické celky v ekologicky příznivém prostředí venkova. Jedná se o protipól masového turismu, který je realizovaný ve střediscích cestovního ruchu.
- Turismus ve střediscích turismu - je vázán na komplexní střediska (resorty), která obsahují kompletní nabídku služeb cestovního ruchu. Jedná se o resorty lázeňské, sportovní, přímořské nebo zábavní.
Typy turismu podle převažujícího motivu (důvodu cesty)
Dle Světové organizace turismu (UNWTO - United Nations World Tourism Organizations) je zejména pro statistické účely používáno následující členění:
- Osobní
- Dovolená, volný čas, rekreace
- Návštěva příbuzných a známých
- Vzdělávání a školení
- Zdravotní turismus
- Náboženský a poutní turismus
- Nákupní turismus
- Tranzitní turismus
- Obchodní a profesní turismus
Jedná se o typ turismu, který většinou není realizován ve volném čase, je určen pro uzavřenou skupinu účastníků a vyžaduje individuální přístup ze strany organizátorů. Tomuto typu turismu je věnována značná pozornost vzhledem k vysoké lukrativnosti (značný rozsah služeb na kvalitně vysoké úrovni) a realizaci v méně exponovaných ročních obdobích (mimo obvyklou turistickou sezonu).
Někdy bývá obchodní a profesní turismus souhrnně označován jako MICE turismus.
Vliv přírodních podmínek na cestovní ruch
V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy - mírný a subtropický. V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobytu nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu. Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu a to hlavně v přímořských polohách je letní období. Celoroční využívání cestovního ruchu se omezilo pouze na některé oblasti, jako jsou např.: Baleáry, Kypr, Kréta, ostrovy egejského a Jaderského moře a další - jedná se především o dlouhodobé pobyty s koupáním a vodními sporty.
Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky. K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Celoroční provoz jim umožňuje stálé vyvěrání pramenů, letní využitelnost je však vyšší. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně).
Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry (= další typy pramenů podzemních vod). Sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace.
Jejich hodnotu vytváří řada komponentů jako je například teplota a čistota vody, kvalita pobřežních pláží apod. jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy. Příčina je v kvalitě jeho pobřežních vod tzn. vysoká teplota, v létě až 24-28 °C, vysoká slanost i s léčebnými účinky, vesměs výtečné pláže, exotická mořská, fauna atd. Černé moře má po této stránce nižší hodnoty s výjimkou teploty do 24 °C. Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika.
Uplatňují se podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře. Různorodé využití těchto ploch je rozšířeno prakticky po celém světě. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Comské jezero, Lago Maggiore, Gardské jezero), Rakouska a Německa. Významné soustředění cestovního ruchu se vytvořilo u jezer ve Velké Británii, v Polsku, Německu a na jihu Finska.
Zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. V průmyslově vyspělých zemích je problémem jejich znečištění. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Světově známý je kaňon řeky Colorado v USA. Nejatraktivnější jsou vodopády - turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. V Evropě je řada vodopádů v horských oblastech Švýcarska, Francie (Gavarnie na řece Gave du Pau na jihozápadě 422 m - nejvyšší v Evropě), Norska a Itálie. Velmi atraktivní jsou vodopády na řece Krka u Šibeniku a Plitvických jezerech v Chorvatsku.
Pevnina je nezbytnou základnou pro fyzickou existenci člověka. Morfologická rozmanitost povrchu spolu s podnebím stále do značné míry určuje jeho život. Na přelomu 19. a 20. má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. („černé pláže“ jsou tvoře vulkanickými písky - Kanárské ostrovy, Santorini), ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jih portugalského pobřeží při Atlantiku. Méně atraktivní, ale jinak vhodné pro rekreační účely jsou pobřeží oblasti Černého moře. Vhodné podmínky mají pobřežní oblasti při Biskajském zálivu, pláže Normandie a jihovýchodní Anglie.
Uplatňuje se v cestovním ruchu přes makroformy reliéfu, z jednotlivých prvků má funkční využití především relativní výšková členitost, u středohor nemusí být vázána na nadmořskou výšku, ale i na modelační vliv klimatu. Velehory mají zvláštní charakter - ostré hřebeny, skalní štíty a stupně. Obzvláště ty části, které vystupují nad hranici lesů. Drsné klimatické podmínky a charakter reliéfu omezují funkční využití ve vrcholových partiích na náročnou turistiku a horolezectví. Intenzivní využití je poskytováno ve nižších a středních polohách. Pro většinu populace vyspělých zemích, žijících v nížinných oblastech, jsou přitažlivé horské oblasti, protože v horách nachází relativně nedotčenou přírodu. V horách je možné realizovat formy cestovního ruchu, pro které jsou níže položené oblasti nevhodné.
Využívají se jako odpočinkové oblasti. Nepříliš členěná krajina, využívá se pro pěší turistiku a rodinou rekreaci. Jedná se o plošně rozsáhlejší oblasti a střediska cestovního ruchu jsou v nich většinou rozptýlenější, menší a klidnější. Lákají návštěvníky zvláštními útvary, které byly vytvořeny geologickým vývojem, tektonikou, působením ledovců. Vzhledem k tomu, že jejich rozsah v dopravně přístupných oblastech není velký, jsou zpravidla intenzívně využívány. Ve vysokohorských oblastech Evropy (Alpy, Pyreneje, Karpaty) to vedlo k orientaci zdejšího hospodářství na potřeby cestovního ruchu. V předhůřích a údolích vznikla střediska městského charakteru. Návštěvnost je někdy taková, že s sebou přináší řadu negativních rysů. Proto je nutné regulovat návštěvnost k ochraně přírodních zvláštností. Jako celek má menší vliv na rozmístění cestovního ruchu. Ve vyspělých zemích mají lesní porosty značný význam pro letní rekreaci a turistiku městské části populace. I některé rostlinné druhy a společenstva jsou objektem zájmu cestovního ruchu pokud nejde o oblast se zákazem přístupu veřejnosti. Světově proslulé jsou atraktivní porosty sekvojí v národním parku Muir Woods u San Francisca, obřích sekvojovců v národním parku Sequoia v Kalifornii.
Živočišstvo se v cestovním ruchu uplatňuje prostřednictvím chráněné a lovné zvěře. Nejčastější jsou cesty turistů za exotickou zvěří především do afrických národních parků a rezervací. K nejnavštěvovanějším národním parkům patří Serengeti v Tanzanii a Krugerův národní park v Jihoafrické republice, sem jsou pořádány fotografické a turistické „safari“ - tato forma cestovního ruchu má pro řadu afrických zemí velký ekonomický význam.
Uspokojují hlavně poptávku po poučení a zábavě, uplatňují se přitom různorodé zájmy účastníků. Ve srovnání s přírodními podmínkami jsou výsledkem společenské činnosti prováděné v různých uměleckých i jiných hodnot a společenských, zábavních a kulturních akcí. Jejich hodnotu zv...
Význam cestovního ruchu
Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností. V roce 2016 celková produkce cestovního ruchu v České republice dosáhla 306 miliard korun, což představuje 2,9 % HDP. V cestovním ruchu pracuje přibližně 231 tis. zaměstnanců.
Turistické příjmy přinášejí hospodářský růst a prosperitu do atraktivních turistických destinací, což může zvýšit životní úroveň v cílových komunitách. Provozovatelé udržitelného cestovního ruchu se zavazují vytvářet pracovní místa pro členy místní komunity. Zvýšení příjmů z cestovního ruchu v oblasti působí jako hybná síla pro rozvoj zvýšené infrastruktury.
Organizace cestovního ruchu v sobě zahrnuje velké množství odvětví. Ak nie sú služby na vysokej úrovni, často sa stáva, že si ľudia napriek príťažlivosti turistickej destinácie radšej vyberú iný cieľ. Medzi služby v cestovnom ruchu nezaraďujeme len služby sprievodcovské a ubytovacie, ale aj gastronomické, informačné a propagačné, dopravné, poisťovacie, kultúrne, atď. Vzhľadom na rozvetvenosť služieb je samozrejmé, že cestovný ruch je schopný zamestnať veľké množstvo ľudí rôznych zameraní.
Příklady turistických destinací
- Portugalsko: Každoročně přivede mnoho turistů. Lisabon v roce 2006 navštívilo 7 milionů turistů a v letech 2005 až 2006 došlo k 11,8% růstu jeho návštěvnosti.
- Spojené království: V roce 2018 navštívilo Spojené království 37,9 milionu mezinárodních turistů. Hlavními turistickými destinacemi země jsou Londýn, Edinburgh, Oxford, Cambridge, York a Canterbury.
- Česká republika: Mimořádné postavení mají kulturní památky zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Udržitelný cestovní ruch
Udržitelný cestovní ruch je "nesmírně složitý koncept s různými definicemi kvůli různým interpretacím významu a použití konceptu". Má své kořeny v udržitelném rozvoji, což je termín, který je "otevřen široké interpretaci".
Koncept udržitelného cestovního ruchu si klade za cíl snížit negativní dopady turistických aktivit. Všechny zúčastněné strany jsou odpovědné za druh cestovního ruchu, který vyvíjejí nebo se na něm podílejí. Odpovědný cestovní ruch zahrnuje nejen odpovědnost za interakce s fyzickým prostředím, ale také za ekonomické a sociální interakce.
Mnozí kritici se dívají na extraktivní povahu "udržitelného cestovního ruchu" jako na protimluv, protože je v zásadě nemožné, aby pokračoval donekonečna. Skutečná a dokonalá udržitelnost je pravděpodobně nemožná ve všech, kromě nejpříznivějších okolností, protože zájmy rovnosti, ekonomiky a ekologie často vzájemně kolidují a vyžadují kompromisy.
Propagace postupů udržitelného cestovního ruchu je často spojena s řízením turistických lokalit místními obyvateli nebo komunitou. Tato forma cestovního ruchu je založena na předpokladu, že lidé žijící vedle zdroje jsou ti, kteří jsou nejlépe vybaveni k jeho ochraně. To znamená, že turistické aktivity a podniky jsou vyvíjeny a provozovány členy místní komunity, a jistě s jejich souhlasem a podporou.
Udržitelný rozvoj cestovního ruchu - Ekoznačky a značky kvality v cestovním ruchu
Role zúčastněných stran
Mezi zúčastněné strany udržitelného cestovního ruchu mohou patřit organizace i jednotlivci. Důležitou roli v podpoře udržitelného cestovního ruchu hraje vláda, ať už prostřednictvím marketingu, informačních služeb, vzdělávání a poradenství prostřednictvím spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Nevládní organizace jsou jednou ze zúčastněných stran při prosazování udržitelného cestovního ruchu. Jejich role se mohou pohybovat od iniciování postupů udržitelného cestovního ruchu až po pouhý výzkum.
Je důležité se zabývat také negativními dopady cestovního ruchu a umět reálně hodnotit jeho mimokomerční přínos.
Doprava a cestovní ruch
Cestovní ruch lze spojit s cestováním za účelem trávení volného času, podnikání a návštěv přátel a příbuzných a může také zahrnovat dopravní prostředky související s cestovním ruchem. Bez cestování neexistuje cestovní ruch, takže koncept udržitelného cestovního ruchu je úzce spjat s konceptem udržitelné dopravy.
Dvě relevantní hlediska jsou závislost cestovního ruchu na fosilních palivech a vliv cestovního ruchu na změnu klimatu. 72 procent emisí CO2 z cestovního ruchu pochází z dopravy, 24 procent z ubytování a 4 procenta z místních aktivit. Letectví představuje 55 % těchto emisí CO2 z dopravy (nebo 40 % z celkových emisí z cestovního ruchu). Evropský cestovní ruch také vyzval k urychlení rozvoje cyklistické infrastruktury, aby se podpořilo místní cestování s čistou energií.
Vesmírný turismus
Vesmírný turismus je cesta do vesmíru s rekreačním účelem. Všichni turisté k současnému dni prováděli nějaký typ výzkumu a byli tedy spíše součástí mise než turisté. Další používaný termín je „komerční astronaut“ - to je trénovaný člen posádky soukromě financovaného letu.
Existuje několik typů vesmírného turismu:
- Suborbitální lety: dosahují k nebo nad hranici vesmíru, ale nedokončí ani jednu orbitu kolem země. Pasažéři zažívají stav bez tíže.
- Orbitální lety: plavidlo je umístěno na stabilní oběžnou dráhu a ukončí alespoň jednu celou orbitu země.
Stručný přehled typů cestovního ruchu:
| Kritéria | Typy cestovního ruchu |
|---|---|
| Místo realizace | Domácí, zahraniční (výjezdový, příjezdový, tranzitní), vnitrostátní, národní |
| Platební bilance | Příjezdový (aktivní), tranzitní, výjezdový (pasivní) |
| Plátce | Komerční, sociální |
| Způsob zajištění | Organizovaný, neorganizovaný |
| Věk účastníků | Děti, mládež, rodiny s dětmi, osoby v produktivním věku, senioři |
| Délka pobytu | Jednodenní, krátkodobý, dlouhodobý |
| Charakter cílového místa | Městský, venkovský, ve střediscích turismu |
| Motiv cesty | Osobní (dovolená, návštěva, vzdělávání, zdraví, náboženství, nákupy, tranzit), obchodní a profesní |
Zanechat komentář