Vážení čtenáři moto blogu, podíváme se na cestovní motocykl Yamaha Tracer 9 GT+, který kombinuje prvky naháče a cestovního stroje. Zaměříme se na technické inovace, designové prvky a jízdní vlastnosti tohoto modelu.
Technické změny a inovace
Základ rámu zůstal beze změn, stejně jako tříválec CP3 o objemu 890 cm3. Třeba podsedlový rám, přišroubovaný k hliníkovému hlavnímu rámu, už je ovšem nový - o 50 milimetrů delší, přičemž nově nabytá délka se projevila zejména v oblasti sedla spolujezdce, které je rozměrnější a komfortnější než dosud.
LED Matrix světlomety a radarové systémy
Yamaha vůbec poprvé dala na motorku LED Matrix světlomety. Mezi světly našel svoje místo první ze dvou radarů. Ten přední plní funkci adaptivního tempomatu, dále umí zobrazit varování, pokud se příliš přiblížíte k vozidlu před vámi, a když dojde na „krizovku“, samočinně navýší brzdný tlak.
Důležitá jsou také zrcátka, v nichž se zobrazuje varování před vozidlem v potenciálním mrtvém úhlu - na to dozírá druhý radar, umístěný pod zadním sdruženým světlem. Zcela upřímně - právě hlídání mrtvého úhlu je za mě vůbec nejvítanější radarovou funkcí, jejíž neomylnost jsem během testování celkem důsledně kontroloval.
Další prvky výbavy
Posuneme se výše, kde se nachází hlavní plexi, nově nastavitelné elektricky a v poměrně velkém rozsahu 100 milimetrů. Za ním vám bude věrným společníkem sedmipalcový TFT displej se všemi funkcemi, které si můžete přát - tedy s konektivitou s mobilním telefonem, navigací, a hlavně rozsáhlým ovládáním a nastavením všech fíčur napříč motorkou. Pod ním najdeme i úsměvně zakomponovaný USB-C nabíjecí port, který je vlastně redukcí, umístěnou v prostoru pro 12V zásuvku. Velmi vítám i příchod bezklíčového zapalování, které už lze v rámci kategorie považovat za standard.
Převodovka Y-AMT
Všechny elektronické novinky nicméně blednou před tím vůbec nejzásadnějším prvkem, kterým je samozřejmě převodovka Y-AMT. Už po prvním rozjezdu na Traceru se totiž musím ptát, jestli mi v dnešní době, na stroji jako je Tracer 9, klasické řazení a spojka reálně něco přináší. Elektronika ovládá spojku s naprostou jemností. Stačí delikátně pootáčet plynem a s neochvějnou jistotou se můžu otáčet, popojíždět krokem, prostě dělat všechno. Sám bych si to lépe „nenaspojčil“.
Řazení pak záleží na tom, jaký ze tří režimů odezvy motoru mám nastavený v režimech D a D+. V tom nejtupějším celý pohonný řetězec sympaticky zleniví a elektronika sází rychlosti celkem brzy. V nejostřejším zase drží rychlosti déle, dřív podřazuje při brždění a prostě počítá s tím, že pojedu sportovně. Většinu času jsem strávil v univerzálním středním režimu, kdy převodovka nikdy nenechá motor, aby jel ve zbytečně nízkých otáčkách, ale ani jej nesmyslně nevytáčí.
Prakticky nemám výtek k logice řazení. I když nastane situace, kdy bych nějakou tu výtku měl, pořád jsou tu „pádélka“ řazení u levého řídítka. Nejedná se o samostatná tlačítka, ale o jednodílnou kolébku, takže lze jenom ukazovákem řadit na obě strany. Je super, že logice převodovky můžu do řazení kecat kdykoliv, aniž bych jí potom musel vysvětlovat, že má zase řadit sama - prostě se po pár momentech přepne zpět do automatického režimu a pokračuje.
Když chci převzít otěže úplně, stačí si pro změnu na pravém řídítku přepnout řazení do manuálu. Najednou jsou k dispozici konvenční jízdní módy a převodovka mi sáhne do řazení jen tehdy, když klesnou otáčky motoru někam na 1 500 za minutu, abych motor zbytečně netrápil. Bohužel Yamaha k tomuto tématu řekla, že prý máme víc citu v prstech než v noze, a klasická řadička není ani za příplatek.
Mám-li najít nějaké výtky, budou dvě, a pouze drobné. Tak zaprvé, příkladně nastavené rychlořazení bude při řazení dalších rychlostí v otáčkách pod plným plynem pořád o kus rychlejší. Automat dělá o kousek delší prodlevu, a tedy ve výsledku větší „hrknutí“ celou motorkou. Druhá výtka pak patří podřazování z dvojky na jedničku, které jsem zažíval typicky při projíždění kolon, a které bylo občas hrubší, než by muselo být.
Jízdní vlastnosti
Vzato kolem a kolem, zůstal Tracer v principu pořád stejnou motorkou, leč některé detaily dotahuje a piluje ještě o kus dál. V první řadě je potřeba říct, že pokud si kategorii sport-tourer představujete jako velkou motorku, u které usednete za mohutnou kapotáž, Tracer takový není. Nadále jde o kombinaci naháče a cesťáku, který si i přes nesporné cestovní nadání bere hodně právě z toho naháče. Po stránce řízení působí kompaktně, svižně, lehce se ovládá a radostně padá do zatáček. Můžete se klidně vydat do serpentýn, kde se Tracer nechá bez mrknutí přehazovat ze zatáčky do zatáčky.
Koneckonců má i celkem střídmou hmotnost - na redakční váze jsem nejlépe vybavené verzi GT+, ověšené standardně dodávanými kufry, navážil vlastně velmi střídmých 243 kilogramů. Traceru tedy nic nepřebývá, zároveň mu ale nic nechybí, a to ani tehdy, když se vydáte zdolávat dálky. Ohromnou cestu ušel větrný štítek, který oproti tomu na loňském modelu nevypadá výrazně větší, ale kryje pěkně, a navíc na svém místě sedí o hodně pevněji, takže se na nerovnostech zdaleka tolik nevrtí. Když jej vytyčím do nejvyšší pozice, skryje mě kompletně celého, na palubě je ticho a téměř žádné turbulence.
Semiaktivní odpružení KYB
Samostatnou kapitolou jsou tlumiče, které sice nejsou novinkou, ale pořád se jedná o zásadní složku elektronické výbavy. Semiaktivní odpružení KYB sice neumí automaticky štelovat předpětí, a to ani vzadu, umí ale tuhnout podle potřeby. Podstatné je, že když přepnu mezi základním a sportovním režimem, je proměna stroje ohromná. V tom prvním zvládá Tracer statečně vyžehlit malé nerovnosti a na delších „hupech“ se dokonce pohodově zhoupne, samozřejmě za cenu větší odtažitosti v zatáčkách. Ve sportovním nastavení celý podvozek naopak přituhne, na nerovnostech trochu pokopává, ale v zatáčkách přináší jistotu a odezvu od kol, a jen minimálně se potápí na brzdách.
Ten pocit, když umí adaptivní podvozek vytvořit dojem „dvou motorek v jedné“ je prostě super. Už jen proto, že vám dá skutečný důvod využívat přepínání jízdních režimů - podle povrchu a charakteru silnice, ale i nálady, jsem nastavení podvozku přepínal celkem často.
Motor
Obdobně univerzální jako podvozek, který zvládá dva různé světy, je samozřejmě i motor. Stále omílaná poučka, že tříválec umí dole zabrat jako dvouválec, a nahoře řvát jako čtyřválec, pořád platí a populární agregát od Yamahy je toho důkazem. Umí klidně vrnět v otáčkách kolem tří tisíc, aniž by se jakkoliv trápil, má hutné střední pásmo a v horní třetině se rozeřve a s gradující silou řítí k omezovači. Prostě pohon, který se hodí na dojíždění, výletění, cestování i sportování, ničeho se nelekne, všude si ho užijete a v tomhle případě je spjatý s velmi schopnou automatizovanou převodovkou.
Skoro bych zapomněl na brzdy, ale to jen z toho důvodu, že k nim vlastně není moc co dodat. Jízdně tedy vlastně nemám nic, co bych vytknul a zbývají mi dvě drobnosti - zaprvé přetrvávající téma „elektrikářská páska“. Tak jako prakticky na všech japonských motorkách, je i na Traceru v detailech vidět, že byl stavěn s nějakým akcentem na rozpočet, ale celkově se jedná o pěknou a pěkně postavenou motorku, kterou kazí jediná věc - ty příšerné elektrikářské pásky na kabelových svazcích kolem řídítek.
Z druhé drobnosti už se taky stává evergreen, a řeč je o novém ovládání blinkrů, které se na Yamahách začalo objevovat v posledních dvou letech. Je to typický příklad toho, že se někdo snažil převymyslet kolo, a vymyslel ho stejně, jen o kousek hůř. Dvě tlačítka místo konvenční páčky nejsou elementárně špatně, ale chybí tu tlačítko, které by blinkry vždycky vyplo.
Jakkoliv by mě ovládání blinkrů štvalo docela dost, pořád se bavíme o drobnostech, kterých má celý motocykl vlastně jen pár. Tracer 9 je stále hodně podobný předešlé podobě, její základ ale doplňuje o drobná zdokonalení, a hlavně o velkou spoustu technologií a vychytávek, z nichž žádná nespadá do kategorie „to nikdy nikdo nepoužije“.
Závěr
V první řadě se ovšem jedná o zajímavého křížence naháče a cesťáku, který vás bude bavit na kratších projížďkách, ale cestování na něm rozhodně nebude nijak bolet. Trochu třeskutým tématem se může stát cena, zejména když se podíváte na základní provedení Tracer 9 bez dalších přídomků, které Yamaha nabízí za parádních 305 990 korun. Krásná cena, která ale neplatí pro technologiemi nabité verze. Konkrétně GT+, která je vždy vybavená radary, tempomatem, semiaktivním podvozkem a prostě všemi těmi fajnovými cingrlátky, vyjde na 468 990 korun, což je suma na hony vzdálená základu.
Technické specifikace
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Motor | Tříválec CP3, 890 cm3 |
| Výkon | Neuvedeno |
| Kroutící moment | Neuvedeno |
| Hmotnost | 243 kg (verze GT+ s kufry) |
| Objem nádrže | 17 litrů |
| Cena (základní model) | 305 990 Kč |
| Cena (verze GT+) | 468 990 Kč |
Zanechat komentář