Cestování časem se objevuje jako motiv v knihách, filmech i divadelních představeních už desítky let. Mnoho lidí fascinuje představa, že by bylo pomocí speciálního stroje možné se vrátit do minulosti nebo naopak cestovat do budoucnosti. Někteří se dokonce domnívají, že cestovatelé časem již žijí mezi námi. Ač stále patří do sféry sci-fi, jsou i vědci, kteří věří, že to vyloučené není. Dle nich na to zatím nemáme potřebné technologie. Ale co když je to možné i bez nich? Možná je. A mnozí lidé tomu věří…
Cestování časem je fascinující téma, které láká mnoho lidí, kteří si přejí vidět minulost nebo budoucnost. V mnoha sci-fi filmech jsme viděli, jak postavy používají různé metody, jako jsou stroje času, magické předměty nebo futuristické stroje, aby se dostaly do jiné doby.
Existuje několik vědeckých teorií, které se zabývají možností cestování časem. Jednou z nich je Einsteinova teorie speciální relativity, která říká, že čas plyne různě pro různé lidi, v závislosti na tom, jak rychle se pohybují. To se stalo astronautovi Scottu Kellymu, který strávil 520 dní na Mezinárodní vesmírné stanici, která obíhá kolem Země. Scott je nyní o něco mladší než jeho bratr dvojče Mark Kelly, který je také astronautem, ale zůstal na Zemi. Scott byl původně o 6 minut mladší než Mark. Čas se může lišit v různých místech.
Další teorií, která se zabývá cestováním časem, je koncept červích děr, které jsou hypotetickými tunely ve vesmíru, které by mohly spojovat dvě vzdálená místa. Pokud by někdo dokázal vytvořit červí díru a pak pohyboval jedním koncem rychlostí blízkou rychlosti světla, mohl by vytvořit časový rozdíl mezi oběma konci. Červí díry jsou však pouze teoretické. Dosud nebyla nalezena žádná.
Cestování časem by také mohlo způsobit některé paradoxní situace. Například, co by se stalo, kdyby se někdo vrátil v čase a zabránil svým prarodičům, aby se potkali?
Slavný fyzik Stephen Hawking se pokusil otestovat možnost cestování časem tím, že uspořádal večírek pro cestovatele časem, ale pozval je až po skončení večírku. Doufal, že někdo z budoucnosti, kdo by měl schopnost cestovat zpět v čase, by přišel.
Když se astrofyzici dívají na oblohu pomocí silných dalekohledů, mají možnost cestovat časem. Vidí totiž vesmír takový, jaký byl v dávných dobách. Světlo z hvězd a galaxií putuje dlouhou dobu, než dosáhne naší planety, a nese s sebou informace z minulosti. Dalekohledy jsou tedy jakousi formou stroje času - dávají nám náhled do minulosti.
Ačkoli zatím nemáme stroje času, jako jsou ty z filmů, vědci stále hledají a zkoumají nové možnosti. Možnost cestovat časem do minulosti nebo budoucnosti fascinuje lidi už léta.
Údajné důkazy cestování časem
Nejen čas od času, ale dokonce často se objeví nějaký „pradávný“ předmět nebo jeho zobrazení, který zcela jasně nepochází, nebo by neměl pocházet z dané doby. Na snímcích se objevují lidé, kteří do dané doby zdánlivě nepatří.
Moderní technologie v minulosti?
Jedním takovým důkazem je údajně obraz nizozemského malíře a rytce Ferdinanda Bola, který vznikl v sedmnáctém století. Jedná se o portrét malého, asi osmiletého chlapce. Chlapec na obraze je dobově oblečen do šedého obleku s pláštěm. Velkou pozornost ale vzbudily boty, které má mladík na sobě.
Další rozruch vyvolal obraz umístěný v Národním poštovním muzeu v americkém hlavním městě Washington, D.C. Dílo s názvem Pan Pynchon a osídlování Springfieldu vytvořil italský umělec Umberto Romano v roce 1937 a zobrazuje příchod osadníků do města ve 20. letech 16. Na obraze je vidět jeden z původních obyvatel Ameriky, jak drží v ruce podivný hranatý předmět, který podezřele připomíná moderní chytrý telefon.
Veliký poprask vzbudila v roce 2019 fotografie z archivu knihovny washingtonské univerzity. Na jednom ze snímků švédsko-amerického fotografa Erica A. Hegga, který portrétoval lidi především během zlaté horečky na Klondiku v letech 1897 až 1901, je zobrazena mladá dívka. Několik nadšenců na sociálních sítích totiž zaujal muž v hnědém obleku uprostřed snímku. Domnívali se totiž, že se dívá na moderní elektronické zařízení. V minulosti se proto objevilo obrovské množství teorií o tom, že je aktivistka nesmrtelná, a nebo že dokáže cestovat časem.
Milovníci konspiračních teorií o cestování v čase mají další “důkaz”, jak jej prokázat. Zkazky o tom, že se na de Hoochově díle skutečně nachází iPhone, přiživil i šéf společnosti Apple Tim Cook. Při bližším pohledu na obraz se Cook o svém “objevu” zmínil už na tiskové konferenci v roce 2016. Pro fanoušky konspirací se jednalo o skutečně skvělou zprávu.
„Vždycky jsem si myslel, že vím, kdy byl iPhone vynalezen, ale teď už si tím tak jistý nejsem,” řekl před šesti lety Cook před novináři. Domněnku, že holandský umělec o mobilních telefonech věděl už v 16. století, však rychle vyvrátili experti. Navíc sám Pieter de Hooch popisuje své dílo jako „Muž předávající dopis ženě ve vstupní hale domu”.
Mezi ně patří i takové, které vypadají jako dnešní mobily, nejen vzhledem, ale i způsobem jejich používání - přinejmenším těch tlačítkových.
Že se dokážeme pohybovat časem, přesvědčilo spoustu lidí i video z roku 1938, kde si mladá žena s úsměvem na tváři vykračuje ulicemi New Yorku a má asi velmi příjemný hovor. Žena má na uchu něco tmavého, pak to odloží, jako by právě ukončila milý hovor.
Objevily se samozřejmě názory skeptiků, jakože pokud by to byl mobil, kde získala signál, když nebyli mobilní operátoři a podobně. Další z názorů tvrdí, že je to jedna z mladých dívek, která se účastnila testu s bezdrátovými vysílačkami, potažmo telefony, se kterými od roku 1937 experimentovala firma Dupont. Od věci to úplně není, mohla mít na uchu jakési sluchátko, ale vzhledem k tomu, že tyto první přístroje byly poměrně objemné, musela by ho nést na zádech v batohu nebo mít v ruce objemnou tašku. A to nemá…A i první skutečný mobil do ruky od firmy Motorola, který v ulicích Manhattanu poprvé použil v roce 1973 inženýr Martin Cooper, byl velký jako cihla. Takže z kterého roku tehdy z budoucnosti do roku 1938 zavítala? A co v ruce drží?
Žena s mobilem v roce 1938?
Další obrázky, které jsou pro příznivce důkazem cestování v čase, je Chaplinovo video.
Podivné události a zmizení
V polovině června roku 1950 srazilo auto na Time Square v New Yorku podivného 29letého muže. Řidič auta vypověděl, že se před ním muž objevil zčistajasna jako duch a on tak neměl čas okamžitě zareagovat a vyhnout se mu. Při převozu do nemocnice byl muž ošetřen a začalo se zjišťovat, o koho vlastně jde. Doklady žádné neměl, a navíc byl opravdu zvláštně oblečen. Jako kdyby utekl z 19. století. V kapsách měl měděný žeton na pivo, návrh Zákona o péči o koně a povozy, 70 dolarů a vizitky. Policii prozradil své jméno. Představil se jako Rudolf Fnetz. Při hledání informací o tomto muži v policejních archivech policisté zkoprněli. Tento muž byl pohřešovaný v roce 1876, kdy beze stopy zmizel. Dodnes není tato záhada vyřešena.
Když v prosinci roku 2008 archeologové otevřeli prastarou čínskou hrobku jednoho z čínských panovníků, mysleli si, že hrobka byla více než 400 let nedotčená. Když ale ohledávali okolí sarkofágu, museli své tvrzení lehce pozměnit. Nalezli totiž předmět, který vypadá jako zkamenělé hodinky. S ciferníkem i s ručičkami ukazujícími deset hodin. Na zadní straně hodinek je dokonce vyryt nápis Sweid - tedy švédský. V dobách staré Číny hodinky ani Švédsko neexistovaly.
Koncem července roku 1945 přiběhne na městský úřad v japonském městě Hirošima rozrušený a vyděšený muž. Všichni na něj koukají jako na blázna. Muž je zmatený, celý se třese a neustále opakuje, aby byla celá Hirošima v prosinci okamžitě evakuována, jinak všichni její obyvatelé zemřou strašlivou smrtí v ohni a žáru. Pomatený muž byl několikrát napomenut a upozorněn, aby odešel, protože děsil lidi. Odmítal odejít a stále opakoval to samé. Nakonec městský úřad opravdu opustil, protože úředníci a ochranka s ním začali ztrácet trpělivost a vyhrožovali mu policií. 6. srpna se ale opravdu výstraha muže vyplnila. Na Hirošimu byla shozena atomová bomba, která zabila tisíce lidí. Kdo byl tajemný muž? Věštec?
V březnu roku 2010 přijde do jedné z moskevských redakcí muž, který chce po novinářích, aby napsali a varovali před chystaným teroristickým útokem v moskevském metru, při kterém zemře mnoho lidí. Když se ho novináři zeptají, jak o tom ví, odpoví jim, že k nim přicestoval z roku 2099 a zprávu o tomto teroristickém útoku si přečetl na internetu ze zpráv a z článků z roku 2010. Redaktoři se mu vysmějí a doporučí mu návštěvu psychologa. Co přesně se muselo novinářům v jejich hlavách honit, když se 29. března 2010 dvě sebevražedné atentátnice opravdu ve stanicích metra Lubjanka a Parku kultury odpálí, se už můžeme jen domýšlet. Ten den zemřelo více než 40 nevinných lidí. Když se snažili později stejného muže novináři vypátrat, nepodařilo se jim to.
Cestování časem v literatuře
O cestování v čase píše i Karel Hynek Mácha. Dopis je adresovaný jeho příteli Eduardu Hindlovi. Došel jsem na Housku s druhé hodiny půlnoční. Císařský háv nebes, lesy šuměly nočním vánkem. Jasno všude, lampy nepotřebí, v duši horší temnota. Jeť prý na hradě jáma, sluje jakási, vede do pekla. Jedni praví, že ji sám d'ábel vykopal, jiní, že alchymisti prorazili. Jda po nádvoří v hlubokých stínech, zahlédl jsem temnější otvor v podzemí. Do té pekelné jámy spustil kdys zločince - Eduarde, mně té chvíle bylo zoufaleji, než dávnému odsouzenci - táhlo mě to v neznámé hlubiny stezkou neznámou! Pro tu chvíli zažehl jsem borovou soušku, a Eduarde, já se toho odvážil - vlezl jsem do té díry. Chvíli sestupuju - podobné chodby bývaly na Dobytčím trhu, co klučík jsem jimi prolézal - závanem z hlubin louč zhasla. Píše Mácha v dopise. Najednou se prý ocitl v Praze. Mácha to komentuje následovně: Eduarde, já byl v pekle! A peklo to opravdu pro nebohého Máchu být muselo. Mácha popisuje podivné plechové stvůry, které pojídaly a znovu vyplivávaly lidi (asi autobusy) a betonové útesy (zřejmě panelové domy). Zmiňuje se i o nevidomých lidech (asi bylo teplo, protože lidé, které potkal, mohli mít na očích sluneční brýle). Popsal také setkání se slečnou, které se zeptal, kde a v jakém roce se to ocitl. „Jestli toto není peklo, kde tedy jsem?“ táži se vyjeven - člověk je slabé zvíře. „V Praze, předci,“ odvětila sličná Dídó. Mně se zatmělo před očima. Vzpomněl jsem na legendy, kdy člověk opustiv domov, vrací se po řadě roků: „Který letopočet?“ vyhrkl jsem, doufaje, že žertem odpoví. „Dva tisíce šest,“ pronesla.
Paradoxy cestování časem
Vědci i snílci si s touto otázkou lámou hlavu už dlouho, loni v září však jeden student fyziky přišel s matematickou teorií, která by ji podle něj mohla vyřešit. Jeho výpočty ukazují, že časoprostor se může potenciálně přizpůsobit, aby se vyhnul paradoxům. Když si vezmeme jeden aktuální příklad: kdyby se například nějaký cestovatel v čase vydal do minulosti, aby zabránil pozdějšímu rozšíření nemoci (jako je třeba covid-19), pak by v případě úspěchu jeho mise vlastně neměla žádná nemoc, kvůli níž by se musel vracet v čase, aby ji porazil, vůbec vzniknout. Tobarova práce však naznačuje, že nemoc by se i přes zásah cestovatele v čase stejně nějakým způsobem rozšířila, jen třeba jinou cestou, čímž by časový paradox odstranila.
Costa i jeho student pokračovali ve výzkumu dál, aby vyřešili problém s další hypotézou, podle níž by cestování v čase bylo možné, ale časoví cestovatelé by museli být omezeni v tom, co dělají, aby se jim zabránilo ve vytvoření časového paradoxu (s touto hypotézou si již v 50. Podle Tobarova matematického modelu mají cestovatelé v čase svobodu a mohou si dělat, co chějí, ale paradoxy nejsou možné. "I když se pokusíte vytvořit paradox, události se přizpůsobí vždy tak, aby k nesrovnalostem nedocházelo," říká Costa.
Matematicky to možná funguje, ale nikdo zatím nezkonstruoval takový stroj, který by zvládl provést skutečný ohyb prostoru a času, jímž bychom se do minulosti dostali. "Jednoho dne bychom se tam mohli dostat - Stephen Hawking o tom byl jistě přesvědčen," píše server Science Alert.
Na sociálních sítích se objevily videa a fotografie údajných cestovatelů časem. Mladík tvrdí, že byli nejspíše přítomní při hned několika historických událostech a o jejich existenci není pochyb.
Jeden z uživatelů sociální sítě YouTube zdánlivě věří tomu, že cestování časem existuje. Na svém kanálu Good Mythical Morning zveřejnil formou videa hned několik snímků a videí, které jsou podle něj jasnými důkazy jeho teorie. První fotografií je snímek ze 40. let minulého století, kde se objevuje muž, který svým oblečením připomíná spíše někoho ze současnosti. Historický záznam, který ve videu následuje, pochází z premiéry filmu Charlieho Chaplina Cirkus. Na černobílem klipu byla zachycena žena, která vypadala, že s někým telefonuje prostřednictvím mobilu, který si přidržuje u ucha. Na dalším klipu je vidět muž, který tvrdí, že navštívil sám sebe. Prozradil, že ho navštívilo jeho budoucí já, a vše poctivě zdokumentoval. Na videu se s mužem, který se mu velmi podobá, drží za ramena a vede nadšenou diskuzi. Jako poslední je ve videu k vidění koláž, kterou utvořil a sdílel údajný cestovatel časem, který tvrdí, že cestoval napříč několika staletími. Údajně navštívil jak rok 1857, tak i 1916, 1945 a nyní pobývá v současnosti.
Současní vědci se při výzkumu možnosti cestovat časem řídí objevem Alberta Einsteina. Stačilo by takto udělat pár koleček okolo naší sluneční soustavy a po návratu na Zemi by bylo lidstvo mnohem starší, než když jsme ho opouštěli. Einstein však nemyslel pouze na cestování do budoucnosti, ale i do minulosti. Nejenže nedokážeme vyvinout potřebnou rychlost, ale také neumíme najít červí díry, respektive si je uměle vytvořit. Pokud se už dokážeme dostat do minulosti, jak toho využít? Většinu nejspíš napadne zabít Hitlera na začátku třicátých let, díky čemuž by nikdy nedošlo k 2. Podle mnoha vědců však takovýto čin nebude možné provést, jelikož se to prostě nestalo. To samé samozřejmě platí i o dalších pokusech ovlivňovat dějiny. Případný cestovatel v čase by byl tudíž jen v pozici pozorovatele, který nemá žádnou možnost cokoliv měnit.
Ne každý má ale na tuto problematiku stejný názor. Existují i teorie hovořící o tom, že ovlivnit minulost přeci jen nakonec půjde, nicméně pouze v rámci další reality. Ta vznikne ihned poté, co se nám podaří změnit běh dějin.
Zanechat komentář