Životopis Petra Horkého: Režisér, Polárník a Cestovatel

Mgr. MgA. Petr Horký se narodil 4. května 1968. Je režisér, dokumentarista, producent, spisovatel, youtuber a cestovatel. Je známý svými cestopisnými dokumenty, expedicemi do polárních oblastí a spoluprací s různými osobnostmi a značkami.

V letech 1992-1996 vystudoval na brněnské Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity učitelství, obor občanská výchova a speciální pedagogika, kde získal magisterský titul. Následně vystudoval režii na FAMO v Písku. Na Univerzitě Karlově získal v roce 2023 titul Ph.D.

Petr Horký je člověk s bohatým životním příběhem, který procestoval takřka celou zeměkouli a coby režisér a producent mimo jiné dokumentuje proměny světa. Moderátor a díky covidu i youtuber, který se snaží v záplavě informací dobrat těch relevantních.

Jako moderátor začínal v brněnském rockovém rádiu Hády a později v televizním studiu, kdy nejprve společně s Evou Brettschneiderovou-Machourkovou moderoval televizní pořad Oáza, pak dětskou soutěž Hip Hap Hop, dále pak soutěž Pyramida; moderoval ale i televizní pořady věnované folkové a country hudbě Aport a Řemen. V roce 1996 se přestěhoval do Prahy a pro ČT uváděl ranní pořad Studio 6 (skoro 1000 živých vysílání). Následně také s Marcelou Augustovou uváděl cyklus Elixír anebo s Martinou Vrbovou pořad Obrazovka. Spolupráce s Hradem vyvrcholila v Brně, kdy moderoval setkání 28 evropských prezidentů. V letech 2010-2011 moderoval páteční pásmo Televizní akademie.

Jako režisér se prosadil zejména v oblasti cestopisných dokumentů, kdy se zaměřuje nejen na samotné cestování, ale i na geografii a zahraniční kulturu. Na svém kontě má již několik desítek dokumentárních filmů. Mimo jiné natáčel s Thorem Heyerdahlem, Jane Goodallovou, Reinholdem Messnerem, Arthurem C. Clarkem.

Mezi jeho nejznámější akce patří expedice na severní pól, kterou uskutečnil společně s polárníkem Miroslavem Jakešem v roce 2008 - pólu dosáhli dne 12. dubna 2008. Dále pak přechod Grónska od východu na západ (v roce 2010 spolu s britskou expedicí). V severním teritoriu Malediv vedl expedici Tajné vraky, která objevila dvě potopené lodě. Spolu s Václavem Sůrou uskutečnil první polárnický pochod na Sibiři v oblasti Pólu chladu (nejchladnějším obydleném místě na Zemi) a dále jako první v zimě přešli mongolské jezero Chövsgöl. Na přelomu let 2021-2022 pobýval v Antarktidě, kde vystoupal na nejvyšší horu Antarktidy Mount Vinson (4892 m n. m.) a došel na jižní pól.

Mimo jiné režíroval film Století Miroslava Zikmunda, který byl nominovaný na Českého lva. V roce 2014 se jednalo o nejnavštěvovanější dokumentární film v českých kinech. V roce 2020 začal budovat youtubový kanál zaměřený na popularizaci vědy a zvyšování dostupnosti informací od vědců a odborníků v různých oblastech lidského konání.

Petr Horký je autorem desítek dokumentárních filmů a televizních seriálů. Mimo jiné řady dílů z TV cyklu Na cestě aj.

Polární Expedice a Setkání se Sebou Samým

Petr Horký je také polárník, a jak říká, „když jsem na poláru, setkávám se se svým chlapem v sobě. A taky trošku se svým rozměrem hrdinství.“

BUSHMAN: Na svých webovkách máš vizitku Petr Horký - režisér a polárník, na Instagramu petr_horky_polarnik. Proč zrovna polár?

PETR: Už jako malý kluk jsem byl uhranutý knížkami o prvních polárnících, co nechali zamrznout lodě v ledu. Shackleton a expedice Endurance napříč Antarktidou. Nansen a expedice s lodí Fram na Severní pól. Pak jsem viděl film Pala Barabáše s Peterem Valušiakem, které už dnes považuji za svoje kamarády, o přechodu Severního pólu z Ruska do Kanady. Vyvrcholilo to tím, když jsem se při letu do Ameriky snad čtyřicet minut díval pod sebe na zamrzlé Grónsko. To už jsem si říkal: Tam chci být, to chci přejít.

Tehdy jsem měl pupek a začínal si myslet, že už se mě něco takového netýká. Ale řekl jsem si: Ty vole, teď máš možnost si splnit jeden ze svých největších životních snů a jediný, kdo tomu stojí v cestě, jsi ty sám. To musím aspoň zkusit, i kdybych si měl pak říct, že jsem selhal. Začal jsem trénovat, rok na sobě intenzivně makal a Mirek Jakeš, české polárnické eso, mě začal učit, jak v poláru fungovat - jeho metoda je hodně blízká stylu skoč do vody a plav. Takže jsme v roce 2008 vyrazili na Severní pól a on povídá: Jo ty nemáš tyhle rukavice? To ti bude asi zima, hm, no jo, to jo. Člověk se ale tímhle způsobem fakt dobře naučí, předal mi parádní know-how. Když jsem pak o dva roky později podnikl přechod Grónska, šel jsem s vojáky z britských speciálních jednotek, a ti se ode mě učili jakešovskou polárnickou školu.

BUSHMAN: Co jsi se díky poláru naučil?

PETR: Samozřejmě setkání s divokou přírodou - to jsou místa světa, kde ještě furt ten hotel nepotkáš. V moderním světě existuje tak málo situací, kde si můžu připadat jako chlap. Někomu to může znít pateticky nebo jako klukovský kecy, ale podle mě do života chlapa patří určitý rozměr hrdinství. Stejně jako si myslím, že součástí ženské krásy je laskavost, pozornost a citlivost, tak si myslím, že součástí chlapství je hrdinství. A nemusí to být ve smyslu, že zachrání Titanic, ale že má třeba odvahu se postavit šéfovi, který lže. Odvahu odejít z práce, kde z něho chtějí dělat debila. Odvahu přerušit práci a vyrazit na dva, tři měsíce na polár s tím, že neví, jak to bude po návratu s prací a dalšími věcmi, ani jak to dopadne na vlastní cestě. Když jsem na poláru, tak se prostě setkávám se svým chlapem v sobě.

Když jsem si před lety povídal se Zikmundem a Hanzelkou, tak vyprávěli, jak si je předvolali estébáci na výslech - jasně, že se báli, protože nevěděli, jestli je zavřou nebo jim budou vyhrožovat přes jejich blízké. Ale říkali: Šli jsme tam s tím, že když jsme se nelekli lovců lebek v Ekvádoru, tak se nelekneme nějakýho estébáka.

No jéje! Povídal jsem si o tom s Robertem Fulghumem, který napsal knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. A já mu řekl, že bych k tomu dodal, že všechno, co potřebuji dělat v dospělém životě, jsem se naučil na poláru. Na poláru jsem se prostě naučil spoustu věcí, které se hodí i pro běžný život. Jednou z nich je, že když jsem schopen si poradit, nepotřebuji to všem vysvětlovat a dávat na odiv. To znamená, že když jsem na place, nepotřebuji, aby tam všichni seděli na zadku a říkali: Bacha, potichu, pan režisér Horký tvoří, teď něco vzniká, nesmíte mluvit. Houbeles, já prostě jenom chci, aby ten záběr byl pěknej, a když mám pocit, že kameraman na to má lepší pohled než já, tak ho pozvu, pojď mně říct, jak to natočíme.

Spolupráce se značkou BUSHMAN

Zde se dostáváme ke kořenům jeho spolupráce se značkou BUSHMAN, pro kterou režíroval první televizní spot v její historii.

Jedna maličkost, ale konkrétní situace z natáčení spotu pro BUSHMAN s Lukášem Langmajerem: jsme na peróně a říkám mu: Moc by se mi líbilo, kdybys tady stál se scénářem a říkal z něj pasáž, která by se mohla vztahovat k běžnému životu. Nenajdeš tam něco, co by ti takhle sedělo? A on na to: To je zajímavý, zkusím něco najít. Ve chvíli, kdy se společně dělíme o tvůrčí proces, je výsledek vždycky lepší.

Když jsme někdy v 90. letech založili s Mirkem Náplavou sdružení Camera Incognita, cílem bylo cestovat po světě a natáčet a zpracovávat data o proměnách míst světa, která jsou unikátní a už nikdy nebudou taková, jaká si je pamatujeme. V té době jsme pět, možná sedm let měli jako jednoho z cenných partnerů právě i značku BUSHMAN - hned na začátku nám věřila a podpořila nás. Já mám k firmě i lidem kolem ní, včetně zakladatele Jindřicha Melichara, prima sentiment, že to je o souznění, podobných hodnotách, dělání věcí, které mají smysl. Ne „jenom o produkování profitu“ - což u komerční firmy nezpochybňuji, ale mělo by zůstat i nějaké vědomí smyslu a nějaký jiný cíl než finanční.

A ono to bylo vidět. Nebylo to korporátní fungování, které znám od jiných klientů, s nimiž točíme reklamy - ale nic proti tomu, tam jsou nastavené procesy, povinnosti, kompetence, výkazy, plnění, a je to asi v pořádku. Mě bavilo, že jsem si s vámi mohl nakouknout do fungování firmy. Spousta procesů se u vás profesionalizovala, hlavně mi ale připadalo, že vás to prostě taky baví. Že jste rádi, že u natáčení jste, že jste na to sami zvědaví a je to pro vás taky dobrodružství. A co je dobré a není úplně obvyklé, tak že když jste si plácli s Lukášem Langmajerem jako ambasadorem nebo vaší tváří, tak pro vás bylo důležité, aby to bylo i podle něj.

Filmografie a Projekty

Týká se to jakékoliv lidské činnosti, a jako filmař říkám, že filmografie filmů a projektů, které jsem nenatočil, je stejně důležitá jako filmografie projektů, které jsem natočil. Tím myslím, že co nechci točit, to odmítám. Díky tomu jsem u všeho, co jsem natočil - ať to je produktové video, film do kina, seriál s lezcem Adamem Ondrou nebo reklama pro BUSHMAN -, schopen si říct, že jsem měl důvod do toho jít, jsem rád, že jsem u toho byl, bavilo mě to a je to kus mého života. K tomu můžu přidat třeba film s Miroslavem Zikmundem, jeho životopis - byl nádhernej, sám jsem si ho vymyslel, produkovala ho moje firma, v kinech udělal obrovská čísla, sáhl si na nominace na Českého lva, má krásná hodnocení na ČSFD… mám z toho obrovskou radost do dneška, a je to přitom už někdy rok 2015. Seriál s Adamem Ondrou, který produkovala Česká televize Brno: pozvali mě k tomu jako režiséra a já tam byl vyloženě jako najatá pracovní síla - strašně mě to bavilo a měl jsem z toho radost. Nebo teď dokončujeme do kin film s egyptologem Mirkem Bártou - opět projekt mé firmy Piranha Film v koprodukci s několika dalšími a mám z toho radost. I reklama pro BUSHMAN - najatý jako pracovní síla vlastně vyloženě na komerční produkt, ale rád na to vzpomínám, bavilo mě to a mám z toho radost.

PETR: Že to byla vaše první televizní kampaň. Bavilo mě u toho být, protože jsem si říkal: To je dobrý, před dvaceti lety, když jsem začínal cestovat a filmovat, tak u toho byl BUSHMAN, a když teď BUSHMAN už jako velká respektovaná firma vstupuje do televize, tak u toho jsem zas.

Petr Horký režíroval sponzorské spoty značky BUSHMAN.

PETR: Bylo to nestandardně natáčené na velký a složitý gimbal, stabilizátor, celé z ruky. Takové věci se často dělávají ze stativu. Abychom toho ale stihli natočit tolik, kolik jste za jediný den potřebovali, klasická záběrová technologie by byla pomalá. Tak před námi najednou bylo dobrodružství v novém, netypickém pracovním postupu - a to najednou byla výzva pro kameramana Ondru Hoška. Pro mě zase byla výzva to urežírovat a stihnout. Produkčně byla výzva mít vymyšlená místa, na kterých se bude točit, aby se to vůbec dalo stihnout i s přemísťováním a kompletním setupem. Vylezlo tam několik zajímavých věcí, kvůli kterým jsi najednou zvědavý, jak se povedou a jak to dopadne - najednou je to dobrodružství.

V drtivé většině si ho sestavuju já, a taky se o to snažím, podle mě to je alfa a omega celé práce. Doteď dělávám, že se jdu občas k někomu podívat na plac, pokud mi to dovolí. Sednu si a koukám se, jak to u nich funguje. Vyplynula z toho pro mě důležitá věc: v jakémkoliv pracovním týmu existují podmínky, které jsou nezbytné, nikoliv postačující. Když jsem třeba skládal tým na film o Zikmundovi, věděl jsem, že tam musejí být lidi nějak fascinovaní fenoménem Zikmund a Hanzelka. Stejně tak když teď točím s Mirkem Bártou film o kolapsu civilizací, tak v týmu potřebuji lidi, kteří přemýšlejí o tom, co se s tím světem děje, a tím pádem je pro ně výsledek filmu důležitý.

Youtuber a Snaha o Relevantní Informace

V roce 2020 Petr Horký založil svůj YouTube kanál, kde se snaží popularizovat vědu a zpřístupňovat informace od odborníků. Začal jsem mít totiž pocit, že tu máme hromady informací, z nichž půlka jsou kecy, a že se potřebuji dostat k nějakým důvěryhodným zdrojům. Nemusím s nimi třeba souhlasit, ale opírají se o reálnou zkušenost, znalost, dovednost.

PETR: Založil jsem YouTube kanál, to je vyloženě koronavirové dítě. Plus podcasty.

Ozývají se a mě to moc těší, mám z toho velikou radost. Ale ještě k divákům: jsem hrozně úzkostnej a musím uhlídat, abych nebyl řízený počtem odběratelů. U YouTube je to hrozně nebezpečné, zjistil jsem, že pro zvýšení sledovanosti velmi funguje ezoterika, plašení lidí a mobilizace proti politikům. A že tím pádem by bylo velmi snadné točit ezoterická videa, která budou plašit lidi, a ideálně ještě mobilizovat proti politikům, pak by ta čísla šla rychle nahoru. Ale to nechci, proto tam vědomě dávám videa, která mě baví a jsou pro mě důležitá, ale nejdou a priori po sledovanosti - jsou to třeba sociologická, filozofická nebo psychologická témata. A u těch vím, že neudělají stovky tisíc zhlédnutí.

Mám radost, že to funguje. Točím ve volných chvílích, s manželkou, která je střihačka, jsme do toho investovali i dost peněz a teď jsem přesně ve fázi, kdy si říkám: Tak teď už by to mělo být aspoň šul nul. Ideálně abych mohl najmout druhého střihače a saturoval náklady na kameramana a techniku. Teď jsem spustil patreon, platební, monetizační systém, aby kdo mě chce nějakým způsobem podpořit, tak mohl.

Nezávislost a Životní Hodnoty

Petr Horký si hlídá, aby nebyl závislý na své práci a aby měl ve svém životě vyváženost. Jediné, na čem a na kom jsem v životě závislý, jsou moji nejbližší, přátelé, manželka, děti. Tam si myslím, že určitá vyrovnaná závislost má být a je správná, do vztahů se svými nejbližšími se člověk má položit a být jim oddán. Ale nechci mít závislost na vlastní práci, že bez tohoto kamene by se svět zbořil. I proto se snažím nebudovat firmu. Mám kolem sebe kamarády, kteří koupili nemovitost, začali budovat střižny, systémy velké produkce - a najednou jsou zcela závislí na tom, aby měli určitý měsíční objem práce, aby to všechno dokázali uplatit. V tu chvíli jsou v úzkých, svým způsobem se stávají otroky vlastní práce, kterou přednedávnem ještě milovali.

Hele, ale možná se teď celou dobu vytahuju. No vážně. Jak souvisejí krásné ženy s touhou poznat všechny kouty světa? Proč Petr nikdy nedokončí film o výstupu na dosud nenalezenou cestu na vrchol Stolové hory ve Venezuele? A jak vznikl jeho společný projekt s egyptologem Miroslavem Bártou o kolapsu civilizací?

Bibliografie

• HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Dvě cesty za archeologií. Brno: Barrister & Principal, 1996. 50 s.
• ZIKMUND, Miroslav; HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Sloni žijí do sta let. Praha: Knižní klub, 2002. 207 s.
• HORKÝ, Petr. Neznámá Země: proměny světa očima největších dobrodruhů dneška. Brno: Jota, 2005. 233 s.
• HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Cuba Libre. [s.l.]: Jota, 2006. 336 s.
• HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Honba za obřím červem a jiná dobrodružství. Praha: Albatros, 2007. 192 s.
• HORKÝ, Petr. Zpráva o cestě na Severní pól : expedice Severní pól 22.3.-19.4.2008. Řitka: Daranus, 2008. 126 s.
• HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Albánie: kráska se špatnou pověstí. Brno: Jota, 2012. 292 s.
• HORKÝ, Petr. Cestospisy. Praha: Piranha Film, 2014. 172 s.
• HORKÝ, Petr. Filmaři Hanzelka a Zikmund. Praha: PiranhaFilm, 2015. 144 s.
• ZIKMUND, Miroslav; HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav; KROC, Vladimír. Století Miroslava Zikmunda. Brno: Jota, 2017. 434 s.
• HORKÝ, Petr a kol. (Dana Drábová, Lenka Klicperová, Marek Příhoda, Stanislav Tumis, Cyril Svoboda, Michal Stehlík, Scilla Elworthy, Ondřej Kučera, Petr Pavel, Vladimír Balaš) Ukrajina - rozhovory, mýty a fakta. Brno: CPress, 2022. 231 s.