Klub českých turistů (KČT) je zájmové sdružení turistů, které vzniklo v roce 1888 za Rakousko-Uherska a působí dodnes v České republice. Klubu předcházel "Spolek českých turistů v Praze", ze kterého vznikl Klub českých turistů.
Do 19. století se cestování za účelem poznávání věnovala v habsburské monarchii především šlechta. S reformami, mezi nimiž mělo zásadní význam zrušení nevolnictví a následně roboty, a nástupem romantismu zájem o pobyt v přírodě a poznávání památek a národem uctívaných míst, jakými byly Říp, Blaník či Radhošť, vzrůstal. Inspiraci v turistice - v té době se tím rozumělo toulání po kraji, nacházeli literáti jako Karel Hynek Mácha nebo Josef Kajetán Tyl. V průběhu národního obrození vznikala řada spolků, jejichž cílem se stalo posilování českého povědomí a vlastenectví, vzdělávání, rozvíjení tělesné kultury a společenského života. Jedním z podnětů pro jejich zakládání byly podobné aktivity v oblastech osídlených Němci. Turistiku zpočátku zastřešovala tělovýchovná organizace Sokol, která od roku 1862 pořádala výlety na památná česká místa. Také některé okrašlovací spolky měly ve svém programu turistiku, nicméně nikoli jako hlavní náplň. Specializované turistické organizace se v Čechách objevily rovněž v 60. letech 19. století.
Díky ní lze dodnes obdivovat Jurkovičovy stylové budovy na Pustevnách, na něž uvolnila nemalé prostředky. V roce 1884 vznikla Pohorská jednota Radhošť, její působnost však byla omezena na oblast Beskyd. Šlo o pobočky německého Deutscher Alpenverein, nebo o malé lokální organizace v Sudetech, kde byl první vlaštovkou Wander Club v Karlových Varech.
Založení a první léta (1888-1918)
Klub českých turistů byl založen na valné hromadě 11. června 1888 v Praze, v malém sále Měšťanské besedy za účasti 48 členů.
Iniciátory byli nadšenci v čele s Dr. Vilémem Kurzem st. (předseda Národní jednoty Pošumavské), Dr. Františkem Čížkem (předseda Národní jednoty Severočeské) a architektem Vratislavem Pasovským. Za předsedu byl zvolen známý cestovatel a veřejný činitel Vojtěch Náprstek na první výborové schůzi 14. června 1888. Ten plnil svoji úlohu známé osobnosti v čele klubu, ale práci v klubu se mnoho nevěnoval a předsednické místo již po půl roce opustil na první valné hromadě KČT v lednu 1889.
Měl řadu dalších zájmů, funkcí a povinností, a tak tíha klubovní práce se brzy přenesla na skupinu osob, soustředěnou kolem Kurze a Pasovského (plaketa s jeho jménem je dnes nejvyšším vyznamenáním KČT). Četné pobočky klubu zakládaly chaty a stavěly rozhledny (např. Petřínská rozhledna v Praze); od roku 1889 začaly tvořit také hustou síť turistických značek. V lednu 1889 vychází první číslo Časopisu turistů, jehož redakci převzal profesor Dr.
Ke svému zviditelnění si klub zvolil za předsedu cestovatele Vojtu Náprstka, kterému se myšlenka organizovaného českého turismu zalíbila. Hned následujícího roku se klub zúčastnil Světové výstavy v Paříži. Na Jubilejní výstavě v pražských Holešovicích (1891) měl KČT svůj vlastní pavilon, který je dnes součástí petřínského bludiště. Z peněz utržených na vstupném mohl financovat výstavbu turistických chat, rozhleden, vydávání map a značení turistických tras. A nejen to. V průběhu roku 1891 obohatil hlavní město o dvě velké atrakce - lanovou dráhu na Petřín a rozhlednu na jeho vrcholu. Členství v KČT bylo tehdy prestižní záležitostí, méně majetné vrstvy obyvatel se sdružovaly ve Svazu dělnických turistů, který byl později s Klubem českých turistů sloučen. V dalších letech se klub věnoval převážně pořádání vycházek do okolí velkých měst a zájezdů po celé Evropě, včetně exotických koutů, jakými byly Bosna a Island. Na přednáškách se o své zážitky s členy klubu dělili věhlasní cestovatelé Enrique Stanko Vráz a Josef Kořenský. Při přesunech turistů se osvědčila rozrůstající se síť železničních tratí.
Klub českých turistů řídil v té době předseda dr. Guth-Jarkovský s výkonným výborem, který čekaly obrovské organizační úkoly. Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo jako jeden z prvních cílů nutno vypracovat nové stanovy klubu, které by tyto skutečnosti braly v úvahu. Z „českého“ klubu se stal „československý“ přistoupením slovenských turistů v r. 1920 a téhož roku schváleny nové stanovy, které pak platily až do r. 1931. Velké plošné rozšíření klubu si pak vyžádalo novou celostátní organizační strukturu žup a navazujících činností (zejména značení tras, výstavby objektů atd.), což bylo vykonáno v r. Novým organizačním článkem klubu se stal již v r. 1919 „Akademický odbor KČST v Praze“ a v r. 1922 stejný odbor v Brně. V těchto odborech se sdružovali žáci nejvyšších tříd škol středních a vysokoškolští studenti, a to za tím účelem, aby mohli samostatně šířit turistiku mezi dospívající mládeží a současně s tím získávat i zkušenosti pro další spolkovou činnost. Byl pro ně též stanoven nižší členský příspěvek. Nejprve se mohli sdružovat jen v akademických odborech, až podle stanov z r. 1931 mohli být přijímáni i v místních odborech.
Vzhledem ke zmíněné předchozí organizační přípravě vedení se Klub českých turistů po vzniku Československé republiky v r. 1918 překvapivě rychle vzpamatoval z válečných strastí a v příštích 8-10 letech došlo k jeho největšímu dosavadnímu rozmachu. Z předválečných 53 odborů a 5 000 členů již v roce 1922 zmohutněl na 170 odborů s 30 000 členy a o 5 let později již na 280 odborů s 60 000 členy. KČST se tím stal největším z turistických spolků v ČSR a jediným s celostátní působností. V zájmu přesnosti je nutno vyjmenovat i další organizace, zabývající se turistikou; v první řadě je jí již v r. 1884 založená Pohorská jednota Radhošť s 12 odbory a asi 5 500 členy, v r. 1929 vzniklá Čs. obec turistická v Praze s 16 odbory a asi 8 500 členy a konečně i Svaz dělnických turistů v Praze (vzniklý již v r. 1910) s 32 odbory a 5 500 členy. Tato organizace měla i několik chat, rozhlednu u Plzně a vydávala časopis „Dělnický turista“. Němečtí turisté se v ČSR sdružovali v „Hauptverband deutscher Gebirge und Wandervereine“ v Ústí n. L., který v 49 regionálních spolcích s 274 odbory měl asi 50 000 členů. Tento svaz vznikl v r. 1920 z německých předválečných spolků, vydával časopis a prováděl značení tras způsobem odchylným od KČST. Dále v ČSR působila německá dělnická organizace „Naturfreunde Touristenverein“ se sídlem rovněž v Ústí n. L. s 89 odbory a asi 5 500 členy. Spravovala 20 vlastních a 8 najatých chat a vydávala věstník „Die Naturfreunde“ (Veškerá fakta a čísla jsou z r.
Klub československých turistů (1918-1938)
Po založení Československa v roce 1918 došlo k přejmenování původního Klubu českých turistů a rozšíření jeho působnosti na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dne 13. listopadu 1918 byl Ústředním výborem KČT rozhodnuto jej přejmenovat na Klub československých turistů. Jeho prvním předsedou byl Jiří Guth-Jarkovský, který byl od roku 1915 předsedou předchozího Klubu českých turistů. O rok později vznikl v Bratislavě odbor KČST Bratislava, pak následovaly na Slovensku odbory další.
Po vzniku samostatného Československa se připojením slovenských turistů organizace změnila na Klub československých turistů, rozšířila svou činnost, stala se masovou zájmovou organizací. Už v letech 1920-1925 bylo investováno přes 9 milionů Kč na stavby, pozemky, značení, vybavení, opravy a další. Vrchol stavební činnosti Klubu československých turistů proběhl v letech 1928-1933. V roce 1938 vlastnil klub 121 hotelů, chat, restaurací a útulen ve své správě. Dalších 28 bylo najatých.
V květnu 1920 valná hromada KČST přijala nové klubové stanovy, došlo ke vzniku žup. V následujících letech klub začal s intenzivním vyznačováním cest i na Slovensku, začal zde budovat síť turistických chat. V roce 1924 provozoval 45 chat a útulen, pečoval o 15 rozhleden, 18 hradů a jejich zřícenin. O rok později založil své Turistické nakladatelství, začal organizovat plesy a jiné zábavy.
V roce 1926 prošla organizace svou první krizí. Byl to důsledek obrovského nárůstu investičních projektů a zajištěných závad kolem jejich financování. Po vnitřních sporech rezignoval téměř celý ústřední výbor včetně předsedy Guth-Jarkovského, k výměně došlo i v redakční radě časopisu Turista. Novým předsedou KČST se stal J. V. Blahoslav (předseda Nejvyššího soudu). Krátce poté jej vystřídal senátor Dr. Emanuel Hrubý, který vytrval v předsednictví 10 let a dovedl klub k absolutnímu vrcholu v počtu členů, chat, rozhleden. Nastolil pevný řád v oblasti hospodaření a docílil uznání klubu v československé společnosti.
Na mezinárodním poli se KČST iniciativně podílel na vzniku Asociace slovanských turistických družstev, která byla utvořena v r. 1925 a v níž se sdružily turistické organizace československé, polské, jihoslovanské a bulharské. Asociace měla za úkol pracovat ku sbližování slovanských národů na poli turistickém a přispívat ke vzájemnému poznávání. Prakticky se činnost Asociace u nás projevila zejména v řešení pohraničních styků československo-polských.
Velmi podstatným způsobem se obohatila aktivní turistická činnost v KČST o nové cestovní způsoby - kromě pěšího (který vykazoval např. v r. 1925 přes 4 000 větších výletů a výprav v délce zhruba 90 000 km) dostával stále větší prostor zimní přesun na lyžích, jehož počátky je možno sledovat již od konce minulého století. Rozvoj lyžování, přerušený válkou, se po r. 1918 urychlil pro lepší přístup do českých pohraničních hor (zejména výstavbou nových chat), ale především získáním vysokohorských prostorů ve Vysokých a Nízkých Tatrách i ostatních horstvech Slovenska. V roce 1923 získává KČST pro své členy zimní výhody na drahách. V téže době vykazoval klub již u svých odborů na 113 lyžařských kroužků s 5 384 členy. V roce 1929 sjednána dohoda klubu se Svazem lyžařů, podle níž se závodní činnost bude konat v rámci této organizace.
Kromě lyžování se rozšířila zejména vodní turistika (v roce 1924 bylo registrováno 253 vodáků), jejíž počátky lze rovněž vysledovat v předválečných dobách ve spojení se jménem J. Rösslera-Ořovského, známého též z počátků lyžování. První menší loděnici si postavil odbor KČST v Trenčíně, který pak v r. 1925 ve spolupráci s dalšími organizacemi veslařů přikročil k uspořádání I. mezinárodního závodu vodáckého na Váhu Trenčín - Piešťany za účasti 22 lodí. Organizačně prvním činem byla však ustavující schůze Kroužku vodních turistů při pražském odboru KČST, který si pak vystavěl vlastní loděnici na 80 lodí v Braníku v r. 1926, rok nato byla pak rozšířena na 100 lodí. Tento odbor vypravil též první auto s vlekem v r. 1927 a pořádal též veřejný vodácký závod Kamýk-Štěchovice, první ročník v r. 1929. V dalších letech pak byly zakládány podobné „kroužky“ (oddíly) v Hradci Králové, Žilině, Přerově, Bratislavě, Brně, Košicích a Chustu, všechny navázány na souběžně budované loděnice. Z výkazů v r.
Horolezectví v KČST (dnes Vysokohorská turistika) se váže na získání přístupnosti k Vysokým Tatrám; už krátce po válce se první členové klubu objevovali na tatranských vrcholech a v r. 1923 byla vztyčena za účasti 203 členů československá vlajka na Gerlachovském štítě. V roce 1924 vznikl při KČST tatranský klub JAMES a od roku 1928 se v Tatrách pořádaly „horolezecké týdny“, výcvikové a kondiční tábory. V turistice na kolech byl rovněž zaznamenán čilý ruch, zejména v odborech velkých měst, a s rozvojem motorových vozidel vznikaly i první kroužky mototuristické (např. v pražském odboru od r. 1928). Sekce při ústředí KČST, kde bylo nejvíce členů mototuristiky, pořádala větší výlety - např. na Slovensko v r. Poměrně brzy se utvořily při KČST i kroužky jeskyňářské (dnes krasová turistika). Původní soustředění na Moravský kras (již od prvopočátku KČT) se rozšířilo i na jeskyně slovenské. Po objevení rozsáhlých Demänovských jaskýň (v r. 1921) se z iniciativy klubu založilo Družstvo Demänovských jaskýň (kde měl KČST značný majetkový podíl), které se postaralo o jejich zpřístupnění. Úprava a osvětlení jeskyň byly provedeny v letech 1929-30 a současně postavena chata s noclehárnou a malým krasovým muzeem. V tomto období již byla v KČST značně akcentována ochrana přírody (vedení klubu mělo vlastního referenta pro tento obor), která se již tehdy zaměřovala na komplexní chápání ekologických problémů. Klub podporoval snahy o zřizování národních parků a přírodních rezervací a sám některé rezervace také na svém majetku zřizoval - např.
Období Protektorátu a poválečné roky (1939-1989)
Svou existenci s původním názvem spolek zčásti obnovil na území Protektorátu Čechy a Morava po ztrátě pohraničí, odtržení a vzniku Slovenského státu roku 1939. Zřejmě nejvýraznějším prvkem činnosti klubu byla v období okupace aktivizace Dorostu KČT. Takzvaná „Káčata“ se stala úkrytem po velkou část oddílů mládežnické organizace Junák, kterou nacisté na podzim roku 1940 úředně rozpustili.
Po zániku Československa se v lednu roku 1939 opět slovenští turisté odtrhli a založili si svůj Klub slovenských turistov a lyžiarov (KSTL), který existoval do roku 1949. KČST tak formálně přestal existovat, činnost obnovil KČT. Po roce 1945 byla obnovena činnost Klubu českých turistů, avšak dříve, než mohlo dojít k znovuobnovení KČST, byla uplatněna koncepce jednotné tělovýchovy.
Po převzetí moci v Československu komunisty v únoru 1948 byl Klub českých turistů zrušen, rozpuštěn, jeho majetek byl znárodněn, jeho členská základna byla slučovacími schůzemi v následujících měsících začleněna do sjednocené tělovýchovy. Turistické aktivity se přesunuly převážně pod odbory turistiky tělovýchovných jednot ČSTV.
V letech 1948 až 1990 existoval jako Svaz turistiky v rámci celostátní organizace Československý svaz tělesné výchovy a sportu.
Podařilo se mu však udržovat tradici vytyčování kvalitně značených tras, jejichž systém dnes patří k nejlepším a nejhustším na světě.
Obnovení činnosti po roce 1989
Obnoven byl až po sametové revoluci roku 1989. Po roce 1989 obnovil svou činnost Klub českých turistů a někdejší KČST obnoven nebyl. Některé kluby (např. Po roce 1990 znovuobnovený klub usiloval o vrácení svého majetku. Uspěl zčásti a některé získané objekty postupně zas ztratil. Dokázal postavit turistickou chatu v Prášilech na Šumavě a Bezručovu chatu na Lysé hoře v Beskydech, zrekonstruovat Jiráskovu turistickou chatu na Dobrošově.
Mimo nich vlastní a udržuje v Krkonoších Brádlerovy boudy, Voseckou boudu, Výrovku, a chatu Pod Studničnou. Od 23. Klub českých turistů je členem Evropské asociace turistických klubů i Internationaler Volkssportverband (IVV). Pořádá turistické akce pro členy a i veřejnost (nejznámější je asi Pochod Praha-Prčice). V roce 2005 uspořádal v Plzni 9. Klub měl počátkem roku 2008 přes 35 000 členů, z nichž je třetina mládež do 26 let, třetina senioři nad 60 let. Dne 24.
Na celostátní konferenci KČT ve dnech 26.-27. března 2022 bylo zvoleno nové vedení KČT. Předsedou se stal Jiří Homolka, místopředsedy se stali Ladislav Macka a Ladislav Jirásko. Po náhlém úmrtí Jiřího Homolky v srpnu 2024 se předsedou stal ing.
Organizační struktura a aktivity
V čele organizace mezi konferencemi je Ústřední výbor (ÚV KČT) s pětičlenným předsednictvem a Ústřední kontrolní komise KČT. Klub má vytvořeno několik sekcí: pěší turistiky, cykloturistiky, lyžařské turistiky, zdravotně postižených, vysokohorské turistiky, mototuristiky, turistiky na koni, speleoturistiky aj. Ústřední sekretariát KČT je v od července 2012 v Praze 1, Revoluční 8. Mládež (tomíci) je organizována převážně v Asociaci turistických oddílů mládeže (A-TOM). Každá z oblastí má pod sebou desítky odborů.
Mimo časopisu Turista přes své pražské vydavatelství (obchodní společnost Trasa, s.r.o.) vydává opakovaně číslované turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, které pokrývají celé území České republiky. Dne 6. prosince 2005 klub převzal od ministra RNDr. V roce 2012 byly do Síně slávy české turistiky slavnostně uvedeny další osobnosti a kluby spjaté s historií klubu. Tato akce spojená s konáním Konference KČT se konala podeváté od roku 2004. Oceněni byli tentokrát dne 31.
Současný symbol je chráněn jako ochranná známka, obsahuje graficky upravený text názvu klubu v národních barvách a je používán od roku 1939, jeho užívání bylo obnoveno v roce 1990. Dále klub vnímá jako historický symbol prvky turistického značení cest, tj. Už v roce 1911 bylo v okolí Prahy 380 km značených tras. V klubu bylo v roce 2007 celkem 1384 aktivních značkařů pěších tras, 336 cykloznačkařů a roste počet značkařů turistických tras cest pro turisty na koních (hipoturistika). K 1. lednu 2008 klub udržoval 39 816 km pěších tras, 31 104 km cyklotras, 387 km lyžařských tras a 1300 km hipotras.
Po řadě úvah a plánů, které počítaly s vlastním muzeem už od roku 1920, narušovaných změnami režimů, vnitřními problémy a postavení organizace ve společnosti se vedení KČT dne 1. července 2006 podařilo otevřít Muzeum turistiky v budově bývalé synagogy v Bechyni.
Přehled významných let a událostí v historii KČT
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1888 | Založení Klubu českých turistů v Praze |
| 1889 | Vydání prvního čísla Časopisu turistů |
| 1918 | Přejmenování na Klub československých turistů |
| 1920-1925 | Investice přes 9 milionů Kč do rozvoje |
| 1939 | Obnovení činnosti KČT na území Protektorátu |
| 1948 | Zrušení KČT komunistickým režimem |
| 1989 | Obnovení činnosti KČT po Sametové revoluci |
| 2006 | Otevření Muzea turistiky v Bechyni |
Zanechat komentář