Cestopisy patřily k oblíbené četbě našich předků už před stovkami let. Vyprávění o neznámých a často velmi exotických krajích a lidech, fascinující přírodě, zvířatech, květinách, nekonečných pouštích, mořích a horách sahajících až do nebe nás zkrátka baví.
Jakub Vágner
Jakub Vágner je v současné době jedním z nejuznávanějších rybářských odborníků na světě v lovu sladkovodních ryb. Rybaří od pěti let a stalo se jistě osudným, že jeho první rybou v životě byl desetikilový kapr. Dnes je držitelem několika světových rekordů.
Od svých patnácti let publikuje do mnoha odborných rybářských časopisů u nás i v zahraničí, v sedmnácti letech natočil první rybářský film o lovu sumců a již v osmnácti spolumoderoval rybářský pořad „Jak na to“ v rámci vysílání České televize. Světově známým v této profesi se stal především díky rybářskému seriálu „Fish Warrior” vysílaném televizní stanicí National Geographic a sérií pořadů „Big Fish Man“ na Discovery Channel.
O svých dobrodružných expedicích směřujících často do odlehlých, mnohdy i málo probádaných oblastí naší planety natáčí pro českého diváka dokumentární cykly pod názvem „Rybí legendy“. Dlouhodobě se zabývá autorskou tvorbou, produkuje a natáčí filmy s rybářskou tematikou, přednáší pro děti a mládež.
Dlouhodobě pobýval v Austrálii, kde s velkým úspěchem pracoval jako rybářský průvodce Big Game Fishing - lovu mečounů, tuňáků či žraloků. Zde spolupracoval s hvězdou australského rybolovu, Rexem Huntem. Působí jako rybářský průvodce po celém světě.
Je držitelem mnoha zajímavých neoficiálních i oficiálních rybářských rekordů, které sdružuje Mezinárodní asociace sportovního rybolovu IGFA. V roce 2022 byl oceněn prezidentem České republiky medailí Za zásluhy I. stupně.
Úspěchy Jakuba Vágnera:
- Několik světových rekordů
- Vlastní seriál Rybí legendy na ČT
- Seriál na stanici National Geographic
- Série pořadů na Discovery Channel
- Přednáší pro tisíce dětí
- Státní vyznamenání (2022)
V letech 2009 - 2010 zpracoval pro National Geographic Channel série dokumentárních programů pod názvem „Fish Warrior“, která byla vysílána po celém světě. V roce 2010 dokončil a vydal svou první knihu s názvem „Můj přítel sumec“. V letech 2010 - 2014 natáčel pro ČT1 nový dokumentární cyklus "Rybí legendy". Díky úspěchu Jakub pokračuje v letech 2012-2013 natáčením filmu "Rybí legendy Jakuba Vágnera II".
Od roku 2014 si dlouhodobě pronajal od města Kutná Hora Jezero Katlov a následně rybník Pohan. V roce 2019 k tomu přibyla třetí voda Medenice. Tyto tři lokality a jejich okolí průběžně revitalizuje. Na těchto vodách si může každý z vás zarybařit, stačí si zakoupit povolenku a poté už si užít vše na vlastní kůži. Vše najdete na www.katlov.com.
Od roku 2017 pořádá Jakub Vágner na Katlově Evropský šampionát pro juniory v lovu kaprů a ten končí Dětským dnem rybářských slavností.
Jiří Kolbaba
Jiří Kolbaba (* 15. dubna 1957, Brno) je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Každý rok vyjíždí na expedice a poznávací cesty do nejodlehlejších oblastí světa.
Popularizátor poznávání cizích kultur, ochranu fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku.
Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 6 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela.
V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.
Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše (privátní bankéř v PPF bance). Středoškolským vzděláním grafik, zakladatel několika reklamních agentur.
Miloslav Stingl
JUDr. PhDr. Miloslav Stingl (19. prosince 1930 Bílina - 11. května 2020 Praha) byl český cestovatel, etnograf a spisovatel, který osobně poznal řadu domorodých kultur a zpracoval své zážitky v četných knihách. Narodil se v Bílině, jeho otec pracoval jako důlní inženýr. Když Sudety v roce 1938 obsadilo nacistické Německo, Stinglovi se odstěhovali do Kosmonos, pak do Rakovníka a po válce do Karlových Varů.
Od útlého dětství projevoval zájem o zeměpis, dějepis a jazyky. Na Karlově univerzitě v Praze vystudoval mezinárodní právo a etnografii. Mezi jeho oblíbená témata a regiony patřily Oceánie a Latinská Amerika. V letech 1962 až 1972 pracoval v Akademii věd, kde odpovídal za výzkum mimoevropských národů, jejich kultur a umění.
Jeho první zahraniční cesta byla do Tuniska. Po celý život konal rozsáhlé cesty a expedice, během nichž navštívil 151 zemí na všech kontinentech. Jeho hlavní zájem patřil obyvatelům navštívených zemí, například Mayům, Polynésanům, australským Aborigenům, Inuitům (Eskymákům) atd. Stingl dokázal komunikovat nebo se částečně domluvit 17 jazyky.
Ostrov Nová Guinea procestoval v době, kdy mezi zdejšími kmeny ještě přežíval kanibalismus a rituální lov lebek. On sám byl mezi Papuánci na Nové Guineji svědkem kanibalské hostiny. Během svých cest strávil v zahraničí 19 roků. Při svých pobytech působil také na zahraničních univerzitách a vědeckých ústavech.
S příslušníky řady domorodých, zejména indiánských a tichomořských etnik, se Miloslav Stingl mimořádně úzce sblížil. Jeden indiánský kmen ho dokonce zvolil svým náčelníkem. Od mládí se věnoval literatuře. Ve své spisovatelské činnosti využíval i poznatků získaných při zahraničních cestách a vědecké činnosti. Napsal 41 knih, které vyšly ve 239 vydáních v úhrnném nákladu 16 milionů 919 tisíc výtisků.
V cizině pak tvořil i knihy představující a propagující jeho vlast. Napsal například knihu o západočeských lázeňských městech, o Praze a knihu „Čechy“. Při svých cestách pořizoval rozsáhlé obrazové a filmové záznamy, celkem 510 hodin obrazového materiálu.
Z jeho části například připravila německá veřejnoprávní televize 33dílný televizní seriál nazvaný Kolem světa s Miloslavem Stinglem (v České republice ho převzala a vysílala Česká televize). Pro Slovenskou televizi připravil seriál o Indiánech, nazvaný Předkové a potomci Vinetoua, atd. Připravoval také četné pořady pro rozhlas i mnoho článků pro různé noviny a časopisy.
Podle spisovatele a cestovatele Adama Chrousta, který jeho biografii připravil, si indiánské jméno „Ten, který vede“ Stingl zasloužil především tím, že byl nesmírně přátelský člověk, moudrý, vzdělaný, skromný, laskavý, vtipný a galantní k ženám. Miloslav Stingl byl ženatý a měl tři děti. Zemřel 11. května 2020 ve věku 89 let. Je pochován na Vyšehradském hřbitově.
Roku 2016 vydal Adam Chroust biografii jednoho z našich nejpilnějších cestovatelů a spisovatelů Miloslava Stingla. Knížka byla ověnčena cenou Magnesia Litera a stal se z ní český bestseller.
Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Ing. Jiří Hanzelka se narodil 24. prosince 1920 ve Štramberku. Po 65 letech přátelství s ing. Miroslavem Zikmundem , ve věku 82 let se Jiří Hanzelka vydal na samostatnou cestu, nejdelší ve svém životě. Bylo to v sobotu, 15. února 2003.
MUDr. Miroslav Zikmund (14. února 1919 Plzeň - 1. prosince 2021 Praha) byl český cestovatel, spisovatel, scenárista, filmový producent, fotograf, novinář, filmový režisér, světoběžník, kameraman, publicista a cestovatel.
Od dubna 1947 do listopadu 1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu dlouhou 111 tisíc kilometrů absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.
Podle Zikmunda byl svět v době jejich cesty do Afriky a Jižní Ameriky bezpečnější. Během africké cesty navštívili například Itálií ovládané Somálsko, které je na počátku 21. století zmítáno válkou.
Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959-1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“
V letech 1963-1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu. Zikmund později uvedl, že běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě. Dále projeli cesty Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkménie, Ukrajiny a Polska. Přivítáni byli na zaplněném Staroměstském náměstí 11. listopadu 1964.
Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř - peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus.
V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce mu český prezident Miloš Zeman 28. října udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021. Urna s jeho popelem je uložena v hrobě na zlínském Lesním hřbitově.
Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou (oba autoři si dokonce rovným dílem dělili i všechny honoráře) a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.
Bibliografie Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda
- Afrika snů a skutečnosti 1 (1952)
- Afrika snů a skutečnosti 2 (1952)
- Afrika snů a skutečnosti 3 (1952)
- S československou vlajkou na Kilimandžáro (1954)
- Tam za řekou je Argentina (1958)
- Přes Kordillery (1957)
- Za lovci lebek (1958)
- Mezi dvěma oceány (1959)
- Jižní Amerikou (1959)
- Obrácený půlměsíc (1961)
- Tisíc a dvě noci (1967)
- Světadíl pod Himálajem (1969)
- Zvláštní zpráva č. 4 (1990)
- Cejlon - ráj bez andělů (1991)
- Život snů a skutečnosti (1997)
- Modrý Mauritius... a přece Austrálie! (1999)
- Sloni žijí do sta let (2002)
- Afrika kolem Tatry (2002)
- Přemožení pouště (2006)
- Past na rovníku (2008)
- Tamtamy času: Nová Guinea - svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje (2002)
- Velké vody Iguazú (2010)
- Legenda H+Z První cesta (2010)
- Legenda H + Z (2010)
- Turecko (2010)
- Století Miroslava Zikmunda (2017)
Zanechat komentář