Schengenský prostor je oblast v Evropě, kde se zrušily hraniční kontroly mezi členskými státy. To umožňuje občanům a návštěvníkům cestovat mezi těmito zeměmi bez pasové kontroly. V tomto článku se podíváme na historii, současné členy a pravidla Schengenského prostoru, a také na to, jak se to týká Bosny a Hercegoviny.
Mapa Schengenského prostoru (klikněte pro zvětšení)
Historie Schengenského prostoru
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984. Těchto 5 států pak 14. června 1985 podepsalo smlouvu u vesnice Schengen v mezinárodních vodách řeky Mosely na výletní lodi MS Princesse Marie-Astrid.[2] Dohodly se na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí.
Kontroly na hranicích však nebyly zrušeny ihned. Vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Všech 5 uvedených zemí proto podepsalo v roce 1990 Schengenskou prováděcí úmluvu (opět ve vesnici Schengen). Teprve na jejím základě se připravily všechny podmínky nutné pro otevření hranic - především byl vytvořen a zprovozněn Schengenský informační systém.
Členské státy Schengenského prostoru
Smluvními státy je 29 zemí, z nichž 25 patří mezi členy Evropské unie, a 4 přidružené neunijní země, členové Evropského sdružení volného obchodu. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.
V schengenském prostoru jsou navíc od roku 2001 také Island a Norsko[4] (členové EHP). Od 12. prosince 2008 (resp. zrušením kontrol na letištích 29. března 2009) také Švýcarsko[5], kde byla Schengenská smlouva ratifikována na základě referenda z 5. července 2005[6], a rozhodnutím Rady EU z 13. (oba státy jsou členové ESVO). Dne 1. ledna 2023 se členem stalo také Chorvatsko.
Následující tabulka uvádí rok podepsání Schengenské dohody jednotlivými státy, u nových členů Evropské unie po roce 1999 pak datum vstupu do EU, když od účinnosti Amsterdamské smlouvy je Schengenská smlouva přímou součástí práva Evropské unie.
| Stát | Podpis Schengenské dohody / Vstup do EU |
|---|---|
| Belgie | 1985 |
| Francie | 1985 |
| Lucembursko | 1985 |
| Nizozemsko | 1985 |
| Německo | 1985 |
| Španělsko | 1991 |
| Portugalsko | 1991 |
| Itálie | 1990 |
| Řecko | 1992 |
| Rakousko | 1995 |
| Dánsko | 1996 |
| Finsko | 1996 |
| Švédsko | 1996 |
| Česko | 2004 |
| Estonsko | 2004 |
| Maďarsko | 2004 |
| Lotyšsko | 2004 |
| Litva | 2004 |
| Malta | 2004 |
| Polsko | 2004 |
| Slovensko | 2004 |
| Slovinsko | 2004 |
| Chorvatsko | 2013 |
Výjimky v Schengenském prostoru
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Zahrnuty jsou do něj portugalské Azory a Madeira i španělské Kanárské ostrovy. Naopak sem nepatří všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, španělská města Ceuta a Melilla v Africe, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské regiony Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Bonaire, Saba a Svatý Eustach. Ani omezeně se neúčastní britská korunní závislá území Jersey a Guernsey u francouzských břehů.
Přestože se někdy objevují opačné informace, německý ostrov Helgoland je součástí schengenského prostoru (pouze má výjimku z jednotného prostoru DPH, což umožňuje existenci duty free shopů).
Schengenský prostor: Vysvětleno!
Vstup do Schengenského prostoru
Česko a dalších 8 nových zemí EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) se stalo součástí schengenského prostoru 21. prosince 2007, a to v rámci rozšířeného SIS I (Schengenský informační systém). Toto datum bylo dohodnuto na schůzce ministrů vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týká se pozemních a námořních hranic.
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale 2006.
Výjimečná situace nastala roku 2020 při pandemii covidu-19, kdy mnohé evropské státy zavedly hraniční kontroly zaměřené především na hodnocení zdravotního stavu (např. Občané všech zemí schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. „zelené hranici“ bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Smluvní státy při vstupu do schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu. Evropou tak je možné projet „bez zastavení“ od jižního cípu Španělska až např.
Překračování hranic a výjimky
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů. Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob.
Existuje však výjimka: V souladu s článkem 25 a následujícími nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), může členský stát, jenž je plně zapojen do schengenské spolupráce, dočasně znovu zavést ochranu svých vnitřních hranic. Za takové situace je možné (při splnění podmínek daných Schengenským hraničním kodexem) podle § 11 odst. 3 nebo § 12 odst.
Pro překračování hranic však stále platí ostatní obecné právní předpisy jednotlivých členských států. Pro Česko jde především o předpisy týkající se ochrany přírody a krajiny. Podle nich v I. zónách národních parků a v národních přírodních rezervacích platí zákaz vstupu mimo značené cesty.
Mikrostáty a Schengenský prostor
Čtyři evropské mikrostáty - Andorra,[15] Monako, San Marino a Vatikán - nejsou oficiálně součástí schengenského prostoru, ale jsou považovány za de facto součást tohoto prostoru, jelikož mají otevřené nebo částečně otevřené hranice a neprovádějí systematické hraniční kontroly se schengenskými státy, které je obklopují. Některé národní zákony obsahují formulaci „státy, vůči nimž se neprovádí hraniční kontrola na základě schengenské dohody a nařízení EU č.
V roce 2015 zahájily Andorra, Monako a San Marino jednání o asociační dohodě s EU. Monako jednání v roce 2023 opustilo, zatímco dohoda s Andorrou a San Marinem měla být uzavřena v roce 2024. Andorrský velvyslanec ve Španělsku, Jaume Gaytán, v roce 2015 uvedl, že doufá, že dohoda bude obsahovat ustanovení, která by státům umožnila stát se přidruženými členy schengenské dohody.[17] Konečný text se však týkal pouze volného pohybu osob a nikoli otázek hraniční kontroly.
Dne 30. Andorra, vnitrozemský stát, nemá letiště ani přístav, ale disponuje několika heliporty. Návštěvníci se do země mohou dostat pouze po silnici nebo vrtulníkem přes členské státy Schengenu - Francii nebo Španělsko. Andorra nemá systematické hraniční kontroly ani s Francií, ani se Španělskem. Hraniční přechody existují a kontroly mohou být prováděny ve směru opouštění Andorry, avšak zaměřují se spíše na celní kontrolu (Andorra má výrazně nižší daně než její sousedé - například standardní sazba DPH je jen 4,5 %). Andorra nemá žádné vízové požadavky.
Občané zemí EU potřebují k vstupu do Andorry pouze národní průkaz totožnosti nebo pas, ostatní cestující potřebují pas nebo jeho ekvivalent. Schengenská víza jsou akceptována,[20] ale cestující, kteří potřebují vízum pro vstup do schengenského prostoru, potřebují vícevstupové vízum pro návštěvu Andorry, protože vstup do Andorry znamená opuštění schengenského prostoru,[21] a opětovný vstup do Francie nebo Španělska se považuje za nový vstup do Schengenu.
Bosna a Hercegovina není v současné době součástí Schengenského prostoru. Pro cestování do zemí Schengenského prostoru z Bosny a Hercegoviny je nutné dodržovat vízové povinnosti a další imigrační předpisy platné pro danou zemi.
Zanechat komentář