Aprilia Tuareg 660: Recenze Cestovního Endura pro Dobrodružství

Na scéně cestovních endur se přiostřuje konkurence a svět chce lehčí a hravější motorky. Výrobci na to reagují a zákazníkům je servírují. Aprilia Tuareg 660 je jednou z nich a snaží se zaujmout místo mezi zavedenými modely.

Design a Vzhled

Více než na samotný vzhled se obvykle klade důraz na funkčnost a co nejnižší hmotnost. Přesto se nedá tvrdit, že by to téhle Aprilii neslušelo. Ve vyobrazené testované verzi navíc vzdává hold modelu Tuareg 600 Wind z roku 1988. Retro je prostě v kurzu i u motorek.

Design nového motocyklu má na svědomí nové studio Piaggio Group v kalifornské Pasadeně pod vedením Miguela Galluzziho, kde se tvoří třeba i modely pro Moto Guzzi. Po stránce designu je zde na jedné straně snaha udržet nezaměnitelný vzhled a aktuální linku značky Aprilia, avšak s ohledem na zaměření a účel dané kategorie byl ve vývoji kladen důraz na udržení velikosti a hmotnosti pod kontrolou.

Pro mě toto symbolizují na motocyklu hned dvě věci. Zaprvé na fotkách možná lehce kontroverzní, ale v reálu velice funkční a povedený přední světlomet, kde především denní svícení evokuje díky svému dělení i historickou vazbu na dávné modely jako Futura či první generace Tuona. Zadruhé je to užší sedlo a podsedlovka s rámem vcelku, která je kryta na bocích možná ne příliš krásnými, ale o to funkčnějšími plastovými kryty přecházející v úzkou zadní část s minimalistickým, ale dobře viditelným děleným světlem.

Na první pohled je Aprilia Tuareg pořádný kus motorky. Nepůsobí samozřejmě tak mastodontně jako velkoobjemová endura, ale ve své třídě středních endur rozhodně není žádný prcek a přijde mi spíš jako jedna z největších. Celá stavba je dost vysoká a štíhlá tak jak by správné hbité enduro mělo být. Nejvýraznějším prvkem je pak kontroverzní přední světlo, které představuje nejnovější trendy současnosti. Dlouhé a úzké sedlo navazuje na krátkou a nahoru vystrčenou nádrž, kde můžete díky jejímu tvaru zapomenout na umístění tankvaku.

Motor a Výkon

Tuareg pohání kapalinou chlazený řadový dvouválec nakloněný výrazně vpřed s objemem 659 kubíků, který ze sebe dokáže vymáčknout 80 koní (při 9250 otáčkách za minutu) a 70 Nm (při 6500 otáčkách za minutu). Agregát má svůj původ ve sportovních modelech RS a Tuono, což mimo řízného zvuku znamená i přes upravenou charakteristiku potřebu jej více točit.

Motor byl už od začátku aplikace do RS 660 a Tuono 660 projektovaný tak, že půjde dát i do jiného modelu, bylo by však pošetilé domnívat se, že přímo z Tuona jej někdo rovnou mlaskne do endura. Bylo by to asi finančně i jinak logické, ovšem Aprilia zamakala. Věnovala úpravě motoru dost času, úpravou výkonu mu teoreticky prodloužila životnost na „nesmrtelnost“, celkově se změnila jeho charakteristika, aby byl motor použitelný při fakt těžkých offroad pasážích i jízdě krokem. Ano, motor ztratil na síle a vydá ze sebe 80 koní, má však slušný krouťák 70 Nm.

Nepopírám že se nejedná zejména u řaďáku o pokrok a že tam náznak charakteristiky véčka je, ale véčko z něj prostě nikdy nebude a například Honda Transapl je ve spodku naladěna o něco líp. Táhne lineárně až do červeného pole a baví mě. Je jako lasička, městským provozem se proplétám jako na skútru a je radost házet si ho ze strany na stranu jako elektrokolo. Na dálnici zvládá rychlosti v povoleném limitu dobře a zbývá mi ještě slušná záloha výkonu na předjíždění.

Technické Specifikace Motoru:

Parametr	Hodnota
Typ motoru	Kapalinou chlazený řadový dvouválec
Objem	659 ccm
Vrtání a zdvih	81 x 63,93 mm
Kompresní poměr	13,5:1
Maximální výkon	80 koní při 9250 ot/min
Maximální točivý moment	70 Nm při 6500 ot/min

Jízdní Vlastnosti a Ovladatelnost

Jestli někde Tuareg kraluje, pak bezesporu v jízdních vlastnostech. Na silnici to znamená prakticky dokonalé žehlení povrchu bez vážnějších náznaků nejistoty v zatáčkách ani na pláštích s pořádnými špalíky.

Zásadním je, že stroj neklame svou váhu. 204 kilogramů plně natankovaného stroje je dá se říci v kategorii rekordně nízká hmotnost. Z té se potom odvíjejí další pozitiva. Zásadním je to, že se se strojem velmi dobře manipuluje na místě. Motor není příliš silný, ale jeho 80 koní se zase nemusí prát s kdovíjak vysokou hmotností a tak motorce nechybí solidní pružnost, zrychlení a ovladatelnost, zejména při jízdě ve stupačkách.

Druhou devizou Tuaregu je jeho podvozek. Ten nejen že má solidní dráhy odpružení (240 milimetrů vpředu i vzadu), podvozek je současně plně nastavitelný. Předpětí předních a zadní pružiny umožní řidiči si stroj nastavit na svou váhu, na váhu spolujezdce, nebo případné bagáže, nastavitelné útlumy a odskoky kola zase umožní si nastavit stroj na aktuální jízdní podmínky. Na cestovní enduro skvělé zdvihy 240 mm jak vepředu tak vzadu požerou naprosto všechno.

Rozvor 1525 mm, světlá výška 240 mm, výška sedla nad zemí 860 mm, pohotovostní hmotnost 204 kg.

Elektronika a Jízdní Režimy

Motorka poskytuje 4 jízdní režimy - Urban, Explore, Off-Road a Individual. Vše se poměrně snadno a intuitivně ovládá z levého řídítka, na můj vkus ale přehršel funkcí, respektive jejich nastavování odvádí až moc pozornosti od jízdy.

V rámci elektroniky zde je standardní dobře známý APRC paket, který zahrnuje kontrolu trakce, tempomat, brzdný účinek motoru při zavření plynu a tři palivové mapy. V rámci čtveřice jízdních režimů si u posledního Individual můžete elektronické funkce nastavit podle svého. Tři pevně předdefinované jsou potom podle daného zaměření. Základem je Urban, který je optimalizován spíše pro bezpečnost a každodenní provoz, u ABS jsou aktivní oba kanály, podobně je na tom silniční Explore, ten je ale zaměřen pro maximální výkon, a v neposlední řadě je tu velice důležitý režim Offroad. Ten je speciálně naladěný pro jízdu na nezpevněném povrchu. Je zde minimální kontrola trakce, ABS je na zadním kole vypnuté a dá se vypnout i předek. Navíc se s touto mapou nejlépe dávkuje výkon motoru.

Komfort a Ergonomie

Příjemný pocit mám po jeho osedlání. Vyšší a úzká stavba mi sedí, a široká řídítka padnou skvěle do ruky. Palubní deska v podobě TFT displeje je dokonale přehledná a dobře čitelná. Popravdě se mi ani nestýská po starých klasických budících.

Sedačka se jen tak neprosedí. Nejdelší štreku v kuse jsem udělal 250 kilometrů a klidně bych udělal 250 dalších. I v jízdě ve stupačkách je pohodlná a nabízí širokou volnost pohybu vpřed i vzad. Ve videu na druhé straně článku popisuje kolega že na jeho vkus jsou řídítka přespříliš vysoká a z mého hlediska je to jen dobře. Ano, pro agresivní jízdu zkušeného jezdce v závodním tempu vysoká jsou. Pro Běžného Frantu Uživatele jsou ale akorát a víme z vlastní zkušenosti, že si nemálo majitelů cestovních endur přikupuje sety pro zvýšení řídítek.

Mimo již zmíněnou nenastavitelnou spojkovou páčku a obtížněji dosažitelný přepínač blinkrů je celkově dobrá ergonomie celého stroje. Tuareg je prostě motorka pro ježdění na pohodu. Stavba stroje, i přes vyšší zdvihy odpružení, a zejména trojúhelník ruce-zadek-stupačky nabízí klidný cestovatelský zážitek. Tomu napomáhá i klidný motor, který jen lehce vibruje do stupaček a jinak vás nijak zvlášť nezatěžuje svým projevem. Do sedmi tisíc otáček nabídne klidnou jízdu a nad ně i trochu toho sportovně-cestovního zážitku, byť je motor oproti Tuonu 660 nebo RS660 značně umravněn.

Negativa

Na prvním místě musím zmínit řazení. Převodovka je parádně přesná a je prakticky nemožné "nakopnout" falešný neutrál. Něco za něco - řazení je přespříliš tvrdé a do řadičky je potřeba pořádně, silně a pečlivě kopat. Zejména při řazení směrem dolů. K tomu je potřeba pečlivě spojkovat, čímž narážím na nenastavitelnou spojkovou páčku. Ta jde samozřejmě vyměnit za jakoukoliv od třetího výrobce, ale u motorky, jejíž cenovka začíná číslicí 3 bych ji očekával již v základní výbavě.

Další vlastnost, která mě mrzela je nepříliš pečlivé lícování plastů, zejména kolem TFT displeje. A do třetice - nevím co je to za zpropadenou módu nedávat k zadní sedačce madla. Motocykl sice má drobná madla pod sedačkou, ale ta jsou pro silovou manipulaci se strojem poměrně malá, nehledě na to že ocelová trubička za kterou chytáte má tendenci vám pohmoždit prsty. Chybí pořádná madla, za které by se za jízdy mohl chytit i spolujezdec. Jistě že si je budete moct dokoupit, ovšem za nepříliš dobře obhajitelných cca 12000 korun.

Konkurence

RECENZE | Italská Aprilia se po letech vrátila k dakarskému jménu pro lehké cestovní enduro. Tuareg je úhlavním konkurentem Yamahy Ténere 700, mezi soupeře o místo na výsluní ale dozajista patří i Suzuki V-Strom či CF MOTO 700 MT.

Na závěr je potřeba říci, že se Tuareg zcela přesně vešel do mezery mezi modrou a oranžovou konkurenci. Tady je lepší a tady zase o něco horší. Obecně všechno co dostanete, za svou cenu stroje tak jak je, odpovídá tomu, co byste mohli od motocyklu čekat.