Albánie: Turistický průvodce po zajímavostech a skrytých pokladech

Albánie, dlouho zapomenutý kout Evropy, se dnes znovu objevuje jako ideální destinace pro milovníky historie, dobrodružství a ty, kteří touží po dovolené na pláži. Země nabízí komfort i těm, kteří se rádi seznamují s místními lidmi. Albánská republika (albánsky: Republika e Shqipërisë) je jen o něco větší než třetina České republiky.

Ještě před několika lety Albánie málokoho napadla jako idylická destinace pro dovolenou. Dnes je turismus pro zemi klíčový a rozvíjí se rychlostí blesku. Snad každý si tu přijde na své. Odpočinek na pláži, poznávání fascinující historie skrze památky, túry po horách, výborné jídlo. Albánie nabízí zkrátka všechno, a díky malé rozloze máte další zážitky vždy na dosah ruky.

Kouzlem Albánie je autentičnost, která z ní činí ideální cíl pro ty, kteří hledají dobrodružství stranou davů. Neváhejte, tento průvodce vám pomůže vyrazit!

Topografická mapa Albánie

Proč navštívit Albánii?

Albánie je zemí hor, které protínají hluboká údolí. Už klidné toky pak směřují do Jaderského a Jónského moře, která omývají třetinu hranic Albánie. Hlavním městem je Tirana, která leží přibližně ve středu státu. Velká starobylá města se nacházejí hlavně při pobřeží. Bohatá historie se zde připomíná doslova na každém kroku - antická města, byzantské kostelíky, středověké zříceniny. Koneckonců do historie patří i méně půvabné stavby z dob komunistického budování.

Kultura a lidé

Při návštěvě země zjistíte, že oproti ostatním státům Balkánského poloostrova se jedná o etnicky jednotný stát, většinu obyvatel totiž tvoří Albánci (95 %). Na jihu žijí Řekové, kteří často jezdí za prací do Řecka. Téměř všichni obyvatelé se hlásí k nějakému náboženství, dominuje islám a křesťanství (pravoslavná a římskokatolická církev). Nicméně dlouhé období minulého režimu, kdy byla Albánie prohlášena ateistickým státem a náboženství zakázáno, má dnes za následek to, že Albánci své vyznání příliš aktivně najevo nedávají. K turistům jsou místní obyvatelé i místní úřady velmi vstřícní.

Albánie v kostce

Albánie (albánsky Shqipëria) leží v jihozápadní části Balkánského poloostrova na pobřeží Jaderského a Jónského moře. Sousedí s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a na jihu s Řeckem. Albánie už dávno nemá pověst turisticky nebezpečné oblasti, v reálu jde o velice zajímavou zemi nabízející nádherné hory, pláže, pozoruhodná archeologická naleziště a v rámci Evropy specifickou kulturu.

Turistické zázemí v zemi stále roste a k většině turisticky zajímavých cílů již vedou nové asfaltové silnice. Přímořská letoviska mají stále lepší služby a Albánie by se rozhodně měla zařadit i na váš "wish-list".

Co vidět v Albánii?

Albánie je rozdělena na tři neoficiální regiony: severovýchod, jihovýchod a pobřeží. Názvy používám hlavně albánské, ty se vám budou lépe hledat. Zmiňuji však i české přepisy přibližující správnou výslovnost, angličtinu pak tam, kde mapy neuvádí nic jiného.

Severovýchodní Albánie

Tirana

Hlavní město Shqipërie (tak svou zemi nazývají Albánci) nepatří mezi ty nejvzhlednější, nicméně to neznamená, že tu není co dělat! Hned v centru se těžko vyhnete Skanderbegově náměstí. Rozsáhlá pěší zóna žije ve dne v noci a krom sochy národního hrdiny Gjergje Kastriotiho Skanderbega na něm můžete obdivovat vlasteneckou mozaiku na Národním muzeu, budovu Národní opery, Edhem Beyovu mešitu a Hodinovou věž.

Pětiminutová procházka z centra vás zavede k zajímavému architektonickému kousku, který rozhodně nesmíte minout. Mezinárodní kulturní centrum Pjetër Arbnori, lépe známé jako Tiranská pyramida, vzniklo jako Hodžovo muzeum. Dnes slouží především vzdělávání mladých lidí, i návštěvníci se však mohou sklouznout po střeše nebo posedět v kavárně.

Pokud byste si měli vybrat jen jedno z muzeí, doporučuji právě Bunk’Art 1. Toto muzeum se nachází v ještě větším krytu, který sloužil samotnému Hodžovi a jeho štábu. V pěti patrech tunelů představuje moderní historii Albánie od roku 1939 po 1991. A ta byla dramatická! Celou dobu mi běhal mráz po zádech. Vstupné každé 500 lek, zatím bohužel jen v angličtině a albánštině.

Když už budete u Bunk’Art 1, určitě si vyjeďte nedalekou lanovkou Dajti Express na stejnojmennou horu. Zpáteční jízdenka stojí 1 400 lek a panoramata po cestě i nahoře berou dech! V horní stanici najdete hotel s rotujícím barem, výbornou restauraci Ballkoni Dajtit a zábavní centrum. Největším lákadlem jsou za hezkého počasí vycházky po národním parku.

Krujë

Historické městečko Krujë (Kruja) leží zhruba hodinu jízdy od Tirany a 20 km od Letiště Matky Terezy, ideál pro jednodenní výlet nebo zastávku před odletem. Hlavní atrakcí je hrad, bývalé sídlo výše zmíněného hrdiny Skanderbega a jeho odboje proti Osmanské říši. Přímo v hradbách mají krásnou budovu Skanderbegova muzea, Národní etnografické muzeum a třešničku na dortu - pohádkové ubytování.

Skanderbegovo muzeum nemá vše přeloženo do angličtiny, přesto díky uměleckému pojetí porozumíte jeho příběhu i bez popisků. Za klidného dne vám rád povypráví pan správce. Vstup 500 lek a poslední neděli v měsíci zdarma (oficiálně jen pro Albánce, ale nikdo to nekontroluje).

Etnografické muzeum naleznete v každém albánském historickém městě. Typicky se jedná o staré tradiční domky s ukázkou řemesel, zařízení domácnosti a krojů. Stačí, když si vyberete jedno. V Krujë stojí 400 lek/poslední neděli v měsíci zdarma.

Shkodër

Shkodër (Skadar, Shkodra), páté nejlidnatější město Albánie a metropole severu, turisty často odbývaná jako pouhá zastávka před Albánskými Alpami. Zdejší atmosféra se naprosto liší od zbytku země. Kvůli blízkosti hranic s Černou horou a Kosovem tu nad muslimy a pravoslavnými věřícími převládají katolíci. Dokonce i architektura vypadá více rakousko-uhersky.

Na půjčeném kole si zajisté užijete panoramatickou projížďku po břehu jezera do vesničky Shirokë zakončenou třeba jednou z místních rybích specialit. Další den se vydejte k nejhezčímu tureckému mostu v Albánii - Mesi (Ura e Mesit). Plavky s sebou! Průzračné řece jistě neodoláte.

Zapomenout samozřejmě nesmíte ani na impozantní hrad Rozafa k jehož vzniku se váže děsivá pověst. Možná se vám zdá, že během své dovolené v Albánii potkáte trosek až až, ale věřte mi, ten pohled na hladinu jezera, soutok tří řek, Olověnou mešitu a město s hřebeny hor na pozadí, to je něco! Vstupné 400 lek.

Albánské Alpy

Půvab masovým turismem nedotčených Albánských Alp (Prokletije, Alpet Shqiptare) jen tak něco nepředčí. Naštěstí nedávný rozmach vesniček Theth a Valbonë (Valbona) značně ulehčuje přístup do tohoto divokého kouta země. Navíc mezi nimi vede jeden z nejhezčích horských přechodů Balkánu.

Trasa má asi 16 km, zabere kolem 6 hodin a nezáleží z jaké strany vyjdete. Značení v kombinaci s offline mapami vás nenechají zabloudit. Cesta mi přišla středně náročná, máknete si hlavně při výstupu do sedla Qafa e Valbonës. V letní sezóně netřeba speciální výbavy (v zimě uzavřeno), jen na štěrkovém sestupu ze sedla dolů oceníte boty s pořádnou podrážkou.

Do Theth se dostanete autobusem i autem po nové silnici ze Shkodër zhruba za 2 h. Pokud pro vás celý přechod nepřipdá v úvahu, doporučuji jet právě sem. Možností ubytování včetně stravování nabízí dost, zato samoobsluhu mají jen malinkatou, takže si případně nakupte předem.

Při pohodové procházce po okolí uvidíte slavný kostelík (Kisha e Thethit), kamennou věž Kulla e Ngujimit a oslnivý vodopád Grunas (Theth Waterfall). Těžší 8hodinový hike vás zavede k uhrančivému jezírku Modré oko (Syri i Kaltër/Blue Eye, nesplést se stejnojmenným úkazem v jižní Albánii a Černé Hoře!), po cestě narazíte i na fascinující říční útvary Vaskat Nderlysaj.

Nejatraktivnější a nejsnazší spojení Shkodër/Tirany s údolím Valbonë představuje kombinace minibusu a trajektu po jezeře Koman. Lístky koupíte v hotelu či online. Přepravují i auta (terminály Koman a Fierzë ), pro ta ovšem rezervujte předem a dobře si to načasujte, jezdí jen jednou denně. Jezero Koman, ve skutečnosti uměle vytvořená nádrž, svou zelenomodrou barvou a hustě zarostlými, příkrými srázy vzbuzuje úžas. Slibuji, že se dvouhodinová plavba stane nezapomenutelným zážitkem.

Jezero Komani

Jihovýchodní Albánie

Fier

Fier samotný není extra zajímavý, zato jeho poloha mezi Tiranou, Albánskou riviérou a historickým Beratem znamená ideální zastávku, ať už jedete vlastním autem nebo autobusem. Navíc kolem láká hned několik výjimečných památek.

Nedaleko se nachází Archeologický park Apollonia s pozůstatky významného antického města. Studoval zde například první římský císař Augustus! Řecká kolonie vznikla v roce 600 př.n.l. a největší slávy dosáhla během římské nadvlády. Kvůli četným zemětřesením ji kolem 4. století všichni obyvatelé opustili, díky čemuž památky nepadly za oběť pozdějším přestavbám.

Vstupné 600 lek, z Fieru se dostanete autobusem do vesnice Pojan a něco přes 1 km dojdete pěšky.

Berat

Stará část Beratu se zařadila, spolu s jižnějším Gjirokastërem, na seznam UNESCO díky zachovalé osmanské architektuře. Pohled na bílé domečky natěsnané v úpatí kopce, korunované hradem a podtržené blankytně modrou řekou, je ikonický. Směs kostelů a mešit názorně ukazuje duch Albánie, kde lidé různého vyznání vždy žili bok po boku až do komunismu, kdy všichni věřící trpěli útlakem. Naštěstí tehdejší vláda Berat stanovila živoucím muzeem, a tak se pamětihodnosti zachovaly dodnes.

Staré město sestává ze třech částí. Kalaja uvnitř hradeb neskrývá jen zbytky byzantských a osmanských staveb. Lidé tam žijí dodnes a čile provozují obchody s domácími výrobky, restaurace i hotely. Dá se tak ubytovat přímo v pevnosti ze 13. století s naprosto úchvatným výhledem do okolí.

Spleť uzoučkých uliček v podhradí se znamenitými podniky, kde se musíte zastavit alespoň na kávu, se jmenuje Mangalem. Pokud byste chtěli vědět, jak vypadalo místní obydlí uvnitř, navštivte Etnografické muzeum (300 lek). Večer pak lidé korzují u řeky, kde nejde než zpomalit a opravdu si vychutnat moment. Gorica leží na protějším břehu Osumi.

Na samotné městečko vám stačí jeden den, avšak navrhuji vychutnat si ho i s magickým nočním osvětlením a ráno vyrazit do divokého kaňonu řeky Osum (Kanionet e Osumit). Z Beratu se jezdí buď s agenturou, nebo autem/autobusem do Çorovodë a odtud pěšky podél vody.

Berat, Albánie

Gjirokastër

Přestože se podbízí srovnání Beratu a Gjirokastëru (Gjirokastra), vyplatí se navštívit obě pro jejich naprosto odlišnou atmosféru. Zatímco Berat nejvíce rozkvetl pod tureckou nadvládou, v Gjirokastëru doteď převládá řecký vliv, což potvrzuje i přítomnost řeckého konzulátu.

Starý Gjirokastër vybudovali bohatí farmáři na kopci nad údolím řeky Drino, má tak impozantní rozhled široko daleko. Krom působivé středověké pevnosti (pověst na mém IG) ho z obou stran střeží masivy hor. Navzdory nevelké rozloze tady je mnoho co objevovat. Mimo zmíněného velmi zachovalého hradu s vojenským muzeem (400 lek), můžete prozkoumat tunely bunkru z dob studené války ve skále přímo pod ním.

Ochutnejte místní speciality či nakoupte suvenýry v malebném starém bazaaru a navštivte jedno z tradičních stavení otevřených veřejnosti. Vybírat lze ze soukromých Skenduli a Zekate House anebo pak Etnografické muzeum v rodném domě nechvalně známého diktátora Envera Hodži. Skenduli House nám připadal jako skvělý, velmi osobní zážitek. Členka původní rodiny nám za 200 lek všechno ukázala a vysvětlila.

Abyste se dostali do tunelu (The Cold War Tunnel), musíte si o prohlídku říct v Informačním centru u hotelu Cajupi na ulici Gjin Zenebisi. Průvodce vám za 200 lek řekne vše o historii a jednotlivých místnostech. Narozdíl od BunkArt není muzeem, neobsahuje žádné expozice, zůstal tak, jak jej v roce 1990 našli.

Praktické informace

V Albánii se platí lekem (kurz cca 5 leků za jednu korunu). V turisticky exponovanějších lokalitách většinou není problém platit i eurem s férovým kurzem. I tak si ale peníze radši směňte, případně vyberte na místě z bankomatu (ve městech jsou běžně). Univerzálně platí, že se vyplatí nakupovat v malých obchodech.

Doprava

Nejjednodušším způsobem dopravy je určitě vlastní auto, případně využijete služeb půjčovny. Připravte se ale, že způsob řízení v Albánii je většinou celkem divočina a přednost má často ten drzejší; obzvlášť pak ve velkých městech jako Tirana tohle platí stoprocentně. První dojem chaosu je ale jen zdánlivý, Albánci jsou zvyklí, co od sebe na silnici můžou čekat. Dopravní předpisy i přes excesy místních stále platí, takže je samozřejmě lepší se jich alespoň snažit držet.

Vnitrostátní doprava je v Albánii často zmatená, města nemají centrální nádraží a místo odjezdu je nutno zjišťovat na místě. Autobusy mezi městy ale i tak jezdí, stejně jako furgony (většinou auto formátu Fordu Transit, které jezdí z bodu A do bodu B a cestou podle domluvy nabírá/vysazuje pasažéry).

Ubytování

Co se ubytování týče, vyplatí se hledat a nebát se zeptat. Často najdete levný a pohodlný apartmán přímo u místních. Hlavně pak v Tiraně (Tirana Backpackers Hostel) a Škodře (Mi casa es tu casa) narazíte na takové, kde v poměrně hip prostředí s nesmírně příjemnou atmosférou a personálem potkáte (převážně mladou) klientelu z celého světa.

Bezpečnost

Albánie je bezpečná. Navzdory tragickým událostem, které zde v minulých letech potkaly některé české turisty, se dá říct, že Albánie není o nic nebezpečnější než ČR nebo jakákoliv jiná evropská země. Největším bezpečnostním rizikem je pořád nezodpovědné chování v kombinaci s divokou přírodou, kterou se země na spoustě míst pyšní.

Jídlo

Albánská kuchyně je v mnoha ohledech (stejně jako v případě ostatních zemí na Balkáně) výrazně ovlivněna tureckou, pořád ale má i svá specifika a speciality. Na severu (v horách směrem do vnitrozemí a v Kosovu) jsou typická hutnější jídla, místní specialitou je např. flia (koláč z postupně vrstveného těsta, pečený ve velkém kulatém pekáči, jehož poklice se zakryje žhavými uhlíky, podává se hlavně s medem nebo sýrem), chleba a další pečivo z kukuřičné mouky, anebo variace husté omáčky např. s fazolemi, případně masem.

Ve městech často najdete to nejlepší jídlo v menších podnicích a lidových jídelnách, zatímco ve větších restauracích na 90 % narazíte spíš na mezinárodní kuchyni. Po celé Albánii se hojně připravuje i jehněčí, místy též kozí maso (často servírované jako zapečené v malém pekáčku, se zeleninou, rýží apod. - „tavë”), u moře pak samozřejmě stojí za to ochutnat čerstvé ryby a mořské plody.

Nemoci a hygiena: Do Albánie nejsou třeba žádná speciální očkování. Kohoutková voda je většinou spíše užitková, ve větších městech bývá ale i pitná - je třeba se zeptat přímo na místě.

Místo	Vstupné (ALL)	Poznámky
Butrint	500-700	Nejnavštěvovanější historický areál v Albánii (UNESCO).
Hrad v Gjirokastëru	400	Velmi zachovalý hrad s vojenským muzeem.
Skanderbegovo muzeum (Krujë)	500	Poslední neděli v měsíci zdarma.
Etnografické muzeum (Krujë)	400	Poslední neděli v měsíci zdarma.
Hrad Rozafa (Shkodër)	400	Impozantní hrad s výhledem na jezero.
Lanovka Dajti Express (Tirana)	1400 (zpáteční)	Panoramatické výhledy.